Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Zdeněk Pošusta (* 1939)

• narozen 25. července 1939 v Telči

• matka židovského vyznání, otec katolík

• v září roku 1940 otec zatčen kvůli spolupráci s odbojovou organizací Obrana národa

• otec odsouzen ve Vratislavi za vlastizradu, prošel několika věznicemi a koncentračním táborem Dachau

• během heydrichiády zažil domovní prohlídku

• v roce 1944 matka internována v Hagiboru, následně transportována do Terezína

• následující měsíce strávil u známých v Olomouci

• 9. května 1945 prožil bombardování Mladé Boleslavi Rudou armádou

• po sametové revoluci zastupoval Českou republiku v Mezinárodním výboru Dachau

• v roce 2023 žil v Praze

Narodil se do nábožensky smíšené rodiny v roce, kdy začala druhá světová válka. Svého otce si příliš nestihl užít, jelikož ho gestapo zatklo nedlouho po narození syna. Zdeněk Pošusta tak svůj život nezačal zrovna ideálně. Jeho matka byla židovka a otec odsouzený odbojář, což za protektorátu nebyla zrovna dobrá nálepka. Celou válku tak prožil bez jednoho z rodičů a v jejím závěru přišel i o matku, která mu na několik měsíců zmizela ze života, když byla transportována do Terezína.

Maminka židovka, tatínek katolík

Zdeněk Pošusta se narodil 25. července 1939 v Telči Evě a Karlovi Pošustovým. Matka byla židovského vyznání a na svět přišla v roce 1908, její muž pocházel z katolické rodiny, pracoval jako poštmistr a byl o čtyři roky starší. Eva Pošustová sice nebyla praktikující věřící, stejně ji ale tato skutečnost měla pod nacistickou nadvládou významně ovlivnit. Zdeněk Pošusta měl ještě dva bratry, kteří se však narodili až po válce, a tak první roky svého života prožíval jako jedináček. V září 1940 zatklo jeho otce gestapo, a to kvůli tomu, že odposlouchával na poště telefonáty okupantů a následně informace předával odbojové skupině Obrana národa. „Tatínka zatkli, nesměl se stavit ani doma, a odvezli ho na gestapo do Jihlavy, tam ho vyslýchali. Matka se s ním spojovala několika dopisy. Pak ho převezli dále do Brna. Zase věznění, výslechy. Dále pak Breslau, do Vratislavi, tehdejšího Německa, kde byl odsouzen a dostal tři roky za vlastizradu a zemězradu. Pak byl převezen do věznic ve Steinu,“ vypráví. Karel Pošusta prošel ještě jednou věznicí, na jejíž jméno si jeho syn nevzpomíná, a osvobození se pak dočkal v koncentračním táboře v Dachau.

Podrobnosti o otcově zatčení však zná pouze z vyprávění, jeho první vzpomínky totiž sahají do pozdější doby, konkrétně do roku 1942. „Po smrti Heydricha, kdy byly byty prohledávány, k nám přišla německá armáda a celý byt prohledala, včetně sklepa a tak dále,“ vypráví pamětník a pokračuje: „Druhá vzpomínka je o pár měsíců starší, taky v roce 1942. Babička a teta šly do transportu. Pamatuji si, že byly na chodbě knihy a ony převažovaly všechny věci, aby se jim to vešlo do zavazadla.“ Nucený odchod babičky do koncentračního tábora Zdeněk Pošusta vnímal i jako tříletý chlapec, ačkoliv samozřejmě nemohl tušit, co se přesně děje.

V roce 1944 se Zdeněk Pošusta musel rozloučit i se svou matkou, která byla internována v Hagiboru, odkud odjela do Terezína. Péčí o svého syna pověřila vzdálené příbuzné Nimmrichterovy a Šimonovy z Olomouce, kam ho odvezl rodinný přítel, jistý pan Stárek z Mrákotína. Na loučení se svou matkou si Zdeněk Pošusta příliš nepamatuje, vzpomíná ale na její návrat po osvobození. Nějakou dobu předtím už pobýval u zcela neznámých lidí v Mladé Boleslavi, kam ho odvezli z Olomouce z obav o prozrazení jeho úkrytu. Tam zažil 9. května bombardování sovětským letectvem, při němž zahynuly nejméně čtyři stovky osob. „Byli jsme v krytu, který zasáhly bomby. Někteří lidé zemřeli. Viděl jsem mrtvé naskládané provizorně do necek. Tento zážitek mne pronásleduje dodnes,“ vzpomíná na dramatické dění ze samotného závěru války.

Když se tatínek vrátil, vážil čtyřicet pět kilo

Dne 30. května 1945 se pamětník vrátil do Telče. Oba rodiče již byli doma a nebyli na tom zdravotně ani psychicky dobře. „Maminka sháněla neustále informace o své velké rodině – zejména o své matce a sourozencích, bohužel marně. Další věcí, která by se neměla opominout, bylo vrácení ukrytých věcí od lidí, které jim byly svěřeny po zatčení otce a nástupem maminky do Terezína,“ popisuje a dodává: „Drtivá většina vše poctivě vrátila, dokonce jedna paní znovu vyprala a vyžehlila ukryté ložní prádlo, ale byli samozřejmě takoví, kteří vše zapřeli nebo řekli, že jim to sebrali Němci, a dokonce i takoví, že nepředpokládali náš návrat.“

Eva Pošustová se svým synem navázali na svůj dosavadní vztah. S otcem tomu ovšem tak nebylo, protože Zdeněk Pošusta ho prakticky nepoznal. „Já jsem mu říkal strejdo, neznal jsem ho. Když přišel, tak vážil čtyřicet pět kilo, tak si asi dovedete představit, jak vypadal,“ vypráví. O svých zážitcích z vězení a koncentračního tábora před dětmi nikdy nevyprávěl. „Když přišli nějací známí, zavřeli se do pokoje, abychom je neslyšeli,“ vysvětluje.

Zdeněk Pošusta po válce vystudoval jedenáctiletou střední školu v Telči. Po sametové revoluci zastupoval Českou republiku v Mezinárodním výboru Dachau. V roce 2023 žil v Praze.