"Sdělili tatínkovi, že Adolf Kroupa, který – oni bydleli v tom Kurdějově, u Hustopečí – že umřel a že bude mít pohřeb a že by ho moc prosili, tatínka, jestli by mohl mít pohřební řeč. On to nakonec přijal a další den jsme odjeli do Brna a on si nějakou tu řeč napsal. A už když jsme přijeli do Brna, tak naproti paní byla taková – ještě tehdy byly domovnice – tak hned za námi letěla, že už nás tam hledali z nějakého černého auta, že tam byli a tak dále a za chvilku už zazvonili a byli tam teda nějací z toho StB. A prakticky až do toho pohřbu dva lidi seděli u nás doma a kontrolovali, jestli někdo.. chtěli ten text, tak tatínek jim ho dal, tak to schválili. Tam nic nebylo, co by bylo nevhodného, a důrazně mu doporučili, aby to nijak nezměnil a kontrolovali, kdo přijde nebo nepřijde. Bylo to hlavně proto, že on měl ten pohřeb jednadvacátého srpna."
"To byl takzvaný Palachův týden a tehdy byl preventivně ve vězení Václav Havel a my jsme dostali někdy v 11 hodin, že jednu hodinu musíme věnovat, že dostali prostě nařízení z okresní správy školské. Každý v každém ročníku dostal takový cyklostylový papír. Na jedné straně bylo provolání, aby se ti žáci do ničeho..., protože tehdy se dělaly protesty proti tomu věznění Václava Havla. Takže to se jim má přečíst a na druhé straně bylo, kdo je to Václav Havel. A tam byl jeho kompletní životopis včetně všech jeho publikací, divadelních her, co, kde, jakou cenu získal a tak dále. A to jsme měli těm žákům přečíst. Takže podle mě už to byla taková příprava na to, že bude zvolený prezidentem, že už si to tak připravovali, ti komunisti."
"Ale co se týče těch požadavků politických, tak to tam opravdu samozřejmě byly, protože to byla jediná umělecká škola široko daleko a cokoliv strana a vláda potřebovaly, tak se obracely na tuto školu – různé vývěsky a plakáty a podobně. Takže tam se pořád dělaly nějaká politická zadání zejména pro KV KSČ. Jednou jsme tam dokonce byli, to je taková příhoda... To jsem tam jedinkrát v životě byl se studenty, tam se vyměňovaly nějaké nástěnky právě na chodbě na KV KSČ, což je ulice Burešova, takový ten obrovský objekt, to bylo myslím v prvním patře. A tam právě jedna žákyně měla na krku zlatý křížek. Tak to okamžitě někdo, jak to uviděl, spustil šílený poprask, jak je to možný, že si to dovoluje mít, a hned jí to strhl z krku a málem měla průšvih, ale neměla, to se nějak pak neřešilo."
Jan Rajlich se narodil ve Vyškově 10. června 1950 Boženě Rajlichové, rozené Skalické, a Janu Rajlichovi. Rodina se záhy přestěhovala do Brna, kde zůstal pamětník zakotvený celý svůj život. Po absolutoriu architektury na FAST VUT v roce 1974 pracoval sedm let ve Státním projektovém ústavu obchodu jako architekt-interiérista. Souběžně spolupracoval s otcem na zakázkách grafického designu a věnoval se kresbě a malbě. V letech 1983–1989 vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a v roce 1988 začal přednášet grafický design na Fakultě strojní VUT. Podílel se na tvorbě vizuálního stylu Brněnských veletrhů a výstav, Bienále Brno či deníku Rovnost. Po roce 1990 navrhl značky a logotypy řady podniků a institucí včetně Fakulty architektury a Fakulty strojní VUT a erby několika brněnských městských částí. Od roku 1987 do roku 2004 byl členem organizačního výboru Mezinárodního bienále grafického designu a byl prezidentem jeho tří ročníků.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
