Jan Prokop

„Zahájili jsme palbu na německé postavení, aby mohli partyzáni snáze vniknout do jejich zákopů. V této palbě se před námi najednou zablýsklo a… byl jsem raněný. Dostal jsem to přes přilbu do hlavy. Byla to střelná rána od německých obránců, kteří drželi úsek hájenky u Banské Bystrice. Cítil jsem potom jen, že mi teče krev po obličeji. Ta přilba mě zachránila od jisté smrti.“

„Jenom jsem měl jeden přestupek: že jsem dal jednomu ruskému zajatci přes plot kus chleba. Byl jsem za to potrestán tím způsobem, že jsem byl vysvlečený a musel jsem stát na stupni, na velkém kameni v mrazu.“

„Já jsem, přestože jsem byl zraněn, vběhl do palby a toho vojáka jsem zachránil: sebral jsem ho na ramena, naštěstí se nám tam už nic nestalo, a zanesl jsem ho k dělostřeleckému útočišti.“

„Co se týče slovenské armády, byli to všichni hlinkovci, kteří stáli při proněmeckém prezidentu Tisovi. Bylo to hrozné, těžko mohl někdo něco udělat: když se o něco pokusil, tak ho sebrali, zavřeli, třeba i zastřelili.“