Pozemská spravedlnost není ta poslední
František Stefanides se narodil 20. prosince 1942 v Příbrami, manželům Josefu a Marii Stefanidesovým, majitelům vyhlášeného řeznictví a uzenářství v Obořišti. Po únorovém komunistickém puči v roce 1948 byl otec obviněn za provozování černého obchodu a odsouzen na sedm měsíců nucených prací. Když byla zavedená provozovna zestátněna a rodinný statek vzat do nuceného nájmu zemědělského družstva, stali se z vážených občanů města občané druhé kategorie. Matka vykonávala v družstvu pomocné práce a otec přijal místo kočího. Cejch kulackých synů znemožnil staršímu Václavovi cestu ke studiím a mladšímu Františkovi vzal možnost pokračovat v rodinné tradici a vyučit se řezníkem. Svůj profesní život pamětník prožil za volantem autobusu ČSAD. V roce 1968 vstoupil do manželství s Marií Mužíkovou, se kterou společně vychovali čtyři děti. V životě pamětníka hrál vždy významnou roli vztah k Bohu. Osobní pouto si vytvořil především k poutnímu místu na Svaté Hoře u Příbrami, kam putovával již ve svém dětství s maminkou a které rád navštěvuje dodnes. V roce 1989 se účastnil poutního zájezdu do Říma na svatořečení Anežky České. S radostí přivítal společenské změny po roce 1989, díky kterým se komunisty ukradený majetek vrátil zpět do rodinné správy.