Výsledky vyhledávání ve fotografiích pro

Věra Schiff se synem v Terezíně v r. 2011

Věra Schiff u památníku v Terezíně

Věra Schiff coby laureát četsného doktorátu, 2013

Věra Schiff oslavuje udělení čestného doktorátu, 2013

Věra Schiff získává čestný doktorát, 2013

Mladičký Karel Mareš v době první světové války v řadách československých jednotek, které nosily standardní stejnokroje italské armády s červenobílou stužkou na límci

Maturitní tablo studentů reálného gymnasia Pierra de Coubertina v Táboře. Karel Mareš v první řadě třetí zleva, 1916–1917

Mjr. letectva Karel Mareš (vlevo) přijímá projevy díků a uznání od bulharského cara Borise III. (uprostřed v bílém) za ukázkový let na letišti v Sofii, 28. května 1935

V Anglii se Karel Mareš (vpravo) stal prvním velitelem 311. čs. bombardovací perutě RAF, Velká Británie, 1940–1942

Karel Mareš (vlevo) jako první velitel 311. čs. bombardovací perutě RAF, Velká Británie, 1940–1942

Karel Mareš (uprostřed) jako první velitel 311. čs. bombardovací perutě RAF, Velká Británie, 1940–1942

Vojenský atašé Karel Mareš v Sovětském svazu (1942–1946). Obraz diktátora J. V. Stalina nahradil českým myslitelem Janem Husem

Karel Mareš (vpravo), jako první velitel 311. čs. bombardovací perutě spolu s československým prezidentem Edvardem Benešem ve Velké Británii, 1940–1942

Snímek před provedením jednoho z operačních letů nad Třetí říší, 1940–1942

Karel Mareš (vlevo) v době po návratu ze SSSR, 1947

Národní letecká soutěž 12 heures d'angers, které se účastnil i čs. letec Karel Mareš

Manželé Karel a Růžena Marešovi, rok 1946

Dagmar Marešová po svém narození v roce 1947 se svým otcem brigádním generálem Karlem Marešem

Generálův syn Karel Mareš (*1925) z prvního manželství, který po komunistickém převratu utekl přes státní hranice

Generálův syn Karel Mareš (*1925). „Řekl, že jede na prázdniny za mámou do Horažďovic a spolu s kamarádem utekli přes hranice do Německa. Dostal se na Nový Zéland, vzal si Češku a přestěhovali se do Austrálie. Pochopitelně to tátovi taky nepřispělo. Nejdřív byl ve vazbě kvůli generálovi Píkovi a později kvůli bratrovi. Že utekl za hranice jsme se ale dozvěděli až těsně před tátovou smrtí,“ vypráví o svém nevlastním bratru Karlovi Dagmar Jungmannová

Bruslení a sáňkování – zimní hrátky Karla Mareše a dcery Dagmar – přesně tak, jak je pamětnice popisuje, Kosova Hora, 50. léta

Degradovaný, vystěhovaný z Prahy a dokola komunisty ponižovaný válečný veterán Karel Mareš a jeho dcera Dagmar, Kosova Hora, 50. léta

Dagmar s otcem a babičkou, Kosova Hora, 50. léta

Poslední roky života dožíval jako zemědělský pracovník Státních statků, nemocen, na pokraji chudoby a stále pod hledáčkem Státní bezpečností, Kosova Hora, 50. léta

Karel Mareš zemřel 10. června 1960 a poslední rozloučení s válečným veteránem se konalo v pražském krematoriu Motol. „Nedali nám pokoj, ani když umřel. Máma mu do rakve nesměla dát ani uniformu, přál si být oblečený v letecké uniformě. Musela z ní odpárat zlaté knoflíky, distinkce, zkrátka všechno. Na pohřeb přišli jen Kosováci - chlapi z traktorky a lidi ze statku, co si tátu oblíbili. Měli ho rádi. Ostatní se báli přijít,“ vzpomíná generálova dcera