Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

brigádní generál v. v. Miroslav Štandera (* 1918  †︎ 2014)

• narozen 5. 10. 1918 v Praze

• 1936–1938 – studium ve Vojenské škole leteckého dorostu

• září 1938 – účast na mobilizaci s Leteckým plukem 4, oddělenou III. perutí v Pardubicích

• březen 1939 – přechod hranic do Polska

• 1939 – odjezd z Polska do Francie

• vstup do cizinecké legie ve Francii

• květen 1940 – účast na letecké obraně Francie

• sestřelen u Troyes, léčení v nemocnici v Clermont-Ferrand

• zajetí v jihofrancouzském Toulouse, útěk z internačního tábora

• odjezd egyptskou uhelnou lodí do anglického Liverpoolu

• 1940–1943 – příslušníkem 312. československé stíhací peruti Royal Air Force (RAF)

• 1943–1945 – příslušníkem 68. noční stíhací peruti RAF

• 6. 6. 1944 – účast při invazi do Normandie

• poválečné působení na letišti v Plzni-Bory a v Trenčíně

• 1949 – útěk z Československa přes Západní Německo do Anglie

• 1949–1955 – služba v RAF

• vyučení stříbrníkem, zaměstnán jako stříbrotepec

• 1994 – trvalý návrat do Československa

• držitelem francouzského Řádu čestné legie a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka

• předseda Sdružení československých zahraničních letců 1939–1945

• zemřel 19. února 2014

Miroslav se narodil v Praze, ale mládí prožil v Orlických horách, přesněji v Dobrušce u Rychnova nad Kněžnou. Když mu bylo 10 let, zemřela mu maminka, a aby pomohl otci, musel se začít starat o tři mladší sourozence. V nedalekém Novém Městě nad Metují se později vyučil typografem, ale v sedmnácti letech se rozhodl pro letectví, a tak místo aby hledal zaměstnání v oboru typografie, začal znovu studovat. V roce 1938 absolvoval Vojenskou školu leteckého dorostu a následně v září 1938 s Leteckým plukem 4 v Pardubicích zažil všeobecnou mobilizaci.

Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava dne 15. března 1939 se rozhodl bojovat proti nacistickému Německu. Chtěl přes Polsko utéct do zahraniční armády. Při přechodu polské hranice nesměl být nápadný: „Musel jsem projít kolem německého strážného, proto jsem nechal v hospodě všechno, co jsem měl s sebou z domova. Malou taštičku s tím nejnutnějším, se spodním prádlem a košilí. Přechod hranice pak proběhl bez problémů, protože jsem potkal pašeráka z Ostravy, který mi nabídl, že mě převede, jestli mám peníze.“ Utečenci z protektorátu se shromažďovali v Krakově v jižním Polsku. Miroslav sem přišel jako jeden z prvních a také jako jeden z prvních odjel lodním transportem do Francie.

Sestřelen nad Francií

Nově příchozí nefrancouzští vojáci se museli povinně zapisovat do cizinecké legie. Tento vojenský útvar s dlouhou tradicí působící v afrických i jiných koloniích se zapojil i do obou světových válek. Francie si ale v roce 1939 ještě neuvědomovala blízkost válečného konfliktu, a proto plánovala přesunout československé vojáky do Afriky. Ti se tomu ale snažili vyhnout a nástup do legie zdržovali: „Tak jsme se občas ,ztráceli‘,“ vzpomínal Miroslav Štandera. „,Zabloudili‘ jsme v Paříži a podobně. Když se to ale opakovalo po několikáté, pohrozili nám, že jestli nenastoupíme do příštího transportu, tak už nás pošlou zpátky do Čech. Ale měli jsme štěstí – mezitím vypukla válka.“

Miroslav tedy neskončil v Africe, ale odešel do Chartres u Paříže k pilotním zkouškám: „Řízení francouzských letadel bylo komplikované, ovládalo se pohybem nahoru, do neutrálu a dolů. Tak jsem to dal dolů jenom jednou, už jsem myslel, že mám kola venku, a sedl jsem si…“ Ale letadlo nebylo k dosednutí připravené a havarovalo. „Tak mě pak za trest poslali na přezkoušení. Zkoušející byl na mluvení výtečný, ten toho znal! A abych mu prý ukázal, co umím, třeba akrobacii. ,To je normální, akrobacie, to dovede každý žák,‘ říkal on. Tak jsme se připoutali. Dobře, když chce vidět, co umím, tak jsem to otočil na záda a říkal jsem si pro sebe: ,A teď ti polezou oči z důlku.‘ Zatlačil jsem pořádně na knipl, najednou to udělalo řach a jemu se vzadu utrhly kurty. Vyletěl ven z mašiny, jediný šroubek ho držel. To už jsem dostal strach taky. Tak jsem to pomalu otočil a přistál jsem. On mě pak obvinil, že jsem ho chtěl zabít.“ Miroslav skončil u soudu, ten ho ale obvinění zprostil.

V obranných leteckých bojích ve Francii Miroslav žádná německá letadla neviděl, ačkoliv sám prováděl patroly. Poté byl převelen na jiný letecký útvar a s ním dostal zásah u Troyes ve střední Francii: „Asi při třetím nebo čtvrtém letu jsem skončil. Ale měl jsem štěstí, že jsem havaroval vedle nemocnice. Trošku jsem si pohmoždil záda, tak mě dali do kazajky.“

Hospitalizované vojáky pak armáda evakuovala do Clermont-Ferrand v jižní Francii. Miroslav nemocnici opustil a vydal se na jih do Toulouse. Tam ho ale zadržel německý voják. Zavřel ho do dřevěné boudy, odkud pamětník po půl hodině unikl a celkem klidně, nepozorován odešel. Ostraha internačního tábora byla nedůsledná. Dostal se na jih Francie do přístavu Narbonne, odkud odjel egyptskou uhelnou lodí a po pár dnech dorazil do anglického Liverpoolu.

Husté jako roj včel

Miroslav Štandera se stal pilotem 312. československé stíhací perutě Royal Air Force (RAF). Jako stíhač často doprovázel bombardéry nad okupovaná území nebo nad oceán. Jak uvádí, bál se střelby z bojových lodí: „Nikdo si neumí představit, jaká úžasná je palba z lodě. Každá čtvrtá střela je vidět a jsou husté jako roj včel. A další tři člověk ani nevidí.“ Ale strach jako takový končil okamžikem startu. „Před tím má strach každý, to se musí překonat. A když jsem v boji, žádný strach necítím. Natolik si věřím, že není možné, aby mě někdo dostal. Jednou jsem měl na sobě dokonce čtyři nepřátelská letadla a byl jsem sám, ale nedostali mě.“

Letci žili v trvalé blízkosti smrti. Spousty pamětníkových kamarádů se z boje nevrátily. Jednou byl v akci s jedním méně šťastným kolegou: „Dokonce jsem na něho křičel: ,Toč se, máš ho za sebou.‘ Ale on letěl rovně... Tak to byla smůla, to byla sebevražda.“ Když se něco takového stalo, „dali jsme si večer něco na pití a jedna sklenice se přidala na počest toho kamaráda a zůstala tam, kdyby se snad náhodou vrátil“.

Miroslav se nepohodl se svým velitelem a rozhodl se odejít z 312. perutě. Nové umístění našel v 68. noční stíhací peruti RAF. Tento elitní útvar se zúčastnil i proslulé invaze do Normandie 6. června 1944: „Tam jsme patrolovali, aby nemohli přijít Němci. A taky nepřišli. Za celou dobu se tam neobjevil žádný nepřátelský letoun. My jsme se pohybovali asi deset nebo patnáct tisíc stop vysoko. Pěkné to bylo, jako když je ohňostroj, ale je u toho více smradu.“ Střílet po letadlech mu nepůsobilo žádný morální problém. „Na člověka bych asi nedovedl vystřelit, ale na mašinu ano. Letadlo bylo pro nás mašina, a že tam někdo sedí, jsme nevnímali. Ne jen já, většina nás takhle myslela.“ Morálka vojáků se tehdy řídila úslovím: „Mrtvý Němec – dobrý Němec. Říkalo se třeba, že britští kontroloři v britských lodích zachraňovali nějaké německé trosečníky. Vytáhli je, postříleli a naházeli zpátky do vody.To se říkalo,“ vzpomínal pamětník.

Útěk před komunistickým kriminálem

Miroslav ukončil válku s hodností kapitána. Vrátil se do Československa, ovšem přijetí ve vlasti bylo všelijaké. Jak sám říká, chvíli piloty vítali, ale pak je vyhodili ze zaměstnání a nakonec je zavírali do komunistických věznic. Pamětník tak v jedné větě shrnul častou anabázi velitelů ze západní fronty. Miroslav dostal na krátko možnost trénovat budoucí piloty v Plzni na Borech a v Trenčíně na západním Slovensku, pak byl ale vyloučen z létání a pracoval jako nádeník ve sběrně surovin: „Rozebírali jsme s jedním kolegou staré mlýny a továrničky v pohraničí. Tak jsme si to tam okoukli, kdyby bylo někdy třeba, a opravdu, hodilo se to.“

Byl rok 1949. Miloslav měl být zatčen, stejně jako další letci RAF. Když ho zatýkali, nebyl doma v Koterovské ulici. Sotva se tady objevil, žena ho varovala, že ho hledali. „Odešel jsem oblečený tak, jak jsem přišel,“ vyprávěl pamětník. Podobně ten den unikl zatčení i jeho tehdejší kolega. Setkali se v Tachově. „Šel jsem do Tachova do hospody: ,Co tady děláš? Není to ani dvacet minut, co odešla Státní bezpečnost.‘ Tak říkám, že to jen tak nepřijdou, tak se aspoň najíme. Najedli jsme se a pomalu jsme vyšli. Viděli jsme Pohraniční stráž, chodili dokonce se psem, jen asi dvě stě metrů od nás, ale my šli po druhé straně a oni nás nechali. Asi že nás znali, že tam chodíme často. To si tak vysvětluji.“ Oba úspěšně přešli hranici do Západního Německa. Miroslav Štandera také po dvou letech manželství opustil ženu s malou dcerkou. Na podrobnější domluvu nebyl čas.

Na německém území potkali americkou vojenskou jednotku, která oba uprchlíky převezla do Ambergu, ležícího sedmdesát kilometrů východně od Norimberka. Američané chtěli, aby Miroslav létal v neznačkovaných letadlech nad pobaltskými státy: „Shazovat čokoládu a letáky. Ale v neznačkovaných letadlech! To člověk neexistuje. Ani letoun ani já bych nebyl nikde zapsaný.“ Kdyby ho sestřelili, nikdo by se o něm nedozvěděl. Nabídku odmítl.

Znovu v anglickém Royal Air Force

Po delších peripetiích se dostal do Anglie, kde opět létal v RAF. V roce 1955 ze služby v královském letectvu odešel, vyučil se stříbrníkem a založili si společně s kamarádem podnik. Později se Miroslav osamostatnil. Manželka v Československu mezitím zemřela, a tak se v Anglii opět oženil. S dcerou se setkal, až když jí bylo 21 let.

V šedesáti pěti letech odešel do Bavorska, kde si koupil starý dům a příležitostně si přivydělával jako řidič. V roce 1994 se vrátil do České republiky: „Začalo to z finančních důvodů, ale pak se mi tady začalo líbit. Dal jsem se do Svazu letců a tam jsem poznal pár lidí, kteří mají se mnou něco společného. Chodím tam dodnes,“ vzpomínal brigádní generál Miroslav Štandera.

Dožil se vysokého věku 95 let a byl jedním z nejdéle žijících československých válečných letců RAF. Byl držitelem četných vyznamenání, mimo jiné i Řádu čestné legie a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Zároveň byl předsedou Sdružení československých zahraničních letců 1939-1945. Zemřel v Plzni 19. února 2014.