Libuše Paukertová-Leharová

"V Rudém právu jsem si přečetla, že kdo složí určitou sumu v dolarech, může na několik dní vyjet. O kanonizaci se nemluvilo. Řekla jsem si - to je přece tak nízká suma, že to zaplatím ze svého měsíčního platu. Tak jsem sedla a začala psát dopis: Vážený otče Zvěřino, což byl jeden z vedoucích katolického disentu, mám tuto možnost. Nabízím Vám, abyste dal dohromady skupinu dvaceti lidí a já to zaplatím. A on to udělal a všichni se dostali do Říma. Všichni až na Zvěřinu samotného, Radima Palouše, rektora univerzity, a ještě někoho. Byli tam také rodiče mé milované neteře a moc si to užili. Já tam byla taky. My jsme i s Janem Pavlem mluvili. Byl to geniální člověk. Bezvadně mi rozuměl, když jsem mluvila česky. Já mu moc nerozuměla, za což jsem se styděla. Naštěstí tam byl s Donem Stanislaoem, pozdějším kardinálem Divišem, a ten překládal do slovenštiny zajímavým způsobem. Umí slovensky, protože tam jezdil lyžovat. Bylo tam i pár velikých českých osobností. Např. básník Zdeněk Rotrekl."