Mgr. Eva Štěpánková

„Máma řekla, že náš táta je zavřený nevinně a že se to vysvětlí a že on se vrátí. Takže my jsme hrdě chodili po světě a říkali jsme, že máme tátu v kriminále nevinně zavřeného. My jsme to věděli. Věřili jsme v nevinu. Což bylo asi hodně důležité pro ten náš pocit z toho všeho. Mámě bylo jasné, o co jde. Táta psal dopisy a v těch dopisech - když mu dovolili psát dopisy, a když mu to nepřeškrtali černým inkoustem - v těch dopisech jí psal, jakoby v šifrách nebo v jinotajích, že ti lidé, co ho tam drží, jsou fašisté. Takže mámě to bylo úplně jasné. A navíc ona měla zprávy z Maďarska, kde samozřejmě se dělo to samé, tam byl proces s Rajkem, to bylo přesně to samé. Čili věděla." - "Zahýbalo to nějak s máminým přesvědčením?" - "Oni byli přesvědčeni, že to je v lidech, že se tam k moci dostali jiní lidé a třeba v roce 1968 byli pak oba dva nadšení bojovníci za socialismus s lidskou tváří. Táta se vyléčil až v roce 1971, když ho vyhodili ze strany podruhé. A odcházel z toho obvodního výboru KSČ a říkal: "Já se vznáším, já si létám, nemám rudou knihu.' Teprve tehdy mu to došlo. Ještě věřil, celou tu basu ještě věřil. Celou tu dobu, co byl zavřený, když mohl, tak vykřikoval, že on je komunista přesvědčený a že oni se spletli a že on jim to vysvětlí. Byl přesvědčený, že se tam dostali nějací lidé, kteří nejsou správní komunisté.“

„Taková humorná historka - máma dělala módní návrhářku a dělala návrhy kostýmů pro nějaká divadla a šantány a takovéhle věci, a její kamarádka vymyslela, na oslavu osvobození sovětskou armádou, že v šantánu měla děvčata na sobě jen srpy, kladiva a pěticípé hvězdy. Což bylo vtipné, ale Sověti jsou na to trošku hákliví, takže milou návrhářku zavřeli. A moje máma byla taková energická, tak šla ječet na ty Rusy, ať ji okamžitě pustí, že to myslela dobře, a narazila tam na tátu, který jí řekl, ať je zticha, a zařídil, že pustili i tu kamarádku - takhle oni se seznámili. Na sklonku války, když byla osvobozena Budapešť. Máma se pak přidala k těm... dostala uniformu a byla také v sovětské armádě, šli pak do Bratislavy, osvobozovali Bratislavu a Vídeň. A pak se vrátili do Prahy, protože táta se dozvěděl, že v Praze má několik svých sourozenců, kteří přežili válku.“