MUDr. Božena Šimanská

„Esenbáci přišli k nám a řekli nám, že tatínek zemřel. Já jsem celej večer telefonovala, protože jsem chtěla, abychom tatínka mohli převézt sem. Samozřejmě to nešlo. Ač jsem volala na SNB a různá místa, která jsem myslela, že jsou důležitá, nešlo to. Při těch telefonátech jsem několikrát volala do Leopoldova. Nesměla jsem vědět, kdy ten pohřeb bude. Ale v tom Leopoldově byl nějaký chlápek, který mně to řekl. Dozvěděla jsem se, že ten pohřeb je dne, už nevím přesně, který to byl den. Zorganizovali jsme dvě auta a ta rodina jsme se vypravili na pohřeb do Leopoldova. Přijedeme k věznici a tam nám řekli, co tam chceme. Já jsem řekla, co chceme, ale že nemáme právo na to, abychom tam byli. Že můžeme jenom vědět, kdy zemřel, ale kde bude pochován ne. Tehdy jsem měla dost dobrou vyřídilku, a tak jsem od nich vymohla, že jsme odešli z věznice a v určitou dobu jsme přišli na místo, kde byl vězeňský hřbitov a tam jsme tatínka pochovali. Přijelo nákladní auto a nebylo vidět žádnýho vězně, nikoho. Jenom psi tam byli. Byla jsem z toho vyplašená, ale potom jsem viděla, že dva vězni vyskočili a tatínka z toho auta snesli k hrobu. Tatínek měl ten vlnitý papír pod hlavou. Byl zarostlý a vypadal špatně. A tak jsme ho položili do hrobu. A ptala jsem se jich, jestli se můžeme pomodlit a rozloučit. Že jo, tak jsme se pomodlili a rozloučili a tatínka jsme dali do země. A potom jsme jeli domů. Když po několika letech mi povolili převoz do Přerova, tak jsme se znovu vypravili do Leopoldova. Přijedeme tam a hřbitov zplanýrovaný. Mezi tou dobou jsme jezdili do Leopoldova na každou mši svatou. Páč tam bylo těch hrobů několik a vždycky jsme tam dali kytku a svíčku. Když jsme přijeli a chtěli ho odvézt, tak jsme zjistili, že ten hřbitov je zplanýrovaný. Tak jsem řekla: ,Jak si ho můžeme odvézt, když přesně nevíme místo, kde je pohřbený.‘“

„Vím, že tatínek do družstva vstoupit nechtěl, ale potom vstoupil. To družstvo vedl nějaký pan Hradil, který pocházel z Čechyně a prý tomu vůbec nerozuměl. Potom se to JZD založilo a fungovalo a potom bylo přerušeno výstupem sedláků. Poněvadž vedení družstva chtělo postavit kravín a sedláci byli proti tomu. Že je přece dost místa v jednotlivých gruntech. I když těch gruntů nebylo moc, ale na tu malou obec to stačilo. A krávy mohou být umístěny v těch jednotlivých chlívech, v jednotlivých statcích. Proto ti naši sedláci vystoupili z družstva, a proto byli zavření, a proto to považovali za sabotáž a organizovaný výstup z družstva a tím narušení kolektivizace v Kozlovicích, a proto byli zavřeni.“

„Celkem těch zavřených lidí bylo několik. Byl to tatínek, můj bratr a švagr. Potom pan Vypler, pan Kolda, pan Jemelka a Štěpánek. Bylo jich víc. To byl tehdy monstrproces tady v městském domě. Byl to proces výstražný pro všechny, co se jim stane, když vystoupí z JZD. To si pamatuju. Vím, že jsem děcka dala tady k tetě, která bydlela tady u porodnice. Ta hlídala děti a já jsem na ten proces šla. Takže to vidím, jak je všechny vedou jako nějaké vrahy do Městského domu v Přerově, do nejhonosnější budovy Přerova, a tam ten proces veřejně probíhal. To jste měl slyšet ty komunisty.“