Jan Procházka

„My jsme naštěstí nemuseli, ale ti známí, kteří s námi cestovali, tak museli nechat doma dceru. A to měla být taková pojistka pro to, že oni ani my v tý Jugoslávii nezůstaneme a že se vrátíme nazpátek. A když jsem přijeli tam, tak pro nás, i když to nebyl žádný západní stát Jugoslávie v tu dobu, tak přesto to byl stát svobodný a tam teprve jsme začali vidět, jaký je rozdíl v tom a čím jsme tady všichni v tu dobu krmeni a pro mě to je ten zlomový okamžik, na který vy se ptáte, kdy jsem přišel na to, že není něco v pořádku.“

„Možná, že něco víte o kupónové privatizaci, která probíhala někde 1990, 1990, 1991, kdy se stály fronty na poštách, aby si mohli lidi koupit za tisícovku kupónovou knížku. Tam jsem si s tím zažil svoje, protože poptávka po těch kupónových knížkách byla taková, že jich zas nebylo tolik a s tím tam byl pro mě jeden z největších zážitků a možná jeden z impulsů, proč jsem potom z té pošty odešel pryč, protože tam ne úplně všechno jako fungovalo.“