Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Rafael Puente Cremé ()

• narodil se 7. května 1965 v Guantánamu, v Kubánské republice

• v roce 1983 zahájil magisterské studium na Polytechnické univerzitě v Guantánamu, studium ale nedokončil

• o dva roky později, v roce 1985, začal působit jako profesor na druhém stupni základní školy pro nezletilé vězně

• v roce 1997 byl za neobjasněných okolností zadržen Státní bezpečností a odsouzen k sedmi letům za mřížemi

• jeho trest byl v roce 2000 prodloužen za pokus o atentát v budově vězení na dalších pět let, na svobodu byl propuštěn v roce 2006

• ještě během výkonu trestu vstoupil do opozičního „Kubánského hnutí mládeže za demokracii“ [Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia]

• v roce 2014 byl uvězněn za své protirežimní aktivity, nejprve ve „Východní kombinované věznici“ [Combinado de Este] v Havaně a později v „Kombinované věznici v Guantánamu“ [Combinado de Guantánamo]

• během druhého věznění spolupracoval na protivládním pamfletu „Kubánské politické vězení Orlanda Zapata Tamaya“ [Presidio Político de Cuba Orlando Zapata Tamayo] a také vstoupil do „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba]

• v roce 2019 aktivně spolupracoval na kampani „Kuba rozhoduje“ [Cuba Decide] s cílem podpořit účast opozičních kandidátů ve volbách

• žije se svou manželkou v Guantánamu

„Současná generace mladých lidí se přidává na stranu vládní opozice, což ale vždycky skončí jejich zatýkáním nebo pronásledováním. Komunistickému systému se podařilo zasít v lidech strach, strach je hlavní zbraní tohoto režimu“, popisuje Rafael Puente Cremé, politický vězeň a bojovník za lidská práva, překážky boje proti současné kubánské Vládě.

Kubánská mládež musí pracovat

Rafael Puente Cremé, narozen 7. května 1965 v Guantánamu, pochází ze skromné rodiny z Caimanery, města nacházejícího se blízko Guantánama. Ze svého dětství a dospívání si vybavuje tzv. „školy v přírodě“, které se dle jeho slov spíše podobaly nuceným dětským pracím. „Manuální práce byla součástí výuky, v 80. letech důležitou součástí výchovy kubánské mládeže,“ popisuje povinný sběr citrusů za účelem jejich vývozu. Nad dospívajícími jedinci ale chyběl dohled a péče rodičů, což se podle Rafaela odrazilo v jejich sociální deformaci, když se vysoké procento z nich uchýlilo ke krádežím nebo pití alkoholu: „Dodnes Kubánci neznají pracovní morálku, závazek něco dokončit, odevzdat kloudně provedenou práci, to na Kubě není kvůli systému nucených dětských prací!“ dodává. V roce 1983 Rafael dokončil středoškolské studium právě na jedné z venkovských škol a začal docházet na Polytechnickou univerzitu s magisterským programem Průmyslové strojírenství. Vysokou školu ale nedokončil, nemohl se připravit na závěrečné zkoušky, když se povinně účastnil jako tanečník řady folklorních vystoupení kubánské mládeže, která byla organizována sdružením Mladých komunistů. Navzdory nedokončenému studiu začal v roce 1985 vyučovat jako profesor na druhém stupni základní školy pro nezletilé vězně. „Jednalo se o jednu z nejhorších venkovských škol, ale já jsem se studenty soucítil, protože jsem si jednou takovou sám prošel,“ komentuje.

Z profesora ševcem

Když v průběhu 90. let kubánskou ekonomiku zasáhla krize, známá jako „speciální období“,[1] byl Rafael kvůli finanční situaci donucen opustit místo profesora a vyučil se ševcem: „Byla to veliká oběť, ale v té době už jsem měl malé dítě a neměli jsme co jíst, chtěl jsem domů přinést alespoň něco k jídlu, pomoci mé matce, ale jako učitel jsem neměl žádný příjem. Tisíce učitelů a profesorů se musely začít živit jinak,“ popisuje. V roce 1997 Rafaela zadržela za neobjasněných okolností v Santiagu de Cuba Státní bezpečnost a v případu č. 1113/1997 byl odsouzen k sedmi letům odnětí svobody. Na protest proti svému nespravedlivému uvěznění a neposkytnutí lékařské péče vyhlásil Rafael svou první hladovku. Místo ošetření lékařem byl ale přemístěn na samotku, kde začal kopat do dveří a vykřikovat protivládní hesla, jako například „Pryč s diktaturou“ [Abajo la dictadura]. V důsledku této neposlušnosti byl převezen do věznice v Aguadores: „Toto vězení je jedno z nejhorších na Kubě, nachází se v oblasti, kde není voda. Myli jsme se maximálně třemi skleničkami vody, matrace byly ze slámy a plné breberek, bylo to nesnesitelné,“ dokresluje podmínky pobytu ve vězení. O rok později, v roce 1998, byl přemístěn do „Kombinované věznice v Guantánamu“ [Combinado de Guantánamo].

V žádném případě nejsme svobodní

Z vězení Rafael posílal dopisy Nejvyššímu soudu o svém neoprávněném odsouzení. Trval na něm tolik, až Nejvyšší soud rozhodl jeho případ přezkoumat a v roce 2000 Rafael přednesl soudu detaily nekorektního postupu při jeho odsouzení v Santiagu de Cuba. Rafaelovi bylo přislíbeno snížení trestu ze sedmi na čtyři roky a osm měsíců, které si již odpykal. Nicméně za mřížemi čelil neustálé šikaně ze strany stráží, které ho vyprovokovaly k agresivní obraně a Rafaelovi byl uložen nový trest odnětí svobody ve výši pěti let za pokus o atentát. Protože pokus o atentát spadá do kategorie teroristických útoků proti Kubánskému státu, z Rafaela se stal politický vězeň a byl přesunut do patra politických vězňů, kde navázal přátelské vztahy se zakladatelem protivládní organizace „Kubánské hnutí mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia],[2] s Néstorem Rodríguezem Lobainou.[3] V rámci hnutí se seznámil s fungováním vládní opozice a občanských skupin na Kubě. Z vězení byl nakonec propuštěn po devíti letech v roce 2006. Vrátil se ke svému povolání obuvníka, ale mezitím stále více spolupracoval s opozicí. Byl velmi aktivním disidentem po boku Néstorova bratra, Rolanda Rodrígueze Lobainy[4] a Yordise Garcíi Fourniera,[5] taktéž politického vězně a aktivisty za lidská práva.

Kubánské občanské hnutí

V roce 2014 byl Rafael opět uvězněn, nejprve ve „Východní kombinované věznici“ [Combinado de Este], odkud byl přemístěn do „Kombinované věznice v Guantánamu“ [Combinado de Guantánamo], kde se znovu setkal s Néstorem Lobainou. Společně vyhlásili hladovku, ve které Rafael setrval 19 dní. Založili opoziční skupinu „Kubánské politické vězení Orlando Zapata Tamayo“ [Presidio Político de Cuba Orlando Zapata Tamayo], v rámci které vydávali informační protivládní pamflet, který byl Rafaelovou první novinářskou zkušeností. Zmíněná opoziční skupina byla ale vedením věznice brzy rozpuštěna. Rafael se nenechal odradit, a i za mřížemi pokračoval ve svých protivládních aktivitách a snažil se zrušenou organizaci obnovit. Také se účastnil generální stávky s dalšími 23 vězni: „Už nikdy se nám nepodaří dokázat to, co tenkrát. Bylo to něco neskutečného, nemá to obdoby! Hladovky, kopání do dveří, protivládní hesla, hlasitá muzika na dvoře! Popisuje hromadné povstání odsouzených. Od svého propuštění na svobodu Rafael čelí pronásledování a vyhrožování ze strany státní policie. Státní bezpečnost si dokonce nechala vypracovat Rafaelův psychologický posudek, aby mohla znásobit a cíleně zaměřit své útoky na jeho osobu.

Předvolební kampaň „Kuba rozhoduje“

Rafael pevně věří v pozitivní vliv nezávislých občanských hnutí na kubánskou společnost, proto se také stal aktivním členem „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba][6]: „Protirežimní hnutí přispěla k tomu, že dnes Kubánci můžou více cestovat, klesla cena elektrické energie, máme víceméně dostupný internet a celkově se podmínky života na Kubě trochu zlepšily,“ vysvětluje. Na druhé straně ale dodává, že nikdy na ostrově nezažil tak dlouhé fronty na jídlo, jako nyní během světové pandemie koronaviru[7] a zmiňuje: „Vypadá to, že se blížíme do konečné fáze nadvlády bratrů Castrových, v to všichni doufáme.“ V roce 2019 se podílel na kampani „Kuba rozhoduje“ [Cuba Decide],[8] iniciované občany s cílem proměnit současný politický systém v demokracii. „Poprvé v historii musel komunistický režim přijmout existenci opozice, když se nás přes jeden milion Kubánců otevřeně postavilo proti vládě,“ zdůrazňuje důležitost těchto událostí, i když spoluúčast na nich vyústila v jeho další zadržení policií.[9] Navzdory neustálému pronásledování setrvává ve svých protirežimních aktivitách a jeho dům, kde žije se svou manželkou, nabídl jako sídlo „Vlastenecké unii Kuby“ v Guantánamu, gesto, které má za následky naprostou ztrátu soukromí, fyzické útoky, obvinění z šíření pandemie a několik pokut. Rafael se ale nevzdává a uzavírá svůj příběh s odhodláním: „Když je potřeba bránit náš lid, jsme jako rotvajleři, nedáme se. Ať se stane, co se má stát!“

 

[1] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [periodo especial], jedná se o ekonomickou a potravinovou krizi, vzniklou v důsledku pádu Sovětského svazu v roce 1990 a ukončení hospodářské pomoci Kubě. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

 

[2] Více informací o „Kubánském hnutí mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia] zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-actividades-movimiento-cubano-jovenes-por-la-democracia/32131.html

[3] Néstor Rodriguez Lobaina je kubánským politickým vězněm, žijící od roku 2011 díky politickému azylu ve Španělsku. V roce 2003 byl jedním ze 75 vězněných v souvislosti s událostmi během Kubánského černého jara. V současné době je mu zakázáno cestovat na Kubu. Více informací ve španělském jazyce: https://www.lavanguardia.com/vida/20200217/473642451934/disidente-cubano-refugiado-en-espana-denuncia-que-fue-deportado-desde-santiago-de-cuba-y-su-esposa-espanola-maltratada.html

[4] Rozhovor s Rolandem Rodríguezem Lobainou můžete nalézt v archivu Paměti Národa: https://www.pametnaroda.cz/es/lobaina-rolando-rodriguez-1969

[5] V archivu Paměti národa můžete nalézt rozhovor s Yordisem Garcíou Fournierem: https://www.pametnaroda.cz/cs/garcia-fournier-yordis-1975

[6] Více informací o jednom z nejvýznamnějších aktivních opozičních hnutí na Kubě „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/

[7] V březnu Roku 2020 Světová zdravotnická organizace vyhlásila světovou pandemii v souvislosti s koronavirem COVID‑19. Více informací zde: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE

[8] „Kuba rozhoduje” [Cuba Decide] byla významnou občanskou iniciativou během voleb na Kubě v roce 2019, dodnes existující hnutí. Jeho cílem je změna politického systému směrem k demokracii. Více informací ve španělském jazyce zde: https://cubadecide.org/que-es-cuba-decide/

[9] Článek o zadržení Rafaela Cremé v důsledku jeho protirežimní činnosti během kampaně „Kuba rozhoduje“ ve španělském jazyce zde: http://www.cubademocraciayvida.org/web/print.asp?artID=40682