„Takhle... Navzájem jsme se šokovali. Měli zkušenosti se studenty z předchozí generace, že údajně s nimi nebyla řeč. A teď mě poznali a říkali o mně, že byli úplně šokovaní, protože (můj) názor byl (tomu jejich) velice podobný.“
„Jeden z důvodů proč překládáme je to, že o čem tam psal [Václav Havel], tak pořád je to docela aktuální ve Vietnamu. Dnes vietnamský disent bojuje podobným způsobem. To znamená stavět (na) naplnění smluv a dohod a zákonů, které režim formálně deklaroval, aby před světem vypadal jako normální. Ve skutečnosti tím pohledávají a nikdy neplnili. Takže tahle strategie tam platí také. Havel je tam strašně známý a i Charta.“
„Pravdou je, že na jednu stranu tato komunita, i když žije tady ve svobodné zemi a veškerá práva má zajištěna, prakticky není svobodná. Ten důvod je jednoduchý, protože asi 85 % má pořád vietnamské občanství. Režim má páku na lidi. I na nás – české občany vietnamského původu – má taky určité nástroje. Pořád tam máme většinu rodinu a potřebu je navštěvovat. Takže v tomhle mají výhodu. Ale průměr je horší v tom smyslu, že tady Vietnamci možná podporují režim více než lidi ve Vietnamu.“
„Jak jsem řekl, žili jsme u moře a bombardování nebylo nasměrované na vesnice, ale na města ve vnitrozemí. Takže jsme jako děti pozorovaly letadla a seděly a tipovaly, na jaké město letí a kam shodí bomby. Ze začátku jsme měly instrukce, že když slyšíme poplach, tak se všichni musíme schovat do příkopu, ale pak jsme si na to zvykly. Pak už se se prakticky nikdo nikdy neschovával a jen pozoroval ve dne i v noci. Člověk si na to prostě zvykl. Až po ukončení války, možná je to dané věkem, tak člověk začne promýšlet důsledky... Zajímavé je, že když válka zuřila, tak nám to nepřipadalo tak strašné.“
Pham Huu Uyen se narodil 1. dubna 1962 v Severním Vietnamu, kde v letech 1955–1975, prakticky po celé jeho dětství, probíhala válka. Pamětník vystudoval školu pro talentované děti. V roce 1980 získal vládní stipendium a odcestoval do tehdejšího socialistického Československa, kde nastoupil ke studiu na ČVUT. Zde se na praxi ve Výzkumném ústavu matematických strojů (VÚMS) spřátelil s disidenty Václavem Trojanem a Janem Sokolem, seznámil se se samizdatovou literaturou. Rok 1989 pro pamětníka znamenal významný předěl – ve vietnamské komunitě na odkaz československého disentu navázal a s ostatními studenty začal vydával časopisy, v kterých kritizoval komunistický režim ve Vietnamu a propagoval demokratické principy ve vietnamské komunitě. Vietnamští úředníci se takové aktivity snažili potírat a snažili se pamětníka dostat zpět do Vietnamu. V České republice dostal nejprve politický azyl a později české státní občanství. V roce 2000 založil organizaci Van Lang, propagující principy občanské společnosti mezi Vietnamci v Čechách. V době natáčení (2016) žil pamětník v Praze (2016).
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!