Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Šabršula (* 1918  †︎ 2015)

• narozen roku 1918 v Bojkovicích u Uherského Brodu

• otec ředitelem obchodní školy a náčelníkem sokolské župy

• dobrovolně vstoupil do armády, po vyhlášení mobilizace sloužil v pohraničí

• po demobilizaci začal studovat francouzštinu a němčinu na FF UK v Praze

• účast na pohřbu Jana Opletala

• zatčen spolu s ostatními studenty na Masarykově koleji v Praze

• od listopadu 1939 do prosince 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen

• otec zatčen v roce 1941, zemřel v KT Osvětim

• v květnu 1945 se zapojil do protiněmeckých akcí v Havlíčkově Brodě

• po válce dokončil studia

• pracoval jako středoškolský a posléze vysokoškolský pedagog, nejdéle na katedře romanistiky FF UK

• v roce 1962 zverbován jako tajný spolupracovník zpravodajské služby Generálního štábu Ministerstva národní obrany, krycí jméno Vědec

• v roce1964 vyřazen ze spolupráce jako zbytečný a neochotný spolupracovník

• zemřel 14. února roku 2015

Jan Šabršula se narodil roku 1918 v Bojkovicích u Uherského Brodu. Když oslavil své čtvrté narozeniny, přestěhovali se s rodinou do Třebíče. Jeho otec zde na gymnáziu učil a byl také náčelníkem Sokolské župy. Do Sokola také chodíval i malý Jan, proto, jak říká, zůstal stále štíhlý.

Za války byl zaměstnán v nemocenské pojišťovně. Tehdy se oženil s mladou úřednicí z téhož ústavu. Později složil zkoušku učitelské způsobilosti z latiny, zanedlouho poté z italštiny, z psaní na stroji a z němčiny. V této nemocenské pojišťovně se naučil poznat podle čichu tuberkulózu a žaludeční vředy – již na vojně se přihlásil do „čichacího“ kurzu v Olomouci, kde poznával jedovaté bojové látky, jako byl například yperit. Mezitím do Československa vpadli Němci, kteří se dostali i do Olomouce, takže všechny tyto látky musel pan Šabršula, spolu s dalšími, vylít do výlevky a definitivně zničit.

Z jeho původního pracoviště v nemocenské pojišťovně, byl přeložen do strojírenské nemocenské pojišťovny v Praze. V té době se zapsal na obchodní akademii v Třebíči a zde složil zkoušky a maturoval s vyznamenáním.

V koncentráku

Mezi roky 1939 – 1945 byly zavřeny vysoké školy, a pan Šabršula měl “Dovolenou od Hitlera“. Své vyprávění začíná tím, že popisuje zmlácené studenty, kteří byli hrubě váleni v blátě. Zavřeli je do temné místnosti a tam čekali asi dva dny a zanedlouho byli v dobytčích vozech roku 1939 převezeni do koncentračního tábora v Sachsenhausenu.

Tábor byl ohraničen ostnatými dráty s elektřinou a nápisy: „Bez upozornění se okamžitě střílí“. Do ostnatých drátů vbíhali někteří vězni, aby ukončili své utrpení sebevraždou. Zde se setkali s českými i německými politickými vězni. Po příjezdu jim byly odebrány všechny věci – peníze, doklady, oblečení, které byly obměněny za staré hadry, které byly označeny barevnými páskami s čísly podle rozlišení vězňů a barevných trojúhelníčků: političtí vězni červeně, židé žlutě a hnědě, ostatní bíle. Pan Šabršula popisuje, místní prostředí, ve kterém často propukaly smrtelné nemoci, které zapříčinily smrt mnoha spoluvězňů a kamarádů.

Každý den nastupovali na sčítání vězňů, tzv. apel. Vzpomíná především na leden 1940, kdy museli stát ve zdánlivě nekončícím nástupu – spousty starých mužů tam umíralo chladem a vyčerpáním. Vězeň, který byl příliš nápadný dostal, výprask železnou holí, což bylo na denním pořádku. Ani Jan Šabršula neunikl zranění od příslušníka SS. Každý den pan Šabršula nosil obrovské padesáti kilové pytle s pískem.

Nastal mír

Po válce, v roce 1945, se školy opět otevřeli a Jan se zapsal na vysokou školu, kde našel nabídku jednoročního stipendia ve Francii. Při cestě do Paříže vzpomíná na krásné ženy. Vybral si univerzitu v Grenoblu, kde se studenti léčili z tuberkulózy. Jako výukové obory si nechal zapsat filozofii a francouzštinu, polštinu a němčinu. V Československu bylo studium filozofie později zrušeno “Rudým dědou“, což bylo označení pro Zdeňka Nejedlého, který v Československu zrušil osmiletá gymnázia a zavedl jedenáctileté studium (gymnázium nahradil připojením dalších dvou let školy k základní škole).

Během studia ve Francii se učilo i o sobotách, ale protože byl pan profesor Šabršula náruživý sportovec, v neděli chodíval mnohdy i na padesáti kilometrové výlety.

Během studia na Francouzské univerzitě se mu v Československu narodila mladší dcera a on se vrátil domů.