MSc Zbyněk Šorm

* 1953

  • „V té době už jsem osobně neměl co řešit a hned, jak jsem o tom slyšel, tak jsem říkal, že to musíme podepsat. Jel jsem to podepsat do Prahy ke známým. A aby se povzbudili i ostatní, tak se ta jména ihned hlásila na Svobodné Evropě nebo Hlasu Ameriky. Během dvou dní jsem byl předvolán ke svému šéfovi a ten mi řekl, že mu přišel přípis, že jsem byl čten jako signatář Několika vět, a že si musím být vědom toho, že i přesto, že mám uspořádané manželství a všechno, tak že budu nést následky. Nebyly to příjemné chvíle, protože jsme nevěděli, co udělají. Protože jsem měl ale s lidmi v JZD dobré mezilidské vztahy, i s komunisty, tak jsem se hned dozvěděl, jak tuhle patálii probírali na výboru KSČ celého JZD. Někteří navrhovali, že mě musí hned vyhodit. Pak ale vystoupila jedna zarytá komunistka a prohlásila, že to přece nejde, abychom vyhodili takového mladého člověka, který se tak dobře stará o rodinu. Tak to zatím nechali plavat ve vzduchu. Pak se to rozplynulo v událostech listopadu 1989 a mělo to dobrý konec.“

  • „Na základě mojí vážnosti k mému otci, který se zachoval také správně, jsem si myslel, že je správné do toho SSM nevstoupit. Díky tomu mi začaly první problémy, protože jsem chtěl původně dělat čistě systematickou zoologii. Takže jsem šel pro přihlášku na Univerzitu Karlovu, tak se neptali na vysvědčení, ale první otázka byla, jestli jsem v SSM. Když jsem řekl, že nejsem v SSM, tak mi řekli, že přihlášku si sice můžu podat, ale ať nepočítám v žádném případě s tím, že se tam dostanu. Tak mi to řekli na studijním. Druhou přihlášku jsem měl podanou na Vysokou školu zemědělskou. Tam mě taky odmítli, že jsem se neumístil, tak jsme s tátou psali odvolání. To se doteď pamatuji. Jestli na konec toho odvolání napíšeme: ‚Čest práci‘, nebo s pozdravem: ‚Míru zdar!‘ Já jsem si tedy prosadil ‚Míru zdar!‘, že ‚Čest práci‘ tam nebude v žádném případě. Na odvolání jsem se dostal. Uvedli jsme v něm tátovu práci na statku během druhé světové války u strýčka a že k tomu mám různé vztahy, a takové řeči, které jsou potřeba. No, a díky tomu jsem tu Vysokou školu zemědělskou vystudoval.“

  • „Pak asi v roce 1972 při posledním zvonění našich předchozích spolužáků, starších asi o dva roky, doufám, že si to tak zhruba pamatuji. Oni, jak byli rozjaření v těch různých kostýmech, jak procházeli školou. Vedl je kluk, který nesl na tyči takovou uliční ceduli ‚Stalinova třída‘. A s tím chodili po gymnáziu, a protože se jim to velice líbilo a vzájemně se poňoukali, tak s tímhle průvodem vyšli do Modřan a prošli po hlavní ulici tam a zase nazpátek. Průšvih byl hned udělaný. Nejdřív si údajně stěžovali občané, pak je chtěli všechny vyhodit, nikomu nechtěli dát maturitu. No, pak se to nějakým způsobem ututlalo nebo vyřešilo a nakonec odmaturovali. Vím ale, že to byl tehdy veliký průšvih.“

  • „Můj táta, ten měl za svého tatínka shodou okolností také učitele a posléze ředitele školy. A ten tedy chtěl následovat svého tátu, aby se stal profesorem češtiny a dějepisu. Bohužel v roce 1949 byl v rámci čistek vyhozen z vysoké školy v posledním ročníku. Předtím než mohl uzavřít studia. Bylo to zejména proto, i když nikdy nedostal žádný papír, proč to bylo, ale bylo to zejména proto, že se angažoval v České straně národně socialistické. A z toho důvodu – my jsme teď mohli vidět nějaké archivní materiály s mými bratry, kde bylo psáno, že není vhodné, aby tento adept dostudoval a učil děti.“

  • „Potom teda po gymnáziu jsem chtěl jít na vysokou. Nejdřív jsem si vymyslel, díky té dědově výchově, že bych mohl jít dělat systematickou zoologii na Univerzitu Karlovu. Jenže tam, když jsem šel s přihláškou, tak řekli: ‚Vy nejste v SSM, to sem ani nedávejte, protože my vás nevezmeme.‘ Tak jsem se nakonec dostal až na odvolání na vysokou školu zemědělskou na obor zootechnický. To vím, že jsme se tehdy s tátou hádali, co dáme na odvolání, jestli tam dáme ‚Čest práci‘ na konec, nebo ‚Světu mír‘. Já jsem říkal: ‚Čest práci, to tam teda nechci.‘ Nevím, co jsme tam dali nakonec, ale na to odvolání jsem se tam naštěstí dostal, protože pro mě to bylo i to, že člověk nechtěl jít na dva roky na vojnu.“

  • „Důležité bylo, aspoň pro nás, poslouchání zahraničního rozhlasu. Jednak Hlas Ameriky, který vysílal každý den v devět hodin večer. Pak Svobodná Evropa. Jenže Svobodná Evropa byla strašně moc rušená. To bylo takový bublání a když to šlo přes to vysílání, tak jste vůbec nic neslyšeli. Ale k tomu byla jedna cesta, jak to obejít. Byl to legendární, aspoň mezi našimi přáteli legendární, sovětský přijímač Vef 206 se jmenoval. To byl na baterky takový velký tranzistorák. A ten měl šest rozsahů krátkých vln, na kterých ta Svobodná Evropa vysílala. Vždycky se podařilo najít nějaký ten rozsah, kde to ruší míň. Takže se tam dalo poslouchat i vysílání Svobodné Evropy, což bylo pro nás velice důležité.“

  • „Já si myslím, že pro život každého člověka jsou důležité jeho kořeny, to znamená to, co člověk prožil, kdo ho vychovával, kdo a jaký znalosti, dovednosti mu předával. Pro mě to byl jednak můj děda a můj táta. Tam jsou důležité i jejich životy, protože děda prošel první světovou válkou, byl ruským legionářem. To znamená, že absolvoval celou jízdu po sibiřské magistrále z Ukrajiny až do Vladivostoku na druhou stranu Ruska v té době. A také poznal Rusko v době převratu bolševického, kde se děly, aspoň jak on pak, když jsme začali brát rozum, tak nám vyprávěl i tohle. To znamená, že Rudá armáda vlastně terorizovala nejen legionáře, ale i vlastní lid, protože rabovali a všechno tohle. Dokonce říkal, že je prosili v některých městech, aby tam zůstali déle a ochránili je.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jílové u Prahy, 15.04.2019

    (audio)
    délka: 01:36:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 21.03.2022

    (audio)
    délka: 01:58:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Členství v SSM ani ve straně jsem nebral jako formalitu

Zbyněk Šorm na snímku z roku 1974
Zbyněk Šorm na snímku z roku 1974
zdroj: Archiv Zbyňka Šorma

Zbyněk Šorm se narodil 8. června 1953 v Praze a na jeho výchovu měli vliv zejména dědeček František Hloušek, který byl legionář, a sociálnědemokraticky smýšlející otec Zdar Šorm. V roce 1968 se společně s bratry stali členy Junáka a pamětník byl činný v Českobratrské mládeži evangelické. V letech 1968–1972 studoval na gymnáziu v pražských Modřanech a po jeho absolvování si přál studovat systematickou zoologii na Univerzitě Karlově. Nebyl však v Socialistickém svazu mládeže a jeho přihlášku nepřijali. Na odvolání se nakonec dostal na Vysokou školu zemědělskou a v roce 1977 promoval jako zootechnik. Poté prodělal dvouletou základní vojenskou službu a nastoupil do JZD Rozvoj Posázaví v Jílovém u Prahy. Třikrát mu nabízeli vstup do Komunistické strany Československa, ale vždy odmítl. V roce 1989 podepsal petici Několik vět a hrozila mu výpověď z JZD. Během sametové revoluce stál u zrodu místního Občanského fóra v Jílovém u Prahy a po prvních svobodných volbách se v roce 1990 stal starostou. Tento úřad vykonával osm let. V roce 2022 žil v Jílovém u Prahy a těšil se ze zaslouženého odpočinku.