Jehošua Rezek

* 1940

  • „Jako předseda Makabi letěl do Erec Jisrael, kde se organizovala první makabiáda poté, co byl vyhlášen Stát Izrael. V prosinci 1948 se dělaly všechny přípravy a na to přijeli z celého světa předsedové Makabi. Z Československa letěli tatínek, Ervin Diamant a Kanel, to bylo vedení Makabi. Letěli československou linkou a byla bouřka, přesto letěli, a ztroskotali v Řecku, letadlo shořelo a nikdo nezůstal naživu. Pamatuji se, že mi to maminka přišla říci, byl jsem zrovna na táboře. Potom jsem se už nevrátil do Prahy, ale střídal jsem se u přátel matky v Hrozenkově, ve Vsetíně, na venkově.“

  • „Otec dělal šestitýdenní kurz u rabína Arjeho z Československa, moc o něm nevím, a pak se stal rabínem jednotky. S jednotkou přešli přes severní Afriku, potom jeli do Anglie, tam byli půl roku. Sestavila se tam česká brigáda a s ní jeli do osvobozené Francie a odtamtud do Dunkerque. Vlastně celý půlrok, až do konce války, ta jednotka byla v obležení u Dunkerque a vedla bitvy s Němci.“

  • „Klobouk nosil, jen když se modlil nebo jedl a modlil se přitom. Také já jsem nosil jarmulku jen na jídlo. Totiž maminka byla nepobožná, antipobožná, ale tatínek byl pobožný. Potom, později, mi maminka řekla, že měli s tatínkem velké hádky kvůli mojí výchově. Já, jelikož jsem vyrostl vlastně bez tatínka, tak mně náboženství moc nepřirostlo k srdci. Matka byla velmi nepobožná a moc kouřila. V sobotu, to se nesmí kouřit, si šla ke křesťanským sousedům zakouřit. Já jsem to věděl a jednou jsem to i řekl a byl z toho velký skandál.“

  • „Potom, když skončila válka, jsem jel s matkou do Československa, protože tatínek zůstal, jak je popsáno v eulogii Karla Steina, v Praze jako zástupce Joint. Pracoval jako tajemník židovské náboženské obce a náměstek rabína Aladára Deutsche, který byl tehdy hlavní rabín a byl moc nemocný po koncentráku, takže tatínek dělal ty každodenní povinnosti.“

  • „‚Vídal jsi často tatínka?‘ – ‚Já jsem ho prakticky neviděl. Narukoval 1942, tehdy si ho nepamatuji, a pak jsem ho viděl až po válce.‘ – ‚Takže vy jste se vůbec jako rodina nescházeli?‘ – ‚Ne. On šel do války, to bylo tehdy normální u hodně lidí. Vrátil se až po válce. Viděl jsem ho až v Praze. Moc na něj památek nemám. Pamatuji se, že mi velmi imponovalo, když jsem chodíval za ním do kanceláře na židovské obci, jak mluvil do tří telefonů naráz, a to na mě dělalo velký dojem. Jinak byl, jak bych to řekl, trochu divný, musím říci. Pobožný žid, jak teď vídáme. Byl jediný, kdo v Praze v zimě nechodil s kloboukem. Šel s jarmulkou, ale ne s kloboukem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karmiel, Izrael, 10.09.2016

    (audio)
    délka: 56:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdyby otec nezahynul, jistě by ho popravili

Jehošua Rezek (1958)
Jehošua Rezek (1958)
zdroj: archiv pamětníka

Jehošua Rezek se narodil 11. listopadu 1940 v Haifě jako první syn Hanuše Rezka a jeho ženy. Oba rodiče pocházeli z Moravy a do Palestiny se vystěhovali v roce 1939. V roce 1942 narukoval otec do československého praporu pod vedením generála Klapálka a ve funkci polního rabína prošel boji na Středním východě i na západní frontě. Po skončení války otec zůstal v Praze, kam za ním přijela i manželka a syn Jehošua. Hanuš Rezek vykonával funkce tajemníka židovské obce, zástupce rabína a zástupce americké židovské organizace Joint. Pomáhal organizovat vystěhování Židů z Československa do Palestiny a později Izraele, kam se sám s rodinou plánoval vrátit. Hanuš Rezek zahynul v Řecku v prosinci 1948 při letecké havárii - spolu s dalšími československými zástupci organizace Makabi měli připravovat světový sjezd Makabi v nově vzniklém Státě Izrael. Jeho žena s oběma dětmi, devítiletým Jehošuou a dvouletou Danielou, se v roce 1949 vystěhovala do Izraele. Pamětník žil dva roky v kibucu Chulda a později s matkou a sestrou v Kirjat Motzkin. Navštěvoval zemědělskou školu, po absolvování vojenské služby vystudoval chemii a pracoval v metalurgickém průmyslu. V roce 1969 se Jehošua Rezek oženil, s manželkou Miriam vychovali dvě děti.