Bohdan Ševčuk

„Čtyři dny nám nikdo nic neřekl. Čtyři dny nikdo nic nevěděl a ještě lidi poslali na prvomájovou manifestaci. Věděli to jen místní Židé a hned mizeli co nejdál po Sovětském svazu. Jak lidé věděli, že utíkají, tak jim došlo, že se něco děje, a druhý den nám řekli, že vybuchl Černobyl. Věděli jsme, co to je, a první, co bylo, tak jak přišel déšť, tak po něm zůstaly takové žluté pruhy. Něco ještě bylo ve vzduchu. No ale co, kam odejít? No tak žili lidi.“

„Jak začaly kostely otvírat ve velké svátky, tak komunisté stáli a koukali, kdo z dětí tam půjde. Nahlásili to ve škole a škola vyhazovala. Kdo byl v Komsomolu nebo Pionýru, tak ho z něj vyhodili. A víte, jak to bylo, když někoho vyhodili z Komsomolu? To bylo strašný. Přitom fakticky o nic nešlo. (A vy jste byl věřící?) Jo. Ne moc věřící, ale v něco věřím stejně. Ale děti jsou pokřtěné. Kněze přivezlo potichu jiné auto k chatě. Nikdo nic nevěděl. Pokřtili syna, sedli jsme, povečeřeli a odjeli. Nic se nezapisovalo, že je křesťan, to se nedělalo.“