Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Doc. RNDr., Csc. Sylva Šantavá (* 1926)

• narozena 17. srpna 1926 v Praze, dětství strávila v Mladé Boleslavi

• dcera architekta Jiřího Krohy, rodina se pohybovala v levicových intelektuálních kruzích

• na hru na klavír docházela za Pavlem Haasem, bratrem Huga Haase

• poslední rok studia na gymnáziu strávila jako průvodčí tramvaje, kde byla nuceně nasazená

• byla vdaná, s manželem vychovala dceru a syna

• vystudovala matematiku, v roce 1966 se stala první československou docentkou matematiky, pro svoje výukové metody i dostatek času na studenty byla mezi studenty oblíbena

• v roce 2023 žila v Brně, v domě, který postavil její otec

Němci všem Čechům snížili známku o jeden stupeň. Jen mně nechali známku z matematiky jedna

V době, kdy začala druhá světová válka, bylo Sylvě, tehdy ještě Krohové, okolo patnácti let, vzpomínky na válečné roky tak mají jasnější kontury. Vzhledem k tomu, že rodina bydlela nedaleko nechvalně proslulých Kounicových kolejí v Brně, ze kterých Němci udělali místo věznění, mučení a poprav, její pozornosti neunikla ozývající se střelba. Údajně zde popravili i profesora, který Sylvu učil, a také jejich souseda. V hledáčku gestapa se ocitl i Sylvin otec Jiří Kroha, architekt, vysokoškolský pedagog a levicový intelektuál. „Jednoho dne pro něj přišlo gestapo a odvezli ho na Špilberk do vězení. Oni ho vzali v rámci rukojmích, nikoliv jako vězně, naštěstí, takže se potom zase vrátil,“ vypráví pamětnice. Ze Špilberku ale její otec putoval do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald, ze kterého byl na nátlak Červeného kříže roku 1940 propuštěn jako jeden ze dvou vězňů s nejvíce podlomeným zdravím.  

Nacistický teror pokračoval. „Jednoho dne jsme přišli do třídy a všechny židovské děti byly pryč,“ popisuje pamětnice. Z jejího života zmizel i rodinný známý, bratr herce Huga Haase, Pavel, který na rozdíl od svého bratra nedostal víza k vycestování. Jako Žid byl poslán do transportu a zemřel v koncentračním táboře Osvětim. Nacisté zavřeli střední školu, na které pamětnice studovala, a všem českým dětem snížili známky o jeden stupeň. Jen Sylvě Krohové nechali jedničku z matematiky. Ta poslední rok studia strávila namísto v lavici jako nuceně nasazená průvodčí v brněnských tramvajích. „Původně mě měli nasadit do nějakého pracoviště v Adamově a nevím, co maminka musela vyběhat a kam chodit, že jsem se dostala k té elektrice, to bylo terno,“ líčí pamětnice štěstí při zařazení do pracovní pozice. Práce u „elektriky“, jak tramvajím říká, byla lehká, jen vozy tenkrát byly otevřené a byla v nich zima. Tak se pamětnice s řidičem tramvaje dohodla, že jednu zastávku on pojede pomalu, zatímco ona bude vyklusávat za vozem, aby se zahřála. „A tenkrát lidi na řidiče křičeli, ať zastaví, že ujel průvodčí,“ vypráví se smíchem Sylva Šantavá.

Nový domov v Brně

Sylva Šantavá, rozená Krohová, se narodila 17. srpna 1926 do rodiny známého českého architekta Jiřího Krohy. Ačkoli se narodila v Praze, dětství strávila v Mladé Boleslavi, odkud se v pěti letech přestěhovala do Brna, kde její otec na zdejší technice začal pracovat jako univerzitní profesor. Byla jedináček, sourozence neměla, jen dvě sestřenice, se kterými se kamarádila. Nejdříve rodina bydlela v Akademické ulici (nynější Čápkova), aby se poté, co byl podle návrhů architekta Krohy dostavěn jejich rodinný dům, přestěhovala do Sedlákovy ulice. V sousedství tehdy bydlel mj. i Pavel Haas, bratr herce Huga Haase, se kterým se rodina stýkala a k němuž Sylva docházela na hru na klavír.

Dětství a mamut, do kterého se dalo vlézt

Pamětnice ráda vzpomíná na dětství. Její matka byla v domácnosti a velmi se jí věnovala. Spolu s otcem malá Sylva vyráběla loutky a doma hráli loutkové divadlo. Vzpomíná na hru O princezně Pampelišce, kterou byli i několikrát hrát ve škole. Ve volném čase chodila s rodiči na procházky, výlety anebo sportovala – hrála tenis a v zimě lyžovala. Dále si Sylva Šantavá vybavuje původní pavilon Anthroposu navržený jejím otcem, ve kterém byl jiný mamut, než je tomu dnes. „Byl jinak postavený a dalo se do něj vlézt,“ vzpomíná pamětnice. Ve škole ji už odmala velmi bavila matematika, a to jí vydrželo po celý život.

Konec války Sylva prožila s maminkou v Rozdrojovicích za Brnem. Otec zůstal doma a dům hlídal. Z Rozdrojovic se Sylva s matkou plazila příkopem zpátky do domu v centru Brna. „Najednou nade mnou stojí takový chlap a říká mi: ‚Davaj časy!‘ Já jsem nevěděla, co to ty časy jsou, říkala jsem si, co to mluví o počasí,“ s úsměvem vypráví zážitek z války, kdy po jejich známých, kteří v příkopu byli s nimi, voják Rudé armády chtěl hodinky. „Pak si vytáhl rukáv a ty hodinky si tam připnul. Měl jich plné celé předloktí,“ dodává pamětnice.

První docentka matematiky v Československu

Sylva Šantavá celý život chtěla studovat matematiku nebo astronomii. Po absolvování studia na vysoké škole zde zůstala a vedoucí jí řekl, že pokud chce zůstat, musí si udělat doktorát z matematiky. A tak matematika v jejím životě zvítězila nad zájmem o astronomii.

Se svým manželem se Sylva, tehdy ještě Krohová, seznámila během studia vysoké školy. Popisuje zážitek ze svatby, kdy na něj čekala na radnici, ale on se zpozdil. Její otec se jí tehdy ptal, co bude dělat, a ona odpověděla: „Půjdeme domů.“ Ne že by o svého budoucího manžela nestála, ale jaksi si říkala, že proto si ho hned nemusí brát. Nicméně později dorazil a svatba se nakonec konala. Narodily se jim dvě děti, dívka a chlapec, a později i s rodinou Sylva Šantavá odcestovala na rok do Egypta, kde její manžel dostal práci. I zde si cestu k matematice našla – jako záskok vyučovala české děti v šesté a sedmé třídě matematiku. V Egyptě se jí velmi líbilo, ráda by zůstala déle, ale zdravotní stav jejího manžela to neumožňoval.

Sylva Šantavá až do svého odchodu do důchodu učila na vysoké škole matematiku, stala se první československou docentkou matematiky. Její studenti na ni vzpomínají jako na výbornou učitelku s individuálním přístupem ke studentům a jejich potřebám. V roce 2023 žila Sylva Šantavá spolu s dcerou v Brně, v domě v Sedlákově ulici, který její otec postavil.