Halina Staňková

* 1936

  • „Nevím, jak to bylo, ale to byla maminka zrovna v nemocnici v Rovně a tam byl Žid doktor. A říkala maminka, že ho slyšela, že bydlel v pokoji nad ním, nad tím pokojem, co maminka ležela a že ho slyšela pořád chodit sem a tam a potom že chtěl asi utéct přes zahradu a najednou byla rána a oni ho na té zahradě zastřelili. To říkala maminka."

  • „Byli chudší. Chodili k nám vypomáhat. Třeba naši samozřejmě na těch třináct hektarů tehdy sami nestačili. Když ještě jsme byli malí. Takže si museli najmout pacholka a děvečku. A hrůza byla, že na léto si najímali ještě ukrajinského chlapce, tak nějak deset dvanáct let, pasáka, který pásl dobytek a on spával v chlívě, na palandě nad dobytkem. Tam spával v té hrůze a kolem těch much a toho všeho. Když jsme na to potom vzpomínali, když byli naši kluci kolem deseti, tak maminka říkala: ,No Panebože, jakpak já bych toho Staníka nechala, aby tam pásl krávy, copak bych ho mezi ně pustila?´ Vždyť ten chlapec si musel ze studny nabrat vodu, natáhnout, my jsme měli vodu na rumpále ve studni, musel vytáhnout tu vodu, nalít do žlabu, aby se dobytek napil a to všechno dělal on. A potom na podzim přijel ten jeho táta a sebral kluka a sebral, ne peníze, ale brambory, řepu, obilí a prostě všechno zaplacené, tu dětskou práci."

  • „Ta jedna jejich sestra se přidala k ruské milici. Z těch hodně sourozenců se ta jedna sestra dala k Rusákům a ti banderovci vybili celou rodinu, celé rodiny těch sourozenců. To bylo strašný. Já jsem jako malá žába běžela tam za tou Mařenkou Bělohoubkovou a oni bydleli za nimi v tom dalším domečku. A tak jsem se tam někde nachomýtla, že ten tatínek ležel se sekyrou v ruce u dveří, chtěl se bránit, maminka byla na posteli, jedno dítě držela v náruči, tiskla jej k sobě a další dítě bylo v kolíbce zastřelené."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Náměšť na Hané, 16.03.2023

    (audio)
    délka: 01:41:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přežili jsme teror tří režimů

Halina Staňková, 1937
Halina Staňková, 1937
zdroj: archiv pamětnice

Halina Staňková (roz. Zajícová) se narodila 15. května 1936 v Hlinsku na Volyni. Její otec Vladimír Zajíc patřil k těm, jejichž předkové přesídlili z Rakouska – Uherska s vidinou daňových úlev a levné půdy do oblasti Volyň (dnešní část Ukrajiny). Zajícovi měli velké hospodářství, díky čemuž jim v roce 1941 hrozila deportace na Sibiř a vyvlastnění majetku stalinským režimem. Rodinu zachránilo porušení paktu Ribbentrop – Molotov, tedy napadení Sovětského svazu Německem. Mnoho volyňských osadníků proto vítalo vojáky wermachtu s nadšením. Jen do chvíle, než začali nacisté systematicky vyvražďovat Židy, potažmo všechny, kdo jim během válečného tažení stáli v cestě. Halinin otec se později přidal k vzniknuvšímu československému armádnímu sboru, kde působil jako zásobovač. S rodinou se setkal až v roce 1947, když Zajícovi přesídlili do Československa. Zde se rodina usadila v Libině na střední Moravě, kde Vladimír Zajíc zajistil dům i s hospodářstvím po odsunutých sudetských Němcích. Po nástupu komunismu v roce 1948 byli Zajícovi znovu označeni za kulaky. Aby mohla Halina vystudovat Střední zemědělskou školu v Olomouci, musel její otec vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD), kde se však s místními nepohodl, a byl proto z družstva vyloučen. Jeho odchod a perfektní plnění neúměrně zvyšovaných dodávek vedl k oslabení družstva, z něhož kvůli tomu začali odcházet další sedláci. Vedení JZD marně Vladimíra Zajíce prosilo, ať se vrátí. Po jeho smrti v roce 1957 se rodina rozhodla, že hospodářství podruhé odevzdá. Halina se téhož roku provdala za Ladislava Staňka, s nímž vychovala dva syny, Stanislava a Miloše. V době natáčení rozhovoru žila v Domě pro seniory František v Náměšti na Hané.