Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Helena Sekyrová (* 1932)

• narozena 30. prosince 1932 v Bratislavě

• otec Jan Karel činný v odboji

• otec spolupracoval s odbojovou skupinou Tři králové

• otec v roce 1941 zatčen a 30. června 1942 popraven

• zažila prohlídku gestapa

• svědkyně bombardování Prahy v únoru 1945

• v roce 1951 se provdala za hokejového reprezentanta Jiřího Sekyru

• roce 2022 žila v Praze

Když jejího otce Jana Karla v roce 1941 zatklo gestapo, nepřestávala se své matky ptát, kde její milovaný tatínek je. Heleně Sekyrové se dostávalo jen vyhýbavých odpovědí. Že otce popravili kvůli jeho odbojové činnosti, se dozvěděla až mnohem později. Od roku 1941 tak Helena Sekyrová zůstala sama se svou matkou a malou sestrou, kterou Jan Karel nestihl ani poznat.

Nic jsem nevěděla

Helena Sekyrová, rozená Karlová, se narodila 30. prosince 1932 v Bratislavě. Na Slovensku žila s rodiči rok, poté se odstěhovali do Prahy. Na první léta svého života ráda vzpomíná, a to hlavně díky laskavosti rodičů, kteří se jí snažili dopřát co nejhezčí dětství. Její otec Jan Karel pracoval jako průvodčí v mezinárodních vlakových spojích společnosti Mitropa. „Tatínek jezdil na trase Praha-Vídeň-Amsterdam. Vždycky když jel do Holandska, tak mi přivezl turecký med. Vozil mi celé kolo toho medu a z toho jsme si to doma krájeli,“ vypráví a doplňuje, že otec z každé cesty přivážel dárky i pro matku. Shledání s ním bylo vždy radostné.

Na začátek války si Helena Sekyrová nepamatuje. Jako dítě příliš nevnímala dění kolem sebe, volný čas naplňovala hraním s kamarády a běháním po venku. Jedna událost z války jí ovšem v paměti utkvěla, a to, když její tatínek zčista jasna zmizel z jejího života. „Já jsem pořád chtěla tatínka a hledala jsem ho. Maminka mi říkala: ‚On přijde. On odjel.‘ Asi měsíc trvalo, než mi řekla, že někde bydlí a brzy přijde. Nikdy mi neřekla: ‚Tatínek je zavřený,‘ nebo něco takového,“ vzpomíná. Tato konverzace se odehrála někdy v roce 1941. Jana Karla zatklo gestapo 4. března toho roku. Důvodem byla jeho odbojová činnost.

Jan Karel se narodil 29. června 1909 ve Vídni. Po okupaci se zapojil do protinacistického odboje. Fungoval jako kurýr mezi exilovými zpravodajskými službami a domácím ústředím, v čemž mu pomáhala jeho profese průvodčího v mezinárodních vlacích. Spolupracoval zejména s Josefem Balabánem, členem odbojové skupiny Tři králové, který mu předával zprávy. Pomáhal také zajišťovat tajnou přepravu československých vojáků a politiků. V lůžkových vozech ukrýval součástky k vysílačkám, rozbušky, nákresy nových zbraní nebo třeba fotografický materiál. Jan Karel se také podílel na pokusu o atentát na Heinricha Himmlera v Berlíně v prosinci 1940. Kufr s výbušninou dopravil na Anhaltské nádraží v Berlíně, kde došlo k výbuchu. Vlak Himmlera byl však odkloněn a na nádraží nedorazil. Exploze i tak způsobila značnou škodu. V březnu 1941 Jana Karla zatklo po návratu z Paříže na tehdejším Wilsonově nádraží gestapo. Během heydrichiády 30. června 1942 byl společně s Josefem Mašínem, Josefem Churavým, Františkou Plamínkovou a dalšími více než šesti desítkami osob popraven na Kobyliské střelnici.[1]

Jedno letadlo za druhým

Helena Sekyrová vzpomíná na domovní prohlídky gestapa, které jako malá v té době zažila. „Přišli Němci a sebrali tátovy uniformy. Hrabali a hledali, všechny věci, co měl tatínek, odnesli,“ popisuje. Po zatčení otce zůstala Helenina matka na své dvě dcery, z nichž jedna byla novorozeně, sama. Rodinu sužoval nedostatek financí. Matčin bratr, jenž jim v těžkých dobách pomáhal, sehnal manželský pár, který bydlel v bytě společně s nimi, aby si na nájmu vydělali alespoň nějaké peníze. Část války prožívala Helena Sekyrová také u babičky v Dobřenicích, kde nějakou dobu chodila do školy. V Praze na Pankráci pak zažila bombardování města spojenci v únoru 1945. Tehdy američtí piloti ztratili správný kurz a namísto Drážďan shodili bomby na Prahu. „Bydleli jsme ve třetím poschodí, měli jsme otevřené okno, já seděla na okně a měla jsem vystrčenou hlavu z okna. Říkala jsem: ‚Jé, mami, těch je. Těch je, mami. Pojď se podívat!‘ Maminka se podívala a opravdu jedno americké letadlo za druhým. Kousek od domu jsme pak měli díru, kam spadla bomba,“ vypráví. Celá její rodina naštěstí vyvázla bez zranění.

V závěru války se matka s dcerami vydala zpátky do Dobřenic. Cestou prožily dramatickou událost. Trať byla ostřelována, a tak musely všechny tři z vlaku vystoupit a schovat se do příkopu. V té době nemocná matka neměla dostatek sil na to, aby se zavazadly a dvěma dětmi došla do několik kilometrů vzdálené obce. „Vzpomněla jsem si na kamarádku ze školy z Chlumce. Tak jsem za ní došla. Její tatínek, když slyšel, jaké máme utrpení, nám dal žebřiňák, kam jsme si daly kufry,“ vypráví. Po hodinové cestě se náhodou potkaly se strýcem s povozem, který jim pomohl dostat se domů. A nakonec se dočkaly osvobození Československa.

Politika mě nezajímala

Po válce studovala Helena Sekyrová v Praze na obchodní škole Na Paloučku. Poté nastoupila do podniku Československý státní film, kde se učila psát na stroji, vyplácela honoráře a později pracovala v účtárně. Později díky pomoci známých začala pracovat v zahraničním obchodě v podniku Koospol. Změnu režimu nevnímala, jak sama říká, politika ji nezajímala. Přesto si ale dobře pamatuje na měnovou reformu roku 1953, kvůli které, i přes sliby komunistických pohlavárů, přišli lidé o veškeré úspory. „Já jsem měla doma 70 tisíc ve skříňce v nočním stolku a říkám manželovi: ‚Hele, říkají, že má být měna, my tady máme ty peníze. Co s nimi?‘ ‚Prosím tě, vykašli se na to. Víš, kolikrát říkali, že bude měna a nic nebylo?‘ Manžel odjel do Švýcarska a ona opravdu ta měna byla.“

V roce 1951 se provdala za Jiřího Sekyru, hokejového reprezentanta a olympijského účastníka. Manželé neměli příliš společného času, volné chvíle většinou trávili bruslením nebo hraním tenisu. V roce 1956 se jim narodila dcera Eva. Jiří Sekyra zemřel po těžké nemoci v roce 1977.

Ani invazi vojsk Varšavské smlouvy Helena neprožívala. Vzpomíná pouze na to, jak jí uprostřed noci, když byla na dovolené v Kostelci nad Černými lesy, zavolala sestra, která bydlela u Československého rozhlasu, a řekla jí, že je ve Vinohradské ulici kolona tanků. Život v totalitním státě Helenu Sekyrovou příliš netrápil. „Mě zajímalo, abych měla práci, vydělávala si peníze a abych si mohla koupit, co se mi líbilo. Tuzex, to byl můj obchod,“ říká. Do Komunistické strany Československa ale nikdy nevstoupila. Není tedy překvapením, že ani sametová revoluce jí změnu do života nepřinesla. V roce 2022 žila Helena Sekyrová v Praze.

 

[1] Jan Karel. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2023 [cit. 2023-06-20]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Karel