Musíme přijmout naši historii včetně její temné stránky
Luboš Sluka se narodil 13. září 1928 v Opočně. Jeho otec byl knihtiskař a knihkupec. Ještě před začátkem 2. světové války onemocněl tuberkulózou, a tak musel pamětník přerušit studium gymnázia a vyučil se tiskařem. Od roku 1944 pracoval v rodinném podniku a po otcově smrti v roce 1948 živnost převzal. Po převratu v únoru 1948 rodině tiskárnu znárodnili. Luboše Sluku roku 1950 přijali na konzervatoř. Získal také stipendium na konzervatoři v Paříži, kde mu však nebylo dovoleno studovat. Čtyřleté studium v Praze ukončil absolutoriem z oboru bicích nástrojů, dirigování a skladby. Následně byl přijat na AMU, kterou absolvoval v roce 1959. Krátce po studiu spolupracoval jako skladatel s Československou televizí a psal také filmovou hudbu. V roce 1963 nastoupil do nově vzniklého vydavatelství Panton jako redaktor vážné hudby. Později se stal šéfredaktorem. Zde připravil k vydání množství titulů včetně autorů, kteří nebyli režimu pohodlní, například B. Martinů, M. Kabeláče, Písně Jana Masaryka nebo LP a zpěvník Karla Kryla. V době normalizace byly tyto aktivity vnímány negativně a po odmítnutí vstupu do KSČ přišla v roce 1976 definitivní výpověď. Po sametové revoluci se aktivně podílel na obnově skladatelského sdružení v Asociaci hudebních umělců a vědců, později se stal dokonce předsedou AHUV. Později se stal předsedou správní rady Mezinárodního festivalu Smetanova Litomyšl.