Vladimír Schovánek

„Česky právě ne. Tam se učilo jenom ukrajinsky a polsky. Protože já jsem chodil za Polska do školy, tak tam byla Ukrajina, to se muselo vyučovat ukrajinský a polský jazyk. Potom jsem byl v Rovně, učil jsem se. Když přišli Sověti v třicátým devátým roce, tak v čtyřicátým roce jsem chodil do ruské školy. To byla jedenáctiletka. Potom, když přišli už Němci, přepadli Rusko, tak tam zas byla Ukrajina. Tak jsem chodil na gymnázium ukrajinský s vyučováním německýho jazyka.“

„No jak oni tam fajčili, teď najednou přišla rána. A já vím, že jsem spadl. A ještě se tak otočím a povídám: ,Hoši, já už jsem hotovej.‘ A podívám se a ten jeden už byl mrtvej, mozek, dostal to do hlavy. Oni to všichni dostali tam. A já, že jsem stál, jsem to dostal takhle a takhle. A stál jsem tak, tak jsem to dostal, že musel odtud padat ten náboj. Muselo to být z tanku, protože ten tank, když jel z kopce, tak ho bylo vidět, když jel do kopce, on věděl, že ho žádný nevidí. A on když jel, tak je taky neviděl, on střílel naslepo, jak se říká.“

„Jó, tak já jsem skočil do toho tanku vrchem. On povídá: ,Vlez vrchem!‘ Slyšel jsem jenom, že volá. Telefonoval, podporučíka nějakýho volal, že velitel lehkýho tanku je těžce raněn. ‚Co s ním?‘ To si pamatuju. Do dneška. Tak on nařídil, že mě má někam zavézt. Tam stál jeden tank a že mu tam jde jenom zpátečka. ,Stoupni a odvez ho na to místo.‘ Zpátečkou mě zas odvezl na tu ošetřovnu.“

„Oni chtěli, aby byly kolchozy. No a kdo nechtěl vstoupit do kolchozu, tak dostal velkou daň, zvláštní daň. Po zaplacení veškerých naturálií a tak dál ještě měl takovou daň. Otec měl 13 000 rublů platit. Musel prodat skoro všechen dobytek, aby to mohl zaplatit. A když to zaplatil, tak příští rok mu to zvýšili a dali mu 26 000, jenomže ono už to hodně lidí nemohlo dát. Akorát přišla válka v jednačtyřicátým, tak to padlo.“