„Tam to bylo dokonce tak… Kluci na to brzy přišli. Oni odposlouchávali přes dráťák (rozhlas po drátě), takže se pouštěla voda nebo se mluvilo někde jinde. A byli jsme pod dohledem. Třeba tam byli kluci z Litvy a ti byli jiní než Rusové nebo ukrajinští židé byli jiní. My jsme se stýkali s takovou elitou novinářů a lidí z kultury.“
„Tam právě někdy koncem 50. let. Podle mě osmapadesátej, devětapadesátej rok. Já jsem se pak ptala jeho ženy, kdy to bylo. Ona to zasazuje trochu dál. Přišlo na ně udání, ale byla to taková lest, jak se postavit proti lékárníkům a lékařům. Takže tady v Šumperku probíhal vykonstruovaný monstrproces. Byl zatčen jak šéf OHESky [okresní hygienicko-epidemiologické stanice] Matuška, tak lékárník proti divadlu pan Buchar. Pak v tom byl ještě lékárník z nemocnice, víc lékařů. Já si pamatuji nejvíc Matušku, protože toho jsem znala. To se mě týkalo, protože můj tatínek byl správce OHESky a měl různé věci pod sebou. Takže já jsem s ním třeba chodila o sobotě o neděli krmit myši a králíky. A ta jeho žena Dagmar Matušková pracovala s tatínkem v jedné kanceláři. Byla tam myslím jako laborantka, ale nevím to přesně. Ale byla tam a vždycky jsem to jméno jako dítě slyšela. Byla jsem ta nejmladší, před kterou nechtěl nikdo nikdy mluvit, protože jsem všechno vyžvanila. Když toho Matušku zatkli, tak tatínek byl taky nějaký čas bez práce a pak nakonec pracoval v nemocnici v účetním oddělení.“
„Kvůli mamince jsem si vzala praxi tady v Šumperku v Našem slově a já jsem tady zažila okupaci. Taky jsem sbírala svědectví a jezdila s novinama a rozhazovala letáky a tiskli jsme v tiskárně. Osmašedesátý rok, to přepadení, jsem zažila tady. Taky o tom mám velikou povídku, která se jmenuje Když Markétka hodila srp do žita a vyšla jak v češtině, tak v němčině a týká se toho politického prostředí v Šumperku a týká se Našeho slova, jak tady ty média reagovaly, jak to vypadalo tady na místě.“
Marta Pelinka-Marková se narodila 30. září 1947 ve Špiklicích (od roku 1948 Nová Seninka) ležících v úpatí Králického Sněžníku. Její otec Jan Marek tam působil jako zaměstnanec finanční (pohraniční) stráže. Po zrušení finanční stráže se rodina v roce 1950 přestěhovala do Šumperka, kde Marta Marková absolvovala gymnázium. V roce 1966 nastoupila na fakultu sociálních věd a publicistiky na Karlově univerzitě v Praze. Invazi vojsk Varšavské smlouvy zažila na stáži v regionálních novinách Naše slovo v Šumperku, kde sbírala konkrétní svědectví lidí. Dostala se kvůli tomu do sporu s šéfredaktorem a s tímto týdeníkem musela ukončit spolupráci. Po studiích pracovala u Státního zdravotnického nakladatelství Avicenum v Praze jako redaktorka časopisu Zdravotnická pracovnice. V letech 1976 až 1980 také spolupracovala s Československým rozhlasem v jeho literární redakci. V roce 1980 s manželem a dvěma dětmi emigrovala do Rakouska. V roce 1989 se vrátila ke své profesi a od té doby pracuje jako nezávislá novinářka. Živila se také jako lektorka na univerzitě v Innsbrucku a napsala několik knih. V době natáčení v roce 2021 bydlela Marta Pelinka-Marková se svým druhým mužem, známým rakouským akademikem a politologem Antonem Pelinkou, ve Vídni. Do Česka se stále pravidelně vrací, a to nejen kvůli své profesi, ale také kvůli domu svých předků v Rohli, který zdevastovaný převzala a léta se ho snaží vrátit do původního stavu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
