„To byl ten rok - Milada Horáková byla popravena 27. června 1950." - „Ano.“ - "A vy jste byly u strýce [Vladimíra Trundy, kata, jenž popravil Horákovou] asi později o prázdninách?“ - „Byly jsme u něj v padesátém roce.“ - „Až po tom červnu?“ - „V červenci a srpnu, jak byly prázdniny.“ - „Moc hezké to pro vás nebylo.“ - „Ne.“ - „Myslíte, že jeho povolání se na jeho povaze nějak projevilo?“ - „Myslím si, že ano. Proto na nás byl tak zlý. Pro nic za nic.“
„Maminka se potom provdala, byl to takový násilník, že nás zase mlátil. Hrozné. Vždy jsem říkala, když jsem se vdala a přišla jsem k Patočkům na Všeň do Mokrého, že ke svému dětství nechci ani den. Byl tam ten ústav a pak otčím... Poznala jsem, co je rodina, až na té Všeni.“
„S maminkou proces probíhal asi tak, že se na poslední chvíli rozletěly dveře. Moje matka to vypravovala. Už si myslela, že nebude pokračovat [soudní proces], že bude osvobozená. Rozletěly se dveře, přilítla ženská, ukázala na mámu a bylo z toho pět let.“ - „To byla paní, jak s ní měla spor za války?“ - „Ano, byla to ta ženská.“ - „Její jméno si nepamatujete?" - „Ne“ - „Měla tam maminka advokáta?“ - „Myslím, že byla sama.“
„Měly jsme tam řádové jeptišky. To byly mladé ženské, které nechtěly být nasazené do Německa na práci, tak se daly na křesťanství.“ - „Za války?“ - „Tak. A zůstaly tam. A ty nebyly hodné. Ty nás řezaly. Tam bylo děvče, které chodilo pátý rok do školy a počůrávalo se. Všechno bylo z psychiky. Byly jsme zavšivené, tím se nikdo nezabýval. Chodily jsme do školy a musely jsme dva kilometry běžet pěšky. A když bylo odpolední vyučování, musely jsme utíkat na oběd a zase utíkat zpátky do školy pokračovat.“
„Ona [maminka] byla Češka. Táta byl Němec. A právě proto nás vyvedli ze sklepa, zavedli nás do školy, kde maminku ostříhali dohola. Vrátila se k nám zmlácená.“ - „Pátého května?“ - „V tom čase. Vzpomínám, že jsem strašně brečela a křičela, že jsem maminku nemohla poznat. A poslední peníze, které brala do krytu, sklepa, dala za špinavé kafe, protože nám nedali najíst, abychom nebrečely.“
Kristina Patočková se narodila v Praze na Vinohradech 21. dubna 1941 jako Hockeová. Otcem byl Němec Ludvík Hocke, matkou Češka Kristina Trundová. Maminka byla po válce odsouzena k pětiletému vězení, tatínek jako voják wehrmachtu skončil v poraženém Německu. Osiřelé čtyřleté Kristiny a její o pět let starší sestry Marie Magdaleny se na čas ujala babička s dědečkem. Obě dívky přesto skončily v dětském domově u Horšovského Týna. Kristina vzpomíná na zlé jeptišky, které děti bily. Když jejich maminku Kristinu propustili z vězení, obě sestry se o prázdninách v roce 1950 na čas ocitly u svého strýce Vladimíra Trundy, který byl katem a krátce předtím popravil Miladu Horákovou. Kristina vypráví, že i on je mlátil. Pamětnice se poté vyučila kuchařkou. V roce 1959 se vdala za Jiřího Patočku, s nímž má dvě děti, Kristinu a Jiřího. V roce 2021 žila v Přepeřích u Turnova. Zaměstnaná byla až do roku 2019.
Příběh pamětnice mohl být zaznamenán díky podpoře města Turnov.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
