Konstantin Ruchadze

„Samozřejmě že když se mne ptají, tak řeknu, jsem tohle a tohle. Nejsem člen žádný obce, ani židovský obce, ani český obce. Od každého si vezmu něco, mám s nimi styk. Když jsem hodně s Čechy, tak mi začíná chybět něco holandského nebo něco ruského. Když jsem zase hodně s Rusy, tak mi zase začínají chybět české věci. Já jsem prostě skládanka, ze všech těch kultur. Identifikovat se jen s jednou národnostní skupinou, to už prostě nejde, to by mi chybělo zase něco jiného.“

„Nejdříve jsem idealizoval západ, pak jsem zjistil, že na západě jsou jiné problémy, že se to tam točí kolem peněz. To je další věc, která stojí v cestě k svobodě člověka. Nakonec jsem se vrátil k sám sobě, objevil jsem sám sebe, už ne nějakého Rusa, Čecha nebo Holanďana, to jsem já, Kosťa Ruchadze se všemi zkušenostmi a životní školou, kterou jsem prošel v šesti různých zemích. Pro mne jsou důležité hlavní hodnoty, které jsou v dnešním světě druhořadé. Láska, přátelství, víra, Bůh, věčnost, dobrodružství, spontaneita, hrdinství, základní lidské vlastnosti.“

„Když po roce 1968 začali utahovat šrouby, jsem v podstatě čekal na okamžik, kdy emigruju. Jakmile jsem viděl, že Češi to vzdávají… Kdyby to Češi nevzdávali, tak bych tam zůstal. Co já ruský občan, budu si dělat průsery, když Češi sami to vzdali. To bylo ještě docela dlouho do Charty.“

„Posadili nás do cely. Za chvíli si nás zavolali, ale já jsem už věděl, jak s nimi jednat. ,Kdo seš?‘ – ‚Já jsem Konstantin Ruchadze, sovětský občan.‘ Najednou nevěděli, co s tím. ‚Kde pracují tvoji rodiče?‘ - ‚Na sovětské ambasádě.‘ To samozřejmě nebyla pravda, ale věděl jsem, jak na ně. Oni úplně ztuhli, až mi jich bylo líto (smích). Za chvíli si mne zavolali, že můžu jít domů.“