Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vlastimil Procházka (* 1956)

• narodil se 3. listopadu 1956 v Rýmařově rodičům Marii a Zdenkovi

• dětství prožil ve Veselí nad Moravou

• vyučil se tažcem oceli v n. p. Železárny Veselí nad Moravou

• v letech 1976–1978 absolvoval základní vojenskou službu

• v roce 1980 byl hlavním organizátorem festivalu Léto s muzikou, který byl na poslední chvíli zakázán

• v roce 1989 podepsal a šířil dokument Několik vět

• po pádu komunistického režimu ve Veselí založil spolek Artforum

• od té doby pracoval ve veselském kulturním domě

• v roce 2021 odešel do důchodu

• dosud (2022), stejně jako posledních 30 let, působí v realizačním týmu házenkářského klubu ve Veselí nad Moravou

Po návratu z vojny se kolem něj utvořila partička, kterou Státní bezpečnost (StB) brzy označila nálepkou „závadová mládež“. Ve Veselí nad Moravou v roce 1980 organizoval festival Léto s muzikou, který byl na poslední chvíli zakázán. Za podpis Několika vět mu hrozil dvouměsíční kriminál. Po revoluci ve Veselí nad Moravou založil spolek Artforum, který navazoval na Jazzovou sekci.

Vlastimil Procházka se narodil 3. listopadu 1956 v rýmařovské porodnici a první léta svého útlého dětství prožíval v Ondrášově na Bruntálsku (dnes okres Olomouc), kde jeho otec Zdeněk Procházka pracoval na státním statku mládeže. V prostředí vykořeněných Sudet se spřátelil s Janem Procházkou, tehdejším vedoucím statku, pozdějším spisovatelem a scénáristou.

V září 1968 nám učitelka řekla, že to byla okupace. Později řekla, že se spletla

V šedesátých letech se Vlastimil a jeho rodiče přestěhovali do Veselí nad Moravou, kde prožili i srpnovou invazi 1968. „Na hlavní třídě jezdily nákladní vozy a tanky. Nosil jsem po ulici trikolory, ale rozum jsem z toho ještě úplně neměl,“ říká pamětník a dodává, že příčinou byl hlavně zmatek veřejného mínění. „Když jsme v září 1968 šli do školy, naše učitelka češtiny nám vysvětlovala, že je to okupace. O pár měsíců přišla znova a řekla, že se spletla. Jenže ve mně to zůstalo.“

Vlastimilův otec byl v té době členem komunistické strany a partaj zastupoval na Státním statku Veselí nad Moravou. Neprošel ale posrpnovými prověrkami, a tak jej uklidili do nedaleké obce Suchov. „Tam dožil péčí o ovce,“ dodává pamětník a ve svých úvahách se vrací k přátelství otce s Janem Procházkou. „Spojoval je podobný osud. Oba byli v padesátých letech velcí partajníci, věřili myšlence komunismu, ale po roce 1968 vystřízlivěli a režim na ně chtěl zapomenout.“[1]

V očích režimu byl členem tzv. „závadové mládeže“

Po návratu z vojny v roce 1978 se kolem Vlastimila přezdívaného Aťa vytvořila partička lidí, která organizovala koncerty pod hlavičkou třetí místní organizace SSM, kde Procházka působil jako kulturní referent. I díky svému přátelství s Vladimírem Mišíkem, Janem Rejžkem nebo Petrem Kalandrou dokázal do Veselí dostat řadu významných muzikantů, mnozí z nich byli režimu trnem v oku. „Všichni jsme byli podobného ražení. Kluci dělali i divadlo, točili filmy, chodili na vandry. Všichni jsme se znali a spojoval nás prostě odpor k režimu,“ popisuje prostředí lidí, které Státní bezpečnost později nálepkovala jako „závadovou mládež“.

V roce 1979 partička kolem Vlastimila uspořádala v parku ve Veselí nad Moravou koncert tehdy legendární kapely Katapult, na který přišlo kolem pěti tisíc lidí. Za výtěžek parta vyrazila v květnu toho roku na 8. Pražské jazzové dny pořádané režimem nenáviděnou Jazzovou sekcí.

Koncert pro dva tisíce lidí na poslední chvíli zakázali

A právě tam se zrodila myšlenka uspořádat podobnou akci i doma ve Veselí pod názvem Léto s muzikou 1980. Díky kontaktům Vlastimila Procházky se podařilo dát dohromady program složený z výrazných osobností československé rockové a folkové scény. Na plakátech akce se objevili Vladimír Merta, Vladimír Mišík, Psí vojáci, Extempore a další. „S propagací akce nám pomohl Honza Rejžek, který tenkrát psal do časopisu Melodie a o našem festivalu tam nechal něco napsat. Jenže nepřidal žádný kontakt na někoho, u koho by bylo možné koupit vstupenky,“ vzpomíná pamětník.

Zájemci o legendární koncert proto začali telefonovat a posílali dopisy přímo na národní výbor ve Veselí nad Moravou. „Bylo to tolik dotazů každý den, že se místní konšelé zalekli.“ Podle jejich oficiálního stanoviska, které se dochovalo ze zasedání rady města, akci předběžně schválili jako „akci místního významu“ a celostátní propagace se jim proto nelíbila.

„Asi tři dny před akcí si nás pozvali na radnici na kobereček. Byl tam starosta, Státní bezpečnost, partajníci. Po krátké diskuzi nám řekli, že akci ruší. Marně jsme se jim snažili vysvětlit, že teď už to zrušit nejde a ve městě nastane ještě větší chaos, kterého se oni obávali, než kdyby akci povolili.“

Organizátory festivalu předvolali k výslechu

Jeho předtucha se naplnila. „V sobotu jsme od rána stáli na nádraží a snažili jsme se domů poslat lidi, kteří sem ve velkém přijížděli. Nádraží bylo úplné plné.“ Většina z nich ale vystoupila, a když se dozvěděla, že je akce zrušena, houfy lidí zamířily do zámeckého parku, kde si improvizovaný koncert udělali sami. Podle odhadů pamětníků v sobotu 19. července 1980 přijely do Veselí nad Moravou jeden až dva tisíce lidí.

Autoři Stanoviska rady města Veselí nad Moravou atmosféru toho dne popsali takto: „Od 12. do 19. 7., a zvláště v pátek, v sobotu a v neděli velké množství mladých lidí neupravených, často špinavých se posjíždělo do města, tropilo výtržnosti, svým chováním vzbuzovali veřejné pohoršení a napáchali mnohé škody. Pro vyřešení této situace musela být požádána Veřejná bezpečnost (VB) a učiněna další opatření, jako uzavření všech hostinců ve večerních hodinách, zákaz prodeje alkoholických nápojů ve městě apod. Situace bez příslušníků VB, jejich pomocníků a dalších občanů by nebyla zvládnuta, protože mezi účastníky byli převážně kriminální živly, recidivisté a lidi podobného druhu.“[2]

Když příslušníci Státní bezpečnosti viděli, co se ve městě děje, rozhodli se hlavní organizátory koncertu Vlastimila Procházku, Dušana Leitgeba[3] a Lubomíra Reichsfelda[4] odvézt na výslech do Hodonína.

Estébáci jej v noci naložili do volhy a vyložili uprostřed polí

Po fiasku s Létem s muzikou dostali organizátoři tohoto koncertu možnost nevzdat to. „Když jsem pracoval ve veselských železárnách, kolegové z Moravského Písku mi řekli, že to můžeme udělat příští rok. A že když to zorganizují, vydělají si na činnost jejich fotbalového klubu.“

Společně si plácli a o rok později, 18. července 1981, se uskutečnil festival v Moravském Písku 1981, který uváděl Jan Rejžek a na který dorazilo pět nebo šest tisíc lidí.

Problém nastal, když nepřijela první kapela. „Na chodníku před stadionem hrál tenkrát Pepa Nos, tak jsme ho vytáhli na pódium jako náhradníka. Jenže Pepa když to rozjel, tak se nedal zastavit a přetáhl celý program. Poslední měl hrát ještě Vláďa Mišík, ale estébáci řekli dost.“ Aťa jim tenkrát řekl, že jestli se rozhodnou koncert zakázat, několikatisícový dav je ušlape. A tak se i přes večerku stanovenou na dvacátou druhou hodinu pokračovalo. „Z trucu mě ale sebrali, naložili do auta a vyvezli někam za město, kde mě z auta vyhodili a odjeli. Utíkal jsem v noci zpátky přes nějaké pole, abych celou akci vůbec nějak ukončil. No aspoň jsem se svezl ve volze,“ říká s hořkým úsměvem. Celou akci byl Vlastimil Procházka donucen podle svých slov natáčet.

V hledáčku StB pod krycím jménem Referent

Dva dny po koncertě v Moravském Písku Státní bezpečnost navrhla zavést na Vlastimila Procházku spis prověřované osoby s cílem „prověření jeho styků se závadovými osobami“.[5] V té době byl Vlastimil vyhozen z práce a vedení SSM mu zakázalo pořádat jakékoli další kulturní akce. Z veselských železáren se tak dostal ke krumpáči na místní traťovce. Současně se mu v roce 1983 narodil syn Karel.

Státní bezpečnost se tehdy Vlastimila snažila přimět ke spolupráci. „Měl mě na starost poručík Ingr z Kyjova. Pozval mě k němu domů, nalil mi červené víno a nakonec z něj vylezlo, že by potřeboval něco podepsat. Že bude stačit, když občas něco zjistím a řeknu to. Nabízel mi, že bych mohl dostat lepší bydlení. Nic jsem nepodepsal, nešlo to.“ Když mu vyhrožovali, řekl jim: „Jestli chcete, vezměte mi i ten krumpáč.“[6]

Pro Vlastimila Procházku nebylo šokem, když zjistil, že někdo z party spolupráci s StB podepsal. „Nejsem mstivý, dokážu to nějak pochopit. Někdo chtěl, někdo to udělal kvůli práci, někdo kvůli tomu, aby měl klid.“ Ze spisů Státní bezpečnosti vyplývá, že na Vlastimila Procházku „byly získávány poznatky“ od nejméně tří tajných spolupracovníků a dvou důvěrníků.[7]

Za podpis Několika vět pokuta nebo kriminál na dva měsíce

V létě 1989 se Vlastimil Procházka dostal díky svému přátelství s Janem Rejžkem k dokumentu Několik vět vypracovanému hnutím Charta 77. S pomocí přátel, například manželů Reichsfeldových, se mu podařilo sehnat ve Veselí nad Moravou nemálo podpisů.

Jenže brzy se o šíření dokumentu dozvěděla i Státní bezpečnost. „Přišli k nám estébáci. Zrovna jsem něco dělal na zahrádce. Ještě než přišli, stihl jsem ty podpisové archy schovat svojí neteři do aktovky. Nevěděl jsem, jestli budou dělat domovní prohlídku, nebo ne. Nakonec mě odvezli na výslech, kde jsem byl celý den.“ Při výslechu došlo k absurdní situaci, kdy vyslýchající po pamětníkovi chtěl, aby mu řekl, co se mu konkrétně nelíbí. „Nelíbí se mi to, že jsem podepsal papír za dodržování lidských práv a vy mě tady držíte,“ odpověděl jim.

30. srpna 1989 pamětníkovi přišel trestní příkaz obviňující jej z „rozšiřování tiskoviny, která svým obsahem narušuje zájem socialistického státu na zachování veřejného pořádku.“[8] Trestní příkaz stanovil pamětníkovi zaplatit pokutu ve výši dva tisíce korun nebo náhradní nepodmíněný trest odnětí svobody v délce dvou měsíců. „Nic příjemného. Člověk nemohl vědět, že za tři měsíce bude převrat.“

Po revoluci ve Veselí založil místní Artforum

Pád komunistického režimu zpočátku sledoval jen v televizi, později se přidal k demonstracím na veselském náměstí. „Sametová revoluce se točila kolem manželů Reichsfeldových, ale já už jsem to nechtěl hrotit,“ říká Vlastimil, který zůstal spíše v pozadí sametové revoluce.

Od roku 1990 pracoval jako provozní ve veselském kulturním domě. V té době, v květnu 1990, spoluzaložil veselskou organizaci Artforum, která navazovala na Jazzovou sekci. Smyslem Artfora byl rozvoj moderního umění, jazzu, scénických, výtvarných a literárních projevů. V červenci 1990 Artforum dokonce zorganizovalo akci s nostalgickým názvem Léto s muzikou 90.

Vlastimil Procházka v roce 2021 odešel do důchodu a dosud (2022), stejně jako posledních 30 let, působí v realizačním týmu házenkářského klubu ve Veselí nad Moravou. 

 

[1] Jan Procházka v šedesátých letech pracoval v ideologické komisi ÚV KSČ a stal se poradcem prezidenta Novotného. Pak se přiklonil k reformistům a stal se jednou z předních osobností pražského jara. Během normalizace patřil mezi zakázané autory.

[2] Viz dokument Stanovisko Rady Města Veselí nad Moravou k nepovolení festivalu Léto s muzikou v sekci Dodatečné materiály.

[3] Příběh Dušana Leitgeba bude publikován na webu pametnaroda.cz

[4] Příběh Lubomíra Reichsfelda bude publikován na webu pametnaroda.cz

[5] Viz dokument Archiválie z Archivu bezpečnostních složek, s. 6 v sekci Dodatečné materiály.

[6] Srov. „Po zjištění, že objekt se vzhledem ke svým znalostem zájmového prostředí a svým vztahem k orgánům Bezpečnosti jevil jako vhodný typ ke zpravodajskému využití, byly po souhlasu S-StB Brno s objektem uskutečňovány osobní styky za účelem prověření možnosti zpravodajského využití.“ Dokument Archiválie z Archivu bezpečnostních složek, s. 7 v sekci Dodatečné materiály. 

[7] Viz dokument Archiválie z Archivu bezpečnostních složek, s. 7 v sekci Dodatečné materiály. 

[8] Viz dokument Trestní příkaz na Vlastimila Procházku za podpis a rozšiřování Několika vět v sekci Dodatečné materiály.