Josef Stehlík

„Už ve škole jsem začal hrát muziku a divadlo, pak jsem už myslel jen na divadlo. Založil jsem kočovný kabaret Kočka (KOČovný KAbaret). Každý rok (1966–1968) jsme dva měsíce o prázdninách jezdili po Čechách a Moravě, hráli jsme ‚Kultura z bůra‘, tehdy to bylo ještě dost peněz. Přišli Rusové, byl to politický kabaret, a byl konec. Zabavili nám stěhovák, který jsme měli předělaný na spaní a pro divadlo. Sebrali nám nástroje a zesilovače, na které jsme si sami vydělali. Holt jsem nesměl dělat divadlo. (…) Neměl mne rád takový kulturní šéf Karlových Varů, který se jmenoval nádherně – Joža Lokajíček. Lokajíček se dozvěděl, že hrajeme v Praze, takže mi zakáže sochařinu a tyhle věci. Takže jsme hráli v Brně a v Olomouci. Můj bratr a sestra zůstali ve Švýcarsku, kde byli na dovolené. Já jsem nechtěl odejít, že někdo musí tady zůstat a něco dělat. Po dvou letech jsem pochopil, že nelze nic dělat.“

„Dostal jsem na policii předvolání, proč jsem tenkrát ve Velké Hranici řekl, že komunisté jsou něco a něco. Já jsem tenkrát už ani nevěděl, že jsme ve Velké Hranici hráli. Tak jsem se pokoušel odejít pryč z Čech. Koupil jsem si zájezd u Čedoku, požádal jsem o devizový příslib a dostal pozvání od sestry z Basileje. Odpověď byla vždy nět, nět, nět, tak se mi povedlo až po deseti letech, v roce 1978, utéct a zůstat tady ve Švýcarsku. Jak jsem nesměl v Čechách pracovat jako sochař, tak tady jsem přišel ve čtvrtek a v pondělí jsem již začal dělat jako kamenosochař u mého dnes nejlepšího přítele Ludvíka Stockera. Takže můžu dělat v oboru, který jsem miloval a který miluju.“

„Tenkrát v Teplicích byl kabaret KKK (Koenigsmark, Kučera, Kryl). S Alexem Koenigsmarkem jsme byli stále v kontaktu, měli jsme tam jednou hrát. Tam jsme se seznámili s Karlem Krylem, ty písničky byly nádherné, nikdo je neznal. Hráli jsme tenkrát Krylovy písničky u nás na divadle. Písničku Bratříčku, zavírej vrátka zpíval Karel Kryl poprvé s námi v Ústí nad Labem.“