Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

docent PhDr. Ivan Odilo Štampach (* 1946)

• narozen 18. února 1946

• po pobytu v kojeneckém ústavu a adoptován rodinou Štampachových

• ve dvou letech stěhování na Slovensko

• vysokoškolské studium

• roku 1970 plánoval odjezd do Velké Británie se záměrem emigrovat

• zatčen a odsouzen k nepodmíněnému čtyřletému trestu

• návrat z vězení, přesun do Prahy

• vstup do podzemní církve a dominikánského řádu

• roku 1983 tajné vysvěcen v Berlíně

• publikoval v Sursum a v Teologických textech

• po roce 1989 nastoupil jako pedagog na Katolické teologické fakultě UK

• vynucený odchod z fakulty roku 1996

• vysokoškolským pedagogem na Univerzitu Pardubice

• exkomunikace z církve katolické a vstup do církve starokatolické

• přednáší na Univerzitě Pardubice, na Vyšší sociálně-pedagogické a teologické škole Jabok, Evangelické teologické fakultě UK

• publikuje v Deníku Referendum, časopise Dingir

• je jedním ze zakládajících členů náboženské platformy ČSSD

Ivan Štampach je dítětem poválečných let. Tatínek byl americký voják, matka česká dívka. Na svět přišel 18. února roku 1946. Vztah se rozpadl a chlapec putoval do kojeneckého ústavu. Brzy ho však adoptovali manželé Štampachovi, které Ivan Štampach považuje za své rodiče. Do jeho dvou let žili v Plzni, poté se rodina přestěhovala na Slovensko. Rodina se usadila v Trenčíně, kde vychodil základní i střední školu a nastoupil na vysokoškolské studium na pedagogickou fakultu, obor ruština a hudební výchova.

Ivan Štampach nechtěl žít v totalitním režimu, a proto se v roce 1970 přihlásil na zájezd do Velké Británie, kde doufal nalézt nový domov v emigraci. Byl však (pravděpodobně na udání) na letišti zatčen a odsouzen na čtyři roky do vězení, které strávil ve slovenské Ilavě.

Po propuštění se Ivan Štampach rozhodl k odchodu do Prahy, která skýtala větší možnost získat zaměstnání (jako disident byl v prostředí malého města příliš dobře znám) a kde měl přátele. Začal pracovat v počítačovém středisku a zároveň hledal své životní naplnění a smysl. Ten nalezl v křesťanské věrouce a stal se členem tehdy tajného dominikánského řádu. V roce 1983 se v Berlíně dočkal tajného vysvěcení na kněze. Od té doby vykonával také podzemní kněžskou službu. Na tyto doby rád vzpomíná: „I když se tam našli všelijací podivíni a na konflikty samozřejmě také docházelo, přece jen to byli lidé, kteří něco riskovali a o něco jim šlo.“

Svému mottu zůstal věrný celý život. Ač se skutečné kněžské službě v životě věnoval jen velmi omezenou dobu a po roce 1989 se zabýval činností spíše vědeckou a publicistickou, sám říká, že křesťan se věnuje lidem. I mezi svými přáteli je znám jako ochránce slabých a bezmocných, vždy připraven pomoci nebo zasáhnout tam, kde cítí, že se děje bezpráví, i jeho politické přesvědčení směřuje vždy ke stranám, které nabízí především smysluplný život pro lidi a lásku ke svobodě. Díky této lásce nikdy neustrnul v konzervativním pojetí jak politiky, tak náboženství a dodnes zůstává tím, kdo Boha hledá hlavně v příběhu světa, jeho proměnách a smysluplné lidské existenci.

Po roce 1989 Ivan Štampach nastoupil jako učitel na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, odkud ale s dalšími moderně smýšlejícími pedagogy musel roku 1996 odejít. Po několika letech se stal docentem Filosofické fakulty v Pardubicích, kde přednáší dodnes. S odchodem do důchodu se vzdal místa vedoucího katedry, ale stále pokračuje v přednáškách na několika vysokých školách. Je voličem a aktivním podporovatelem Československé strany sociálně demokratické a oblíbeným komentátorem politického i církevního dění.

Za svého života napsal řadu publikací, které se dotýkají tématu religionistiky. Mezi jeho knihami nalezneme encyklopedie a knihy výkladové, stejně jako meditativní či náboženské úvahy nad životem i krásnou literaturou (Tušili světlené záplavy).

Bibliografie:

1992 – Sekty, Pastorační středisko pražské arcidiecéze

1992 – Malý přehled náboženství, SPN Praha

1993 – Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku

1995 – Sekty a nová náboženská hnutí. Naděje a rizika, Oliva Praha, 1994

1995 – Nástin ekumenické teologie. Informace a úvahy s ohledem na českou ekumenickou situaci

1997 – Snění v plné bdělosti. Rozhovory s Odilonem Ivanem Štampachem (ptal se Jiří Hanuš), CFK Brno

 1998 – Náboženství v dialogu. Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie

 2000 – A nahoře nic… O možnostech postmoderního člověka žít duchovně, Portál, Praha

 2001 – Tušili světelné záplavy, Cherm Praha

 2004 – Čaroděj dřímá v každém z nás. Hovory s Ivanem O. Štampachem, Lubor Kasal, Praha

 2008 – Přehled religionistiky

 2010 – Na nových stezkách ducha. Přehled a analýza současné religiozity, Vyšehrad, Praha