Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marta Štáflová (* 1933)

• narozena 7. května 1933 v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě

• od roku 1945 členkou skautského oddílu Lišek

• od roku 1949 vedoucí oddílu Lišek

• roku 1952 se provdala za Evžena Štáfla

• v roce 1968 se účastnila obnovy činnosti Junáka v Havlíčkově Brodě jako oddílová vedoucí

• roku 1989 se zapojila do třetí obnovy Junáka v Havlíčkově Brodě

• tajemnice a výchovná zpravodajka okresní rady Junáka

• shromažďuje dokumenty ohledně skautského hnutí v Havlíčkově Brodě, zapisuje jeho dějiny

• je držitelkou Zvláštního ocenění za celoživotní přínos pro město Havlíčkův Brod

Marta Štáflová, skautským jménem Tiki, spojila celý svůj život se skautingem – jako členka oddílu, skautská vedoucí a nakonec i kronikářka skautského hnutí v Havlíčkově (původně Německém) Brodě. Narodila se 7. května 1933 v rodině lakýrníka a písmomalíře. Už jako sedmiletá ale otce ztratila, zemřel na tuberkulózu. Malá Marta zůstala sama s maminkou a dvěma staršími sestrami.

Chránili jsme doma skautskou kroniku 

Už před druhou světovou válkou působil v Německém Brodě skautský oddíl, jehož členem byl i Martin pozdější manžel, o deset let starší Evžen Štáfl. Po zákazu skautingu v roce 1940 pokračoval v činnosti jako vedoucí, o víkendech tajně jezdil s oddílem na chatu v Kochánově. „Někdo je udal. Přijelo tam gestapo, manžela ztloukli, všechno rozbili, rozsekali vyřezávaný totem. Děti vyhnali domů a Evžena odvezli do kolínské věznice. Přivázali ho k židli a tloukli ho z obou stran, vyrazili mu zuby, přestal slyšet na jedno ucho,“ říká Marta Štáflová.

Tehdy devatenáctiletý mladík ve věznici strávil šest týdnů. Před propuštěním musel podepsat, že už ve skautské činnosti nebude pokračovat, ale přesto se se skauty scházel dál. Byl totálně nasazen v továrně na munici, kde docházelo k častým výbuchům a smrtelným úrazům. Později se odtamtud dostal výměnou za jiného skauta, který se do továrny přihlásil dobrovolně, aby mohl pracovat se svou snoubenkou.

V době nacistické okupace ale skauti z Havlíčkova Brodu dosáhli i drobných úspěchů. Marta Štáflová vypráví o skautovi s přezdívkou Cyrány, který se oknem vloupal do klubovny zapečetěné gestapem a podařilo se mu odtamtud zachránit vyšívanou skautskou vlajku a kroniku. „Tu jsme pak celou totalitu doma chránili,“ říká Marta Štáflová.

Chtěli jsme svatbu ve skautských krojích

Pamětnice vstoupila do skautského oddílu hned po válce, v roce 1945. O skauting byl tehdy v Brodě veliký zájem, během dvou týdnů vzniklo asi deset oddílů. Marta se zapojila do oddílu Lišek, který vedly sestry Hana a Dagmar Huthovy. Skauti se scházeli v klubovně na ostrově uprostřed města a od roku 1946 jezdili na prázdninové tábory. První z nich se konal v Pálově u Jihlavy. „Měly jsme porážet stromy a z nich si udělat základní kůly na stavbu stanů. My, dvanácti až třináctileté holky, jsme na to vyjeveně koukaly, ale nakonec jsme to dokázaly a byly jsme na to moc pyšné. Dalo nám to do života hodně,“ vypráví Marta Štáflová. Ještě před rozpuštěním Junáka roku 1950 se posledního tábora v údolí řeky Doubravy účastnila i jako vedoucí. Mezitím vystudovala obor svého otce, písmomalířství, v učňovské škole v Úpici.

Svého budoucího manžela Evžena Štáfla znala už od doby, co chodila do skautského oddílu: „On byl takový náš idol. Chodily jsme tajně pozorovat jejich skautské schůzky a vycházky, braly jsme si z nich příklad a nesmírně jsme si jich vážily.“ Evžen, který v civilním životě pracoval jako drogista, ji v jejích 18 letech požádal o ruku. „Brali jsme se 23. února 1952, na Mezinárodní den skautek, ale bylo to za totality, takže jsme nemohli mít skautskou svatbu. Druhý den jsme ale uspořádali hostinu pro skauty a nechali se s nimi vyfotit ve skautských krojích,“ usmívá se Marta Štáflová. Nastěhovali se do takzvané Štáflovy chalupy, historického stavení v centru Havlíčkova Brodu, jehož nejstarší část pochází z 16. století. (Dnes slouží jako galerie a kulturní centrum.)

Bratr jejího manžela, Bedřich Štáfl, byl v padesátých letech odsouzen v politickém procesu k 20 letům vězení. „Nedopustil se ničeho konkrétního protistátního. Nedokázali doložit, že něco skutečně udělal. Očekávali jsme, že dostane tak půl roku vězení. Ale pak najednou přišel nějaký ruský poradce a řekl: ,Všem dejte tresty od deseti let výš.’“ Bedřich Štáfl strávil ve vězení 11 let, jeho žena se s ním rozvedla ze strachu, že by jinak přišla o práci.

Evžen Štáfl za totality také čelil sledování Státní bezpečností. Podle slov Marty Štáflové byl sledován v práci i doma. Jednou si ho StB odvezla na výslech: „Drželi ho tam od osmi ráno do pěti odpoledne. Cokoliv jim řekl, hned ho opravovali, říkali, že byl celou dobu pozorován a že vědí, kdo za námi chodí a kdy se vracíme domů. Přišel z výslechu celý zničený, dost ho to nervově poznamenalo.“ Státní bezpečnost jim také zabavila skautskou kroniku, kterou vrátili až za několik měsíců po mnoha urgencích.

Dvojí obnova Junáka

V roce 1968 se Marta Štáflová účastnila obnovení Junáka jako vedoucí oddílu Lišek. Nadšení ale trvalo jen krátce. „Leželi jsme v posteli, bylo pět hodin ráno. Vtom najednou ťukal na okno manžel mojí sestry. ,Jsou tady Rusáci,’ volal. A Evžen prohlásil: ,To bude konec skautingu,’“ vzpomíná Marta Štáflová.

Nový zákaz skautingu přišel v roce 1970. Manželé Štáflovi si ale našli náhradu: zapojili se do souboru loutkového divadla místního nadšence Vladimíra Krátkého. Divadlo začínalo jako sokolské, později bylo převážně záležitostí skautů. Marta a Evžen Štáflovi v něm propůjčovali hlasy loutkovým postavám, ale také připravovali kulisy nebo šili kostýmy pro loutky.

Po obnovení Junáka roku 1989 byla Marta Štáflová zvolena tajemnicí a výchovnou zpravodajkou okresní rady a začala působit jako vedoucí oldskautského oddílu. Náhradou za zničenou klubovnu na ostrově dostali havlíčkobrodští skauti k dispozici nevyhovující prostor, který – jak se Marta Štáflová domnívá – někdo záměrně zdemoloval. „Když nám to svazáci předávali, nepřála bych vám to vidět. Posprejovali dveře, vyrvali kliky, vytrhali zásuvky, znečistili záchody. Co my jsme se tam nadřeli! Teď jsme tam ale moc spokojení,“ říká.

V té době také skauti měli poprvé možnost pravidelně se setkávat se skautskými oddíly ze západní Evropy. „Jezdili jsme tam celí vyjevení nad vybavením jejich kluboven i nad tím, jak mile a velkoryse se k nám chovali,“ konstatuje Marta Štáflová.

Kronikářkou skautské historie

Evžen Štáfl zemřel v roce 2011 doma na zástavu srdce. „Prožili jsme spolu skoro 60 let a bylo to krásné manželství,“ říká Marta Štáflová. Obě jejich děti a vnoučata, stejně jako synovci a neteře se také věnují skautingu: „Celkem je v Havlíčkově Brodě 21 skautů a skautek z naší rodiny,“ usmívá se.

Ona sama pokračuje v manželově činnosti: archivování a dokumentování historie místního skautingu. Mnoho dokumentů a památných předmětů darovala do skautského ústředí, pustila se do sepisování dějin skautského hnutí v letech 1968–1970 a nyní pokračuje dějinami v letech 1945–1950. Dodnes se schází s bývalými členkami svého oddílu Lišek.

„Mám strašnou lásku k dobrým lidem,“ uzavírá rozhovor Marta Štáflová. „Mám otevřené srdce pro všechno pěkné.“