„Ne moc pěkná vzpomínka, to byla vzpomínka na rok šedesát osm. Jelikož jsem byla hodně nemocná, měla jsem astma, tak jsem dost často bývala v nemocnicích, jezdila jsem do lázní a v tom osmašedesátém 21. srpna jsem byla zrovna v nemocnici v Klimentský, a když jsem se ráno probudila, nebo já jsem se sama neprobudila, ale probudila mě střelba. Všichni jsme tam začali brečet, sestřičky, ty nebyly, protože zřejmě řešily v ordinaci někde tu situaci, co se děje, takže my jsme se strašně báli. A protože, to bylo v centru Prahy, tak rodiče těch dětí, které tam byly, tak si většina rodičů ten den ještě odvezla. A jelikož já jsem nebyla z Prahy a můj táta byl zrovna v nemocnici, takže máma musela sehnat auto, aby mě odvezla. A jelikož všichni byli pryč a já jsem tam zůstala i přes noc úplně na tom oddělení sama, dost jsem se bála, ale zase na druhou stranu sestřičky byly hrozně hodný, a ty mně tam půjčily injekce, obvazy, takže já jsem si tam hrála s panenkami na sestřičku. A docela jsem to zvládla. A pak teda nebyl dost příjemný odjezd, protože pro mě přijela maminka s mým strejdou a když jsme jeli, tak dost často nás stavěly spřátelená vojska, mířily na nás samopalem, to teda nebyla fakt hezká vzpomínka.“
Miroslava Špačková, rozená Burianová, se narodila 27. října 1961 v Příbrami. Do svých pěti let vyrůstala s rodiči a o tři roky mladší sestrou Janou v Županovicích. Poté se rodina přestěhovala do Dobříše, kde Miroslava Špačková zahájila povinnou školní docházku. Její dětství a mládí významně ovlivnila závažná forma astmatu. Ve škole měla časté absence, mnoho měsíců trávila v nemocnicích a lázeňských léčebnách, nemohla sportovat. V nemocnici v Klimentské ulici v Praze pobývala i 21. srpna 1968. Po absolvování základní školy se ze zdravotních důvodů nemohla hlásit na zdravotnickou školu, vyučila se dámskou krejčovou. Po narození dětí nastoupila do mateřské školky jako nekvalifikovaná síla. Sametovou revoluci prožila v Mníšku pod Brdy. Po roce 1989 si doplnila vzdělání úspěšným studiem na střední pedagogické škole. Ani po 34 letech ji práce s dětmi nepřestala bavit. V roce 2023 žila v Mníšku pod Brdy.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
