Michael Josef Pojezdný

„Měli jsme, rok předtím, my jsme měli kapitulu, tak jsme se sešli u mě. A dohodli jsme se, že teda požádáme do Říma, jestli můžeme zvolit opata. Že to také patří k plnosti našeho života. Ta další kapitula byla v Rožné nad Pernštejnem, tam byl farářem náš spolubratr Dominik Doubrava. A tam jsme se sešli, no a tam proběhla volba. Pro mě to byl přímo šok. Já jsem patřil mezi ty nejmladší, bylo mi čtyřicet čtyři roků. A první kolo, já jsem měl nejvíc hlasů. A Vít, který řídil volbu, tak se mě ptal, jestli přijímám to zvolení. Teď mně začalo v hlavě harašit a říkám si: ,Co to vlastně ten opat je?‘ Víta jsem znal, ale on neměl klášter. Tak já jsem o životě v klášteře nevěděl vůbec nic. Tak jsem nějak… Asi to trvalo dlouho, to moje mlčení. A vedle mě seděl Česlav a Česlavovi, tomu jsem věřil všechno, co řekl, to byl vynikající spolubratr. Tak se ozvalo: ,Řekni jo.‘ Tak, když to řekl Česlav, tak jsem řekl: ,Jo.‘ A tak se to stalo, no.“

„Utekly nějaký dva měsíce, nebo tak. A oni zvonili u fary. Jejich první slova byla: ,Máme toho na vás tolik, že vás můžeme hned zavřít.‘ Tak jsem jim říkal: ,Tak chvilku počkejte, já si skočím pro kartáček na zuby a půjdeme.‘ – ,Vy nás ani nepozvete do kanceláře?‘ Povídám: ,Nakonec, je to kancelář pro veřejnost, tak pojďte.‘ Tam mě zase ohromovali, co všechno o mně ví, a že mě teda opravdu můžou zavřít. ,No, já vím. To jsem vám řekl hned, když jsem vám řekl, abyste počkali, než si vezmu ten kartáček na zuby.‘ No, a tak jsme se takhle bavili a k ničemu to nevedlo. Oni odjeli. A potom si mě zavolal kapitulní vikář Horký a říká: ,Víš, musíš se stěhovat. Já se kolem tebe hádám už víc než rok. A kdybych tě teď nepřeložil, tak seš bez souhlasu.‘“

„Já bych vyzýval a vyzývám všechny, aby hledali, už jsem o tom tady mluvil, aby hledali pravdu, aby chtěli žít dobrem. Říká se, že kdo nemiluje, nežije, to jsou základní věci života. A když tyto věci člověk hledá, tak kolem sebe šíří i to dobro, i pravdu, a vytváří společenství lásky. Já věřím na to, že když někdo tohle dělá, a dělá to ve spojení s Kristem, tak že to má dopad na celý svět. Protože on se obětoval za všechny a my jenom se připojujeme k jeho oběti. Má to dopad na celý svět. Z takového běžného lidského hlediska vidím, že můžu tak nějak víc ovlivňovat ty, se kterými se potkávám. Tak jestli beru právě toto, že se vede nějaký rozhovor jako setkání s těmi druhými, tak bych jim to chtěl právě říct. Hledejte pravdu, buďte dobří a mějte rádi lidi kolem sebe. Já vždycky končím: A přeju ti všechno dobré!“