„Já jsem potom po škole narukoval do Českých Budějovic, kde jsem po pár měsících skončil, po revoluci. Takže jsem tam zažil ten převrat, což bylo docela zajímavé, jak se postupně ti majoři nebo generálové obraceli. Když se objevily ty nahrávky z Národní třídy, které se nejdřív šířily právě na VHS, přišel za námi jeden major politruk a řekl nám, abychom tomu nevěřili, že to je vlastně nahráno v Hollywoodu, že to není Národní třída, ale že to jsou kulisy.“
„To bylo právě zajímavé tím, že se tam [na Festivalu politické písně] objevily mladé ambiciózní kapely, které se snažily hrát nějaké rockové písně, které by byly akceptovatelné. A potom jsme tam předvedli něco, co se vymykalo, takže vlastně porota byla znejistěná. Nevěděli, co si o tom mají myslet, takže nakonec to i oceňovali a poslali nás do dalšího kola.“
"V Gottwaldově [ve Zlíně] až posléze v souvislosti s kapelou jsme se částečně dostali do kontaktu s Bedřichem Koutným a dalšími lidmi. Takže nějaká [samizdatová] literatura se k nám z této strany asi taky dostala. Informace o Chartě, tehdejší časopis Sport a Pravdivý příběh Plastic People, nebo nějaké starší články o Primitives Group a podobně. To jsem si s nadšením přepisoval na psacím stroji, kde se přes těch deset průklepáků udělalo těch deset jedenáct kopií. Takže to byly ale spíše trochu takové naivní aktivity, protože té literatury bylo tak málo, že si to člověk alespoň chtěl i pro sebe nějak uchovat."
Josef Sládek se narodil 21. listopadu 1964. S rodiči Josefem, Annou a bratrem Karlem vyrůstal v Mistřicích na jižní Moravě. Tatínek, negativně ovlivněný kolektivizací 50. let, uvažoval o emigraci. Josef se od dětství zajímal o výtvarné umění, vystudoval proto designový obor tvarování strojů a nástrojů na Střední uměleckoprůmyslové škole (SUPŠ) v Uherském Hradišti a tentýž obor na vysoké škole v Gottwaldově (dnešní Zlín). Již na střední škole mu učarovala tzv. druhá kultura a undergroundové kapely. Zajímal se o nezávislou literaturu a navštěvoval koncerty alternativní hudby v okolí domova i v Praze. V roce 1984 v někdejším Baťově městě spoluzaložil experimentální kapelu Svoz řepy. Neortodoxní novovlnná skupina „válčila“ na hudební frontě proti absurditám komunistického režimu pomocí metaforických textů, industriálních zvuků a provokativních tanečních kreací. Josef se dostal do kontaktu se samizdatem v Gottwaldově. V roce 1987 musel podstoupit výslech Státní bezpečnosti (StB) kvůli nákupu „pirátských“ hudebních kazet. 28. října 1988 se v Praze účastnil protivládní demonstrace. V roce 1989 podepsal petici Několik vět. Sametovou revoluci prožil jako branec na základní vojenské službě. V roce 2024 učil design na Fakultě strojního inženýrství Vysokého učení technického (FSI VUT) v Brně a žil střídavě v moravské metropoli a v Mistřicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
