Doc. Břetislav Rychlík

* 1958

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Velice úzký okruh nás, měli jsme odevzdat naši klubovnu. V té klubovně já jsem skládal nováčkovskou zkoušku. A slib, který se skládá u ohně. Tak já jsem cestou na to skládání slibu zabloudil jako dítě. My jsme jeli vlakem a já jsem vystoupil o zastávku dřív a tam jsem zabloudil, v lese. Mně bylo deset let. Všichni mě hledali. A přišli kluci tajně. A řekli: nedáme tu klubovnu pionýrům. Co jsme vybudovali, si odvezeme a schováme vůdcovské křeslo ve včelíně u Kazi Holedňáka, to byl otcův kamarád, který byl zavřený. Byl to jazzový bubeník a včelař. Dostal asi deset let a pět let si odseděl za jazz, za hraní jazzu. Oni to jmenovali jinak, samozřejmě, ty procesy byly politické a měly politické pozadí. U něho to vůdcovské křeslo přežilo válku, 50. léta a tak dále. My jsme jeli v noci tajně, jsme šli do té klubovny, které byla v Tyršově nebo Fügnerově ulici. V jedné z těchto sokolských ulic. A kolem pozemku, tam jsme rozmlátili ty poličky, ty namalované zdi jsme rozbili. Co bylo naše, to křeslo, to bylo v noci, mně bylo 12 let. Prostě skauti ničí majetek. My jsme byli vychovávaní k tomu si majetku vážit. My jsme vezli, byl u toho Mirek Vašek a bratr Kim. A Baki Hojač, Ferina Šíma, ta naše družina. Jsme vezli to křeslo a schovali jsme ho v tom včelíně. A to křeslo existuje doteď. Za ním je totem. A to křeslo mají ti veselští skauti po obnovení skautingu doteď. To byl náš vztah k tomu.“

  • „A to už se rozšířilo mezitím, že tam byl zabitý student Martin Šmíd. A ráno k Rutovi volal tajemník Václava Havla, Vladimír Hanzel, můj kamarád, a říkal, že Havel prosí, jestli bychom s Přemyslem Rutem nezašli do bytu Václava Bendy, že je to nějaké podivné s tím mrtvým studentem a že současně vzkazuje, jestli bych nepřišel s kolegy z HaDivadla, Provázek mezitím odjel z Prahy, už tam zůstalo jen HaDivadlo, jestli bych nepřišel do Činoherního klubu, že se tam něco bude dít a bylo by dobré, abychom tam byli. Teď se stala věc, o které já si myslím, že se estébákům ten listopad prostě vymkl z ruky, o čemž svědčí to, že tam nasadili mrtvého studenta, kterého hrál estébák Ludvík Zivčák, ale že se jim to vymklo z ruky. Já jsem šel po Národní třídě. Vešel jsem do kostela nejdřív na Malostranském náměstí a ještě jsem zatelefonoval Monice a říkal jsem jí, co se děje a taky myslím, že jsem jí říkal, ať je připravená odjet z Brna, kdyby bylo nejhůř. Šel jsem po Národní třídě, kde evidentně provokatéři, podle mě to byly estébáci, vypadali jak veksláci, vykřikovali: 'Tady za rohem, tak kousek je Bartolomějská ulice, sídlo StB, jsou vrahové Martina Šmída. Pojďme jim rozbít okna.' Já jsem tam vystoupil na té Národní třídě a řekl jsem, že Václav Havel mě požádal s Přemyslem Rutem, abychom šli do bytu Václava Bendy, že to není jisté. A náhle tam přišel člověk, klekl si na zem a řekl, já jsem strýc Martina Šmída. Byl to Weiner, bratr novinářky Jana Šmídové, jejich tatínek Milan Weiner byl slavný novinář z 1968 z rozhlasu, zlikvidovaný za to rozhlasové vysílání. Byl šéf Luboše Dobrovského, Jirky Diensbiera, této party statečné. A ten Weiner, on se jmenuje Jirka, myslím, tam klekl a říkal: 'Já jsem strýc Martina Šmída, musím vám říct, že student této identity žije. Neblázněte.' A já jsem to cítil, že je to provokace.“

  • „A atmosféra v Mostě byla mnohdy šílená. Já jsem v roce 1981 přijel do Mostu a zrovna ten den, nastoupil jsem na sezónu a zrovna ten den vybuchl důl Pluto, myslím, kde přes varování odborníků oni tam poslali havíře těžit a lámali rekordy brigády socialistické práce. Otřásla se země a oni tehdy to řešili tak, že aby se oheň nešířil, tak to zastavili cihlovou zdí a za tou zdí byli ti havíři a mnozí z nich ještě žili. Takže když to pak rozbili, tak oni měli okousané ruce, odrané, jak se snažili tu zeď shodit vlastníma rukama. Nikdy se to nevyšetřilo, kdo za to mohl. A dokonce vdovy nikdy nebyly odškodněné a dokonce některé z nich zavřeli do blázince. Bylo hromadné parte ve všech skříňkách Mostu. A já si pamatuju, že to bylo nařízení, že to parte musí být ve všech výlohách a ve všech skříňkách různých kroužků. Takže u divadla bylo řeznictví a v řeznictví bylo parte a vedle byla nabídka: uzený hornický bok. Ti havíři za tou zdí byli vlastně vyuzení. A uzený hornický bok byla specialita místního řeznictví, bůček vyuzený. U divadla byla taky skříňka kroužku, hádánkářsko-křížovkářský kroužek Čtveráci. Čtveráci, rudá hvězda, parte 52 horníků. To byl strašný průšvih a na tom ten režim ukázal, jak je zbabělý a jak není schopen rodinám těch havířů ani poskytnout nějaké odškodnění. Musel tam přijet osobně Husák tehdy, slíbit havířům vše možné. To znamená, že asi dva dny před tím vypli všechny komíny, aby tam nebyl takový smrad. Vybrousili schody v exkluzivní restauraci, která byla u divadla, aby tam Husák neuklouzl, protože to strašně klouzalo, kdyby pršelo, to byl mramor nějaký. Všechny lidi nahnali pod tribunu. Já jsem odjel tramvají do Litvínova, kde jsem šel do hospody, protože tam se mohl točit alkohol. V Mostě se netočilo pivo, nesměl se prodávat alkohol, aby se havíři neožrali a nevykřikovali na Husáka. Všude postávali estébáci a lidová milice. Pod tribunou byla lidová milice a hlídali, aby Husákovi nikdo nic nedělal. A já jsem v Litvínově seděl v radničním sklípku, tam jsme se namazal. Pak jsem byl v antikvariátu litvínovském, který byl vynikající. Mimo jiné jsem tam koupil básně Reynkovy ženy Suzanne Renaud a Vaculíkův Rušný dům. Prostě to tam bylo a nikdo to nehlídal, tak jsem si to tam koupil. Nikdo nepřišel, že to tam mají. A říkám to proto, že Mostecko je taky jedno moje velké téma, pak jsem nakonec na to téma udělal velký film Kamenolom boží. To je pojem přesný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 11.02.2022

    (audio)
    délka: 04:08:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Brno, 14.05.2022

    (audio)
    délka: 01:54:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 3

    Brno, 15.11.2022

    (audio)
    délka: 01:26:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Hodnota člověka spočívá v tom, jaké zásady v životě uznává a zda se jimi řídí

Dobová fotografie Břetislava Rychlíka
Dobová fotografie Břetislava Rychlíka
zdroj: Archiv pamětníka

Režisér, dokumentarista, publicista, herec, scenárista, pedagog a (od roku 2024) senátor. Narodil se 23. července 1958 v Uherském Hradišti jako starší ze dvou synů rodičům Marii a Břetislavovi. Vyrůstal v sokolské a skautské rodině ve Veselí nad Moravou. V devíti letech se přidal k nově obnovené skautské organizaci ve Veselí nad Moravou, která však byla v roce 1970 zrušena. Během studia na gymnáziu ve Strážnici spoluzaložil undergroundové divadlo Atrapy a také Klub Q ve Veselí nad Moravou, kde účinkovali ti, kteří se potáceli na hraně režimu. Po maturitě měl nastoupil na brněnskou stavební fakultu. Kvůli konfliktu během povinné brigády v Dukovanech byl podmínečně vyloučen, ještě než do školy nastoupil. Po půl roce sám ze školy odešel. Pracoval jako dělník na kachní farmě, krátce působil jako kulisák v Divadle pracujících ve Zlíně a jako člen souboru ve Slováckém divadle. V roce 1980 dostal angažmá v Městském divadle v Mostě. O dva roky později nastoupil jako herec do HaDivadla. 17. listopadu 1989 účinkoval ve společném projektu HaDivadla a Divadla na provázku s názvem Rozrazil v pražském Juniorklubu Na Chmelnici. Během inscenace spoluinicioval přerušení představení rozhovorem se zmláceným studentem Romanem Ráčkem, což byla první zpráva o Národní třídě. Moderoval všechny demonstrace během Sametové revoluce v Brně. Po revoluci navázal spolupráci s Českou televizí jako režisér a scenárista. Natočil řadu dokumentárních filmů. V současnosti (rok 2024) působí jako docent v Atelieru režie a dramaturgie na brněnské JAMU a ve stejném roce byl zvolen do Senátu za volební obvod Brno - město. Žije v Brně. S manželkou Monikou vychoval dvě dcery: producentku Julianu Rychlíkovou a novinářku Apolenu Rychlíkovou. Bratr František Rychlík (1964–2018) byl vydavatelem a šéfredaktorem samizdatového časopisu Střední Evropa (brněnská verze).