Radmila Rasmussen

* 1965

  • „Tak co si pamatuji nejvíc z dětství, je, když jsme bydleli tady na jižní Moravě. Tady je Znojmo, kde jsem se narodila, a tady jsme bydleli, v Břeclavi, což je hnedka na hranicích. A co si pamatuju, tak tam jsme bydleli v bytě, táta pracoval v keramické fabrice a máma pracovala v bance a tam taky s námi bydlela babička. A co si nejvíc pamatuju, je, tak my jsme byt měli ve druhém patře, a co si nejvíc pamatuju, je, že jsme seděli v oknech a dívali se dolů na silnici a tam jsme viděli, jak armáda šla do města. Tady bylo hlavní square, náměstí, a ti vojáci šli a za nimi jely tanky, tak to si pamatuju.“

  • „Tak to trvalo dost dlouho, asi tak kolem tří let. Museli jsme vždycky dostat doklady, abychom mohli jet na dovolenou. Poprvé rodiče jeli, ale já jsem byla u babičky, tak nechtěli odejít beze mě, podruhé máma byla se mnou, ale táta nebyl s námi, a tak potřetí jsme dostali doklady, že jsme mohli jet celá rodina, to je, když to bylo naplánované, že půjdeme, tak tři roky.“

  • „Tak probíhal tak, že jsme jeli na autobusový výlet s rodiči, měli jsme jet do Jugoslávie. Tak jsem tady donesla mapu, abyste viděli, tak ten autobus, jsme jeli tady přes, tady je konec Československa, tak jsme jeli dolů do Maďarska. A tam jsme byli přes noc v Maďarsku v jednom hotelu a rodiče se rozhodli, že půjdeme brzo ráno jenom s malým zavazadlem, vzali jsme autobus a jeli jsme k hranicím. Tam bylo taky takové malé, town, malé město a tam jsme vystoupili z autobusu a tam potom jsme šli pěšky na hranice. A šli jsme přes les a hranice byly na druhé straně a museli jsme jít do kopců a být v lese. A tam jsme byli pár nocí v těch lesích a zabralo to nějakých pár dnů, než jsme došli k těm hranicím, které byly úplně v, mountain, horách.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Minneapolis, 14.03.2020

    (audio)
    délka: 13:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Minneapolis, 01.12.2020

    (audio)
    délka: 29:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodiče pro nás chtěli něco lepšího

Radmila Rasmussen, rozená Matoušková, se narodila 7. září 1965 ve Znojmě. Vyrůstala v Břeclavi, kde otec Pavel pracoval v továrně na keramiku a matka Hana v bance. V srpnu 1968 byla svědkem příjezdu sovětských vojsk do Břeclavi. V roce 1970 se rodině na třetí pokus podařilo emigrovat do Rakouska, kde strávili téměř rok v táboře pro uprchlíky, nejprve v Klagenfurtu a později poblíž Vídně. V roce 1971 odletěli do USA. Bydleli nejprve v New Jersey, pak se přestěhovali do Ohia, kde otec sehnal práci v továrně na keramiku. Tady začala Radmila navštěvovat základní školu. V roce 1972 se jí narodil bratr. Později se přestěhovali do Clevelandu v Ohiu, kde rodiče provozovali českou restauraci. V roce 1979 mohli poprvé vycestovat na návštěvu do Československa, pamětnice směla jet ale pouze s otcem. Na přelomu 80. let se rodina odstěhovala do Minneapolis v Minnesotě, kde rodiče opět provozovali českou restauraci. Na pozvání za nimi směli jezdit prarodiče, některé prázdniny naopak Radmila s bratrem trávila u prarodičů v Československu. Vystudovala univerzitu ve Wisconsinu, obor hoteliérství. Pracovala například pro hotely Hilton nebo Hyatt, dnes je zaměstnána v cestovním ruchu. Se svým mužem žije ve Woodbury v Minnesotě.