Milan Richter , CSc.

„Město Šternberk bylo německé. Oni první vyhnali Čechy tam odtud. Oni znásilňovali, oni odnášeli české četníky do Německa, mučili. Když potom byl odsun, viděl jsem jet nákladní automobily ze Šternberka přes nás tuším do Olomouce, kde lidé museli do vagonů. Viděl jsem je. Nákladní auto odkryté nahoře. Průjezd obcí. Nemůžu vám říct, že by jich někdo politoval. To si nepamatuju. Naopak.“

„Já jsem je nevítal, ale taky jsem proti nim neprotestoval. Nevěděl jsem, k čemu došlo. Čekal jsem na vysvětlení, co se stane. Bál jsem se, že se náš národ postaví proti lidem, jejichž rodiče nás osvobozovali. První odpoledne po vstupu vojsk jsem zjistil, kde je jejich velitelství v blízkosti Chebu, a zajel jsem k nim. Ptal jsem se jich, o co jde. Oni mi odpověděli, že u nás je kontrarevoluce. Že se Západ připravuje k agresi s cílem vytrhnout Československo z Varšavské smlouvy, a tím narušit sílu Varšavské smlouvy, a že to oni nemůžou připustit. Chovali se ke mně velmi slušně, nemůžu si na nic stěžovat. Měli v polním stanu puštěnou muziku: své zpěváky, své zpěvačky. Pro mě to bylo sdělení, že je u nás kontrarevoluce, že tady hrozí nebezpečí vpádu cizích vojsk a že tomu bylo potřeba zabránit. S tím jsem se vrátil a tuto informaci jsem podal svým blízkým.“

„Milada Horáková si ten trest zasloužila. To nebyl zmanipulovaný proces. Dodneška ji vidím jako hrdinku – i za nacistické okupace. Nevěřím, že to, co řekla, bylo zmanipulované. Ona se postavila na stranu, která chtěla zlikvidovat nově vzniklý režim. Jiná věc je, že neměla být popravena. Ale trest byl v souladu s trestním řádem této země. Země, která byla uznávaným státem světového společenství a ten trest byl oprávněný. Ale trest je hanba. To se nemělo nikdy stát. Tak to vidím já.“

„Je třeba vycházet z toho, že svět byl naprosto antagonisticky rozdělen. Uvědomte si, že v té době tady Západ usiloval o změnu režimu. V roce 1950 byla ustavena Svobodná Evropa v americkém žoldu. Ta přímo naváděla lidi, aby odcházeli, že budou mít dobrý život. Svobodná Evropa má zásadní vinu na tom, že byla na státních hranicích prolita i krev. Někteří samozřejmě odcházeli, protože měli podnikatelské schopnosti, měli možnost, že se mohou uplatnit na Západě, a ne tady, kde bylo řízené národní hospodářství. I toto byly důvody. Ale mnozí odcházeli proto, že měli za sebou trestnou činnost, někteří na přelomu 40. a 50. let i s milionovými majetky. Nemuselo být všechno namířeno proti této republice, ale republika se bránila proti úniku bohatství a proti tomu, aby se lidé, kteří odešli, stali agenty zahraničních služeb.“