Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Sokolkou po celý život
narozena 6. prosince 1945 v Jablonci nad Nisou
odmalička zpívala ve sboru a cvičila v Sokolu
po základní škole jezdila do Tanvaldu na gymnázium
ve 14 letech začala dělat sportovní gymnastiku
po roce 1990 se vrátila do Sokola
21 let byla starostkou TJ Sokol Jablonec nad Nisou
„Byla jsem jedním z prvních dětí, které se po válce v Jablonci narodily,“ říká hned v úvodu svého vyprávění Marta Skalická, narozená 6. prosince 1945 v Jablonci nad Nisou. Dětství měla podle svých slov radostné, a to zejména díky rodičům.
Kromě zpěvu ve sboru se od svých deseti let věnovala i cvičení v Sokolu, ke kterému ji přivedla maminka. „Přestože Sokol jako takový byl zakázaný, tak jsme pořád říkali, že chodíme do Sokola,“ popisuje Marta nelehké roky za minulého režimu.
Po základní škole jezdila na gymnázium do Tanvaldu, poté studovala dálkově a nastoupila do práce, začala učit na prvním stupni. Této práci se věnovala až do důchodu.
Martina maminka pocházela ze Semil a dlouhá léta působila v Sokole. Do Semil byli z Německa přesunuti totálně nasazení, mezi nimi i tatínek. A právě takhle se rodiče seznámili. „Maminka tam byla činná v Sokole, kde cvičila, ale když pak přišla sem, tak to bylo hodně náročné z důvodu práce a rodiny. Proto se hned v roce 1946 nezapojila, ale až později, v té gymnastice,“ popisuje Marta.
Díky mamince se Marta ve svých deseti letech do Sokola také zapojila. Ve čtrnácti letech se pak začala věnovat sportovní gymnastice. „A u té jsem zůstala. Udělala jsem si i trenérský kurz a trénovala jsem děti,“ říká.
Do sokolských aktivit ale silně zasáhly události roku 1948, kdy se moci chopili komunisté, kteří Sokola později zakázali. Nejen to byl důvod, proč si Marta o něco později kromě činnosti v Sokolu přidala i práci lyžařské rozhodčí. Martin manžel byl totiž lyžařem a díky němu začala chodit na lyžařské tratě. Ostatně, i jejich tři dcery se věnovaly závodnímu lyžování.
Ve školách i ve sportu byla podle Marty znát jednotná socialistická výchova. Ona sama to však nevnímala tak, že by byla k něčemu tlačená. „Rádi jsme se hýbali, chodili jsme cvičit, to nás naplňovalo,“ říká.
V tomto období se Marta podílela také na nacvičování na spartakiády. Šlo zpravidla o povinné cvičení, které se odehrávalo na školách v rámci hodin tělocviku i odpoledne ve volném čase. „Já sama jsem jako cvičenka necvičila, ale na každou spartakiádu jsme s dětmi ve škole nacvičovali skladbu,“ vzpomíná Marta. Tehdy šlo podle Marty o velkou událost, na kterou se trénovalo i dva roky dopředu. „Lidé se na to rádi chodili dívat,“ dodává.
Zhruba rok po sametové revoluci se Marta k Sokolu opět vrátila naplno. Stalo se tak opět díky mamince, která už tehdy byla starší dáma, to jí ale nebránilo se okamžitě angažovat. „Když se Sokol obnovil, maminka se ihned přihlásila,“ vypráví Marta, jejíž maminka celou dobu působila v jabloneckém Sokole jako trenérka moderní gymnastiky.
Problém měl tehdy oddíl s prostory, které by ke svým aktivitám mohl využívat, neboť sokolovna už tehdy patřila TJ Bižuterie. Znovuobnovený sokolský spolek proto v restitučním řízení požádal o navrácení majetku a sokolovnu nakonec skutečně získal zpátky.
Sportu se Marta věnuje dodnes (2022), posledních 21 let byla starostkou Tělovýchovné jednoty Sokol Jablonec nad Nisou.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy našich sousedů
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy našich sousedů (Hana Mazancová)