„Zápotocký tenkrát řekl, že nebude měnová reforma. A my poslouchaly s maminkou zprávy, ještě vím, jak byl stůl v kuchyni, všechno… no a byly zprávy, že je měnová reforma To byl šok, protože od toho prezidenta, když jeden den řekne tohle a druhý den nebo ten samý den něco jiného… No bylo to tak a vím, že maminka začala plakat a říkala: ‚Jaruško, teď už nemáme opravdu vůbec nic.‘ A začalo se zase od nuly, zase šetřit, zase šetřit a zase šetřit, aby zase něco bylo. Takhle to vypadá dobré, bylo to trochu horší, ale muselo se to nějak zvládnout. A ty peníze nebyly. Teď sice lidi nadávají, že nemají peníze, ale ono se dá leccos koupit a pak je to spíš takové, že je velká nabídka a oni na ni nemají. Tak si to nekoupím. Tak asi takhle.“
„Byl nátlak na lidi, aby se zřekli svých příbuzných v Americe. Že s tím nesouhlasí, protože jsou to ti kapitalisté a tak dále a tak dále. Nebo to přišlo domů, ten dopis [z ministerstva zahraničí], maminka to přečetla a já vím, že si řekla… Ptala se dědečka, co na to, manžela, a dědeček vždycky, co byla jeho strana, si rozhodovali oni, a co byla maminky, taky dost sama nebo se poradili. A tatínek říká: ‚Růženko, dělej, co chceš.‘ Tak maminka, žena rázná, vyrazila asi na to ministerstvo a říká: ,Já jim to tam povím.‘ Tak babička, když se dala do řeči, tak to pověděla. Protože říkala: ,Já jsem jim řekla, že se zříkat nikoho nebudu, že jsou to lidé čestní, vystěhovali se, povolení dostali, dělají, pracují, starají se o rodiny, tak takových lidí já se zříkat nebudu. A nic neukradli.‘ Tak tímhle stylem asi babička to tam vyřídila, ale nám se nic nestalo, nikdy žádné příkoří.“
Jaroslava Preislerová se narodila 24. čevence 1941 v Praze. Její maminka Růžena se spolu se svými sourozenci narodila v Americe, odkud ale za složitých okolností odjeli zpět do vlasti rodičů ještě před vypuknutím první světové války. Žili potom ve Vlachově Březí na Šumavě. Tam prožila Jaroslava Preislerová konec války i dobu po převzetí moci komunisty, kdy byl otci Jaroslavu Bauerovi zestátněn obchod. Vzpomíná tak na období strachu a velké nespravedlnosti, které byla často svědkem. Situace rodiny nebyla jednoduchá, otec na přímluvu její učitelky nastoupil v galvanické dílně v Aerovce, o jediné úspory je pak připravila měnová reforma. Jaroslava vystudovala střední zdravotnickou školu, v oboru ale pracovala jen krátce a po mateřské dovolené nastoupila v Mezinárodní a Meziměstské ústředně Praha. Díky znalosti angličtiny začala časem spojovat mezinárodní hovory. To s sebou neslo i stálé prověřování a tlak na to, aby se zřekla příbuzných z matčiny strany, kteří se vrátili do Ameriky. To ale nikdy neudělala. Po sametové revoluci se do USA provdala její jediná dcera. Jaroslava Preislerová v době natáčení žila v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
