Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zpět na stránku pamětníka

Josef Škrábek (* 1928  †︎ 2023)

Žijme tak, aby se naše současnost zapsala do budoucnosti jako dobrá minulost

  • narodil se 23. dubna 1928 ve Valči u Karlových Varů do česko-německé rodiny

  • v roce 1938 - 1939 se rodina přestěhovala do Prahy-Hostivaře

  • v roce 1944 - 1945 totálně nasazen jako soustružník v Hostivaři, později dělal zákopové práce u Olomouce

  • v letech 1948 až 1952 studoval Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze, studium nedokončil

  • pracoval jako plánovač a ekonom v pražských podnicích

  • v roce 1958 zatčen a za spolčení k velezradě odsouzen na 7 let

  • v roce 1960 propuštěn v rámci amnestie s desetiletou podmínkou

  • v letech 1960 až 1968 v dělnických profesích, vyučil se zámečníkem

  • v letech 1968 - 1969 byl redaktorem časopisu Obroda

  • v letech 1970 - 1991 pracoval v inzerci vydavatelství Lidová demokracie – Vyšehrad, průvodcem turistů

Toto vyprávění je o Josefu Škrábkovi, který se narodil 23.4.1928 ve Valči u Karlových Varů.

Jeho otec byl pošťák a maminka byla švadlena v domácnosti.

Snažil se vystudovat obchodní akademii,ale poslali ho kopat zákopy,takže školu neodkončil.

V roce 1958 byl zavřený do vězení a odsouzen k 7 letům vězení.

V roce 1960 dostal amnestii,takže se mu trest zkrátil o 5 let ,ale dostal 10roční podmínku,která se mu také zkrátila o 5 let.

Vypráví nám o tom,jak bylo těžké dostat práci,protože nikdo nechtěl pracovat s velezrádcem,který byl ve vězení.

Ale přeci nakonec práci dostal jako seřizovač automatů,později dělal v redakci časopisu „Obroda“. V roce 1968 se časopis musel zrušit.

Poté dělal průvodce v němčině,kde se bál,že ho vyhodí.

Tato práce mu velice pomohla,byla velice poučná. Jak pan Škrábek řekl „Když on nemohl na západ,tak západ přišl k němu.“

Nadále nám vypráví o tom,že doba,ve které byl,byla doba radosti.

A proč? Vemte si,že když dnes přijdete do obchodu,z ničeho nemáte radost,protože všude všechno je.

V té době to tak nebylo.

Jednou když pan Škrábek jel na výlet se svými dcerami do Německa,tak byli v obchodě,kde jeho dcera spatřila regál plný kečupů,různých druhů.

V té době nic takového neznali.

Byli rádi když jim do obchodu jednou za čas přišli citrony,nebo pomeranče.

Nadále nám pan Škrábek vypráví o tom,jak vypadala Hanspaulka za Komunistů. Říkal,že na Bořislavce jsou pod kopcem hroby Němců a že je o tom natočený i film.

Nakonec se zmínil o dnešní době,vyprávěl o tom,jaký má názor na dnešní politickou situaci.