Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

MUDr. Jan Reiser (* 1952)

• narodil se 22. června 1952 v Praze

• vyrůstal v rodině Arnošta a Ruth Reiserových, kteří přežili holokaust

• v roce 1960 spolu s rodiči emigrovali přes tehdejší Německou demokratickou republiku

• v dánských pobřežních vodách v přístavu Gedser vyskočili z trajektu

• Jan Reiser vystudoval v Londýně medicínu

• věnoval se pediatrii

• oženil se s Australankou

• jeho děti žijí na různých kontinentech

• mladší bratr a rodiče se z Británie odstěhovali do USA

• v současnosti je již v důchodu a pracuje jen na částečný úvazek

• v roce 2018 bydlel v Hitchinu na sever od Londýna

Jen podle jména by se dalo odhadovat, že doktor Jan Reiser není typický Angličan. Jan Reiser je lékař – pediatr, který po mnoho let žije několik mílí severně od Londýna. Narodil se však 22. června 1952 v Praze a do svých osmi let v Praze žil, dnes již mluví česky jen s obtížemi a jak sám říká, pouze o tématech, která byla blízká osmiletému hochovi.

Jeho rodiče Arnošt a Ruth Reiserovi, oba židovského původu, kteří přežili holokaust, emigrovali v červenci roku 1960. Využili legální možnosti vycestovat na dovolenou do NDR s celou rodinou včetně dvou synů, Jana Reisera a jeho o dva roky mladšího bratra Pavla. Pamětníkův otec, fyzikální chemik Arnošt Reiser (1920–2015), už neviděl perspektivu v životě v Československu, podle některých signálů se chystal jeho vyhazov z katedry fyzikální chemie VŠCHT v Praze, kde byl zaměstnán.

Útěk do svobody

Spolu s rodinou otcova celoživotního přítele a spoluvězně Jana Ročka si naplánovali na léto roku 1960 dovolenou s Autoklubem na baltském pobřeží východního Německa. Ve Warnemünde si koupili lístek na trajekt, který zastavoval v dánských pobřežních vodách. Rodina Jana Ročka šla jako první. Reiserovi si koupili lodní lístek o den později. I když byly kontroly zpřísněné, podařilo se všem čtyřem, podobně jako rodině Ročkových, vyskočit z lodě. Malý Jan vyskočil samostatně, mladší Pavel spolu s otcem. Za okamžik byli vytaženi přihlížejícími v dánském přístavu Gedser. Jan Reiser si na tu dobu vzpomíná jen matně. 

„Otec popsal některé historky ve své knize (Arnošt Reiser, Útěk, Nakladatelství Academia, 2003). Neznám toho o mnoho víc, než je té v knize. Nebylo to opravdu téma, o kterém by otec často mluvil. Občas zmínil nějaké historky, většinou když přišel nějaký další dospělý, zejména pokud to byl jeho vrstevník. Normálně o tom s námi dětmi nemluvil. Ale v jeho slovech o válce nebyla žádná hořkost a vždy viděl lidi a jejich skutky v pozitivním náhledu.“

Rodiče doma na děti česky moc nemluvili, Arnošt Reiser měl talent na jazyky, naučil se anglicky rychle, stejně jako uměl i jiné řeči, i když prý vždy mluvil s východoevropským akcentem. Jan Reiser tento talent prý po něm nepodědil, ale jako dítě absorboval angličtinu velmi rychle. Dokonce prý pochytil londýnský akcent, studium na vysoké škole ho však akcentu zbavilo, od té doby mluví standardní britskou angličtinou. Vystudoval v Londýně medicínu a začal se věnovat pediatrii.  

Jsem Angličan

„Nyní mluvím a myslím anglicky s anglickými výrazy. Mám anglické vzdělání a historii, myslím, že jsem Angličan. I když jsem se oženil s Australankou a moje děti jsou Angličané a Australané zároveň. Kvůli brexitu možná obnovím svoje české občanství. Už jsem se na to ptal, mělo by to být možné. Narodil jsem se tam (v Praze) a moji rodiče byli Češi. Asi budu potřebovat někoho, aby mi tlumočil, až si budu vyřizovat dokumenty.“  

Jeho příbuzní žijí po celém světě. „Jako dítě jsem nechápal, proč kontaktujeme někoho, kdo žije v jiné zemi.“ Později byl za to rád, že otec obnovil přetrhané vztahy, a dodnes je v občasném kontaktu s potomky příbuzných svých rodičů. Rodiče se v osmdesátých letech přestěhovali do Spojených států, otec zemřel v roce 2015 v Brooklynu, bratr Pavel, houslista, žije také na východním pobřeží USA. On sám si vzal Australanku, jejich svatba byla v Sydney, jejich potomci mají australské i britské občanství. Každý si prý navíc vzal partnera, který pochází z jiného státu. „Genetická diverzita je výborná věc,“ směje se při vyprávění Jan Reiser. 

V současnosti (2018) pracuje jen na poloviční úvazek, již dosáhl důchodového věku. V posledních letech se věnuje především „child protection“, což je práce spojená s každodenní komunikací s policií a místními sociálními pracovníky. Je zodpovědným lékařem při vyšetřování zneužívání dětí. Někdy je to prý velmi složité, protože každá instituce používá jiné principy a jiný jazyk.

Doktor Reiser je také skeptický k vývoji britského zdravotního systému (NHS – National Health Service). „Vždy jsem si myslel, že nejvyšším cílem NHS má být blaho pacientů, v současnosti mám pocit, že systém víc myslí na své vlastní systémové blaho než na blaho pacientů. V tomto má mnoho společného s církvemi, které také myslí víc na vlastní blaho než na blaho člověka.“

Na otázku ohledně jeho životní filozofie odpovídá Jan Reiser takto: „Je to stejné, co říkám dětem. Hrajte si pěkně spolu. Můj otec mi říkal, když jsem šel na univerzitu: ‚Snaž se projít životem bez toho, abys ubližoval druhým.‘ Kdybych byl lepší, byl bych buddhistou. Ale tak dobrý nejsem,“ směje se pamětník.