Jarmila Sikorová

„Sestra mi říkala, že jednou nesla školníkovi čtvrt litru alkoholu a že se jí to rozbilo v tašce. Šly jsme do školy do Bukovce a maminka mi nabalila i alkohol. Musela jsem to donést nějakému pánovi a pak teprve jít do školy. Jednou jsem zakopla a zlámala jsem si nohu. Chodily jsme třeba do Lomné nebo do Bystřice. Pamatuji na černou tašku na zips, do které se vešlo šest flašek. Dostaly jsme tašku a šly jsme. Jednou nás maminka poslala do Bukovce. Se sestrou jsme zabloudily pod Girovou. Dostaly jsme se do takzvané Černé doliny, kde byli kdysi zastřeleni partyzáni. Tak jsme bloudily. Maminka měla odvahu nás tak posílat. V dnešní době by to bylo nemyslitelné.“

„Polsko odebíralo z Čech košile, které se jim líbily. Dobře šel na odbyt také česaný silon. Za to nám Poláci dávali líh. Tak se to měnilo. Když byly lehčí věci, třeba chundelaté čepice, tak se šlo hranicí a přehodilo se to. Pamatuji, jak se to přehodilo, vojáci to viděli, a byla střelba. Byla u toho moje mladší sestra. Mamka s ní přiletěla rychle domů, ale ona z toho onemocněla, protože měla šok. Pamatuji, že táta vzal pepř, chodil kolem chalupy a sypal pepř, aby pes, který tam byl nasazený, k nám nepřišel. Pak museli sestře zavolat lékaře. Říkal, že musela utrpět šok, ale rodiče to zapřeli. Tatínek nebyl zastánce pašování, nezapojoval se do toho. Maminka ano. Dělaly to všechny ženy, chtěly přilepšit rodině.“