„Sklo, hmota, tvar, výraz – takhle jsem to nazval. To zas byla taková klika, oni v rámci té instalace vymysleli takový dost veliký objekt, takovou téměř prostoru, ze železných trubek, jako ze základů baráku. A jestli bych jim byl ochotný něco do toho udělat… To byla fantastická šance a já jsem z toho udělal velikánskou plastiku. Taková příležitost. Takové nadšení, že jsme se konečně osvobodili a jedeme do světa, že se můžeme ukázat a že na to máme. A myslím, že jsme nezklamali, sami sebe. Nebylo to špatný.“
„Já jsem od malička maloval, protože byla akademie zavřená, tak naštěstí jsem měl v septimě skvělého kantora, profesionálního výtvarníka a sochaře. Ten mě jednou během vyučování vyvolal na chodbu a v ruce držel přihlášku na uměleckoprůmyslovou školu, kterou pro mě on sám vyzvedl, na parapetu okna jsem ji vypisoval. Diktoval mi: ‚Hlásím se na školu profesora Holečka.‘ To jméno jsem v životě neslyšel, podíval jsem se na něj, jako o koho jde, ale on pokračoval: ‚Na malbu a sklo.‘ A já jsem se zeptal: ,A co budu dělat s tím sklem?‘ Řekl mi: ‚O to se nestarej, to přijde samo.‘“
„My jsme nejprve vytvářeli takové ateliéry skla sami. Potom jsme ale nesměli být samostatní, tak nás to Borské sklo sebralo a byli jsme Ateliéry Borského skla, tak se to jmenovalo. Já jsem potom byl jejich vedoucím. Tam se potom realizovala řada prací jiných výtvarníků, třeba Smrčkové…, Jana Kotíka – dělal velikánskou krásnou věc pro Brusel, velmi progresivní. Brusel byla taková příležitost, jak můžeme provokovat nejen tam venku, ale i proti utažení tou tehdejší blbou vládou.“
René Roubíček se narodil 23. ledna 1922 v Praze. Nastoupil na Pokusnou reformní školu obecnou v Nuslích. Žáci pod vedením Miloslava Dismana pravidelně recitovali a René se svým o dva roky starším bratrem byli členy Dismanova rozhlasového dětského souboru. Od druhé třídy se věnoval kresbě a malbě a pouze z důvodu uzavření Akademie výtvarných umění nastoupil na uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Studoval u Jaroslava Holečka v ateliéru zaměřeném na malbu a sklo, státní zkoušku splnil u Josefa Kaplického. Pod vedením otce se oba bratři v období protektorátu angažovali v tisku a rozšiřování odbojových tiskovin. Pedagogicky působil ve výtvarných ateliérech Střední odborné školy sklářské v Kamenickém Šenově a na Akademii výtvarných umění v Praze. Vedl ateliéry národního podniku Borské sklo a spolupracoval s mnoha firmami a sklárnami. René Roubíček se stal jednou z předních uměleckých osobností nového českého skla, jejichž práce se prezentovala například na výstavách EXPO 1958 v Bruselu a EXPO 1967 v Montrealu, kde získala celosvětový ohlas. Celoživotní dílo Reného Roubíčka prostupuje snaha o posouvání hranic uměleckého vyjádření a technologických možností tvorby ze skla. René Roubíček zemřel v květnu roku 2018.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
