Jan Pochman

"Jo, já jsem chodil na demonstrace docela často. Byl jsem na jedné, která měla vlastně trošku i přesah do dnešní doby, protože to byla demonstrace proti tunelu Blanka, který ale měl vést trochu jinudy, než vede teď. On měl vést vlastně Stromovkou a měl vést částečně na povrchu a pak teprve zajet pod zem. To trasování prostě vypadalo trošku jinak. A tenkrát samozřejmě do těch rozhodovacích procesů vůbec nezasahovali lidi, to prostě komunistická strana nějak rozhodla, nebo ne komunistická strana, ale ti plánovači nějak rozhodli, že to bude takhle a veřejnost se do toho procesu vůbec nezapojovala. A existovala jedna taková recesistická organizace, která se jmenovala České děti, a ta v té Stromovce pořádala takovou demonstraci proti tomu, aby ten tunel vedl Stromovkou, že by to byla škoda. Já jsem se o té demonstraci nějak dozvěděl, šel jsem tam. A protože nás bylo málo, bylo tam asi padesát lidí, tak pro policejní složky, které věděly, že tahle demonstrace bude, nebylo těžké zasáhnout, celou tuhle skupinu nějak obšancovat a vlastně všechny zatknout. Což se stalo i mně, že mě zatkli a byl jsem na nějakém výslechu. Co jsem tam dělal, proč jsem tam byl. Takže já jsem lhal, že jsem se tam byl náhodou projít v parku a nechtěl jsem mít nějaké problémy, takže jsem lhal. Oni samozřejmě věděli, že lžu. Takže na další výslech, na který si mě pak zavolali asi čtrnáct dní nato, tak mi napsali, ať si s sebou vezmu pas. Tak jsem si ho s sebou vzal trochu naivně a oni mi ho tam zabavili a řekli, že než se celá událost vyšetří a prošetří, tak mi zabavují pas, abych nemohl vycestovat z republiky. A od té doby jsem byl vlastně bez pasu."

"Jak jste tedy v rámci Palachova týdne věděl, kdy a kam jít?" - "No, to si myslím, že jsme si předávali takovou šeptandou. Myslím, že se to někdo dozvěděl v rádiu, na Svobodné Evropě nebo na Hlasu Ameriky, a potom už si to lidi řekli mezi sebou. Takže to se prostě vědělo."