Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Oldřiška Podracká (* 1964)

• narozena 5. srpna 1964 v Brně

• dědeček Jan Podracký st. ve vykonstruovaném procesu v roce 1950 nespravedlivě odsouzen k 24 letům vězení

• souzen se skupinou politika Andělína Šulíka kvůli domnělé špionáži

• během výslechů zažil fyzické i psychické násilí, které je jeho slovy popsáno v žádosti o povolení obnovy řízení z března roku 1968

• na svobodu Jan Podracký st. propuštěn po odpykání deseti let trestu, později pracoval např. jako skladník

• Oldřiška Podracká byla díky známosti rodiny přijata na gymnázium i vysokou školu

• její dědeček Jan Podracký st. rehabilitován v roce 1990, čehož se nedožil

Po skončení druhé světové války se rodina Podrackých přestěhovala do Brna, kde dostal Jan Podracký st. nabídku zaměstnání. Byt v hlavním městě tak vyměnili za dům na Vodové ulici v brněnské čtvrti Královo Pole. Nového domova si však příliš neužili, neboť 8. listopadu 1949[1] u Podrackých zastavilo auto Státní bezpečnosti a Jana Podrackého st. odvezlo. Pro manželku i tři děti, tehdy ve věku 14, 9 a 5 let, to byl šok, popisuje vzpomínky, které zná z vyprávění rodičů a prarodičů, vnučka pamětníka Oldřiška Podracká. Výslechy probíhaly na ulici Orlí za Měnínskou bránou, v roce 1950 následoval soud se skupinou politika Andělína Šulíka v rámci akce Střed. Jan Podracký st. byl odsouzen ke dvaceti čtyřem letům vězení.

Ze skromných poměrů právníkem v Praze

Dědeček pamětnice Jan Podracký st. se narodil 22. června 1900[2] v Nových Bránicích, což je dnes součást Moravských Bránic. Dle vyprávění Oldřišky Podracké se později početná rodina se sedmi dětmi přestěhovala do obce Hlína u Ivančic. Rodina žila velmi skromně a občas se potýkala i s problémy s obživou. Jan Podracký se narodil jako čtvrtý v pořadí a díky finanční podpoře strýce vystudoval brněnské církevní gymnázium na Starém Brně. Strýc ho nadále podporoval i ve studiu práv v Praze. Po promoci se Jan Podracký st. dostal pracovně do Uherského Hradiště, kde potkal svoji nastávající manželku, za svobodna Rotscheinovou, která pocházela z Brna a v Uherském Hradišti taktéž pracovala.

Po svatbě v roce 1930[3] se manželé přestěhovali do Prahy, kde se jim narodily tři děti – otec pamětnice Jan Podracký ml. jako nejstarší v roce 1935, poté následoval Vlastimil a nejmladší dcera Jarmila.

Jan Podracký st. pracoval jako tajemník československé průmyslové komory, manželka se starala o domácnost. Po narození nejstaršího syna rodina bydlela na Rašínově nábřeží v Praze, na letní byt jezdila do Vráže u Berouna a asi dvakrát byla na dovolené v Jugoslávii, popisuje pamětnice tehdejší poměry u prarodičů.

Střípky z protektorátu a druhé světové války

Na situaci před Mnichovem a krátce po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava nemá pamětnice dle svých slov příliš mnoho zprostředkovaných vzpomínek. Ví, že dědeček by za republiku padl. „Byl odhodlaný bojovat a odvolání mobilizace těžko nesl,“ vypráví Oldřiška Podracká. Vzpomíná také, že prarodiče museli doložit potvrzení o árijském původu. Vzhledem k příjmení babičky za svobodna (Rotscheinová), se pamětnice podivuje, že její babička nebyla židovského původu. Každopádně potvrzení o árijském původu rodina dodala a válečná léta tak strávila relativně v klidu. Příbuzná pamětnice našla potvrzení, že se Jan Podracký st. účastnil druhého odboje. O povaze aktivit však rodina nemá informace.

Ke konci druhé světové války byl vybombardovaný sousední dům. Oldřiška Podracká zmiňuje vyprávění svého otce, Jana Podrackého ml., jak spolu s malými sourozenci a matkou utíkali do krytu a jak se vrátili do bytu a vybitými okny. Vzpomínky otce se váží i ke stavění barikád během pražského povstání a pak když jako malý kluk mával sovětským tankům, coby osvoboditelům, na nábřeží. Otec pamětnice měl schovaný obrázek, který mu namaloval voják Rudé armády a ten dceři ukázal.

Politicky aktivního Jana Podrackého st. zatkla StB doma

Jan Podracký st. pracoval jako tajemník československé průmyslové komory, později jako sekretář ústředního československého průmyslového svazu. Toto zaměstnání poskytovalo rodině určitý ekonomický a sociální status. I díky své pracovní pozici se stýkal s politiky.

Na základě dochované výpovědi Jana Podrackého st., kterou učinil po svém zatčení v listopadu 1949 na služebně StB v Brně, víme, že v roce 1920 vstoupil do Národně demokratické strany, ze které v roce 1936 vystoupil, neboť nesouhlasil se sloučením strany s politickou stranou Národní liga. V letech 1945–1948 byl členem strany národně socialistické. V březnu 1948 vstoupil do KSČ.[4] V roce 1949 se rodina přestěhovala do Brna, kde Jana Podrackého 8. listopadu v jeho domě a před zraky nic netušící rodiny zatkla StB.

Zatčení Jana Podrackého st. v roce 1949 provázela i domovní prohlídka. „Převrátili dům vzhůru nohama a sebrali tam, co mohli,“ vzpomíná na vyprávění prarodičů i rodičů Oldřiška Podracká. „Vzali obrazy, šperky, a snad i peníze, které se nikdy nevrátily zpátky.“

Vynášení citlivých informací a špionáž

Z dochované výpovědi Jana Podrackého st., kterou sepsala StB, vyplývá, že důvodem jeho zatčení měla být domnělá špionáž a vynášení citlivých informací týkajících se průmyslu právě Andělínu Šulíkovi a později i bývalé poslankyni strany národně sociální Antonii Kleinerové. S tou se měl Podracký sejít celkem čtyřikrát v průběhu roku 1949 v Praze a předávat jí informace – měsíční situační zprávy Ústředního svazu československého průmyslu; informace o náladě mezi dělníky a jejich reakcích na zvýšení cen; nebo o vráceném zboží pro svoji špatnou kvalitu. Konkrétně šlo o stroje ze SSSR a keramické výrobky navrácené ze západních zemí, ale také z Jižní Ameriky.[5]

Šulík i Kleinerová mu na oplátku údajně poskytovali informace ohledně „zrádné a reakční kliky v zahraničí“, která usiluje o politický převrat v zemi. Od Kleinerové měl Jan Podracký st. obdržet „text řeči býv. redaktora Peroutky, který měl proslov při oslavách 28. října 1948 v zahraničí a který svým obsahem hanobil naše tehdejší politické představitele.“ Ten měl předat Šulíkovi. Jan Podracký st. naopak údajně Kleinerové poskytl výtisky časopisů „Spojené národy“, které obsahovaly hospodářské zprávy a také zprávy ze zahraničního tisku, které vydávalo ministerstvo zahraničních věcí. K těmto zdrojům informací se Jan Podracký dostal na základě své pracovní pozice.[6]

Za další protistátní činnosti je ve výpovědi Jana Podrackého st. označeno čtení ilegální časopisů, konkrétně „Svobodný zítřek“, který vycházel skrze „zrádnou reakční kliku“ v zahraničí. Některé články pak dle archiválií nechal Jan Podracký st. opsat a opisy v jednotkách kusů dát k přečtení svým přátelům.[7]

Na základě všech těchto informací Jan Podracký st. údajně vypracoval návrh na program strany národně sociální pro případ zvratu lidově demokratického zřízení, návrh na osamostatnění Slovenska a organizaci průmyslu pro případ zvratu lidově demokratického zřízení. Dále měl podněcovat šířením letáků a předáváním důvěrných informací k samotnému zvratu lidově demokratického zřízení.[8]

Hlavní motivace pro tuto činnost jsou v dochovaném spisu zachyceny následovně: „záporné postoje Jana Podrackého st. vůči lidově demokratickému zřízení a že se jako odchovanec bývalé buržoazní demokracie z doby první republiky nemohl smířit se stávajícími poměry, které přinesly vítězství dělnické třídě, kterou neuznával jako schopnou, aby mohla vládnout ve státě. Jako měšťák těžce nesl, že neměl takové společenské postavení jako za první buržoazní republiky a považoval se za nadřazeného nad dělnickou třídu.“[9]

Ve vězení s Husákem

Jan Podracký st. byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 24 let. Rozsudek se v Archivu bezpečnostních složek nedochoval a ani Oldřiška Podracká nemá o povaze rozsudku či průběhu soudního řízení informace. Domnívá se pouze, že soudního líčení se rodina nezúčastnila.

Jan Podracký st. si nakonec odseděl 10 let. Pamětnice neví, ve kterých věznicích její dědeček pobýval, ví jen, že nějakou dobu strávil i v Leopoldově. Tam se údajně setkal mj. i s budoucím prezidentem Gustávem Husákem. O detailech tohoto setkání s rodinou nehovořil. Rodina nemohla Jana Podrackého st. navštěvovat. „Povolená byla návštěva jedenkrát do roka na půl hodiny,“ popisuje pamětnice s tím, že její otec párkrát dědečka, tzn. svého otce, ve vězení navštívil.

Za první republiky měli prarodiče dle slov Oldřišky Podracké blíže k církvi husitské, ovšem během pobytu ve vězení se Jan Podracký st. setkal s několika kněžími – spoluvězni. Ti jeho víru prohloubili, takže se po návratu na svobodu pravidelně každý týden účastnil bohoslužeb v katolickém kostele v brněnském Králově Poli.

Čtrnáctiletý syn se musel postarat o rodinu

Po zatčení Jana Podrackého st. se musela rodina z domu na Vodové ulici vystěhovat a dostala přidělený byt na Hlinkách. Dle slov pamětnice se nejednalo o pavlačový dům, ale životní úroveň rodiny hodně klesla.

Otec pamětnice Jan Podracký ml. měl v době zatčení svého otce čtrnáct let a okamžitě jej vyhodili z gymnázia. Musel nastoupit na učiliště do Škodových závodů a zároveň vydělávat peníze, aby mohl rodinu živit, neboť jeho matka v té době již byla velmi nemocná. Později vzdělání dokončil dálkově, včetně studia na vysoké škole.

První pokus o rehabilitaci v roce 1968 nevyšel

Po propuštění na svobodu pracoval Jan Podracký st. jako topič, skladník či skladový evident. Pokusil se také o obnovu soudního řízení a stal se členem spolku K231. Podobně jako další členové spolku žádal o odškodnění, což se v jeho případě nestihlo, neboť veškeré pokusy o narovnání situace překazila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.

V žádosti o obnovu řízení, sepsané Janem Podrackým st. v březnu roku 1968, jsou popsány podmínky, kterým byl při výsleších podroben. Za první čtyři měsíce vyšetřovací vazby v r. 1949 a 1950 prodělal Jan Podracký st. 37 celodenních a 4 noční výslechy za použití fyzického i psychického násilí. Jana Podrackého st. dle jeho vyjádření bili býkovcem i pendrekem, utahovali mu ruce i nohy železnými svěrači, fackovali jej, přikládali mu revolver ke spánku a musel denně dělat až 300 dřepů. Pokud zrovna neprobíhaly výslechy, musel 16 hodin stát nebo chodit, vyhrožovali mu šibenicí a tvrdili, že jeho děti, tehdy ve věku (5, 9 a 14 let), poslali na výchovu do Sovětského svazu. Za těchto podmínek Jan Podracký st. dle vlastních slov nakonec podepsal cokoli, co před něj předložili.[10]

Iluzím pražského jara rodina nepodlehla

Jan Podracký ml. pracoval ve Fučíkových závodech, kde se seznámil se svou budoucí manželkou. Se svatbou čekal na propuštění svého otce z vězení. K tomu došlo v roce 1960, kdy se Jan Podracký ml. oženil. Rok po svatbě se manželům narodila první dcera a 5. srpna 1964 se narodila Oldřiška Podracká. Ta si na srpnovou okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 nevzpomíná, v rodině se o tom příliš nemluvilo. Snad jen, že kromě strachu a obav z budoucnosti okupace nepřinesla do rodiny velké rozčarování. „Myslím, že byli skeptičtí i k Dubčekovi nebo i k myšlenkám, že by došlo k nějaké obrodě už za pražského jara. Iluzím příliš nepodlehli i vzhledem ke zkušenostem, které rodina měla.“

Ještě v roce 1970 vycestovala rodina trabantem do Jugoslávie, neboť otec pamětnice rád cestoval a samostudiem se učil anglicky. Později už se rodina mohla podívat pouze na Východ, nedostala devizové přísliby.

Oldřiška Podracká i její sestra se později díky známosti dostaly na gymnázium i na vysokou školu. V rané dospělosti pamětnice spolu se sestrou přepisovala samizdatové knížky. Po pádu komunismu v roce 1989 si rodina zažádala o rehabilitaci Jana Podrackého staršího, který se sametové revoluce v roce 1989 bohužel nedožil. Byl však rehabilitován a rodina získala i finanční odškodnění. 

Oldřiška Podracká se nikdy nevdala. Až na drobnou přetržku strávila celý svůj pracovní život ve firmě Lesprojekt. V roce 2023 žila v Brně.

 

[1] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[2] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[3] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[4] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[5] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[6] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[7] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[8] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[9] Záznam výpovědi Jana Podrackého st. po zatčení StB v listopadu 1949. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek. Dostupné v sekci Dodatečné materiály

[10] Žádost o povolení obnovy řízení, sepsáno Janem Podrackým st., a to 18. března 1968. Materiál poskytnut vnučkou Jana Podrackého st. Oldřiškou Podrackou. K nahlédnutí v sekci Dodatečné materiály