Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Agustín Palma Masa (* 1961)

• narodil se 5. května 1961 v Guantánamu, Kubánské republice

• v roce 1976 zahájil studium sportovní školy na Ostrově mládeže [Isla de la Juventud], tehdy nazývaném Ostrov borovic [Isla de los Pinos]

• v roce 1978 byl odsouzen z několika trestných činů k pobytu v diagnostickém ústavu, nicméně jeho otec, v té době politický vězeň v nápravném zařízení „Chafarinas“ v Guantánamu, vyjednal Agustínův přesun do stejné věznice

• během pobytu ve vězení byl častým objektem násilí a útoků, až se jednoho dne bránil natolik, že byl odsouzen k 79 letům a devíti měsícům za neposlušnost v nápravném zařízení

• v roce 1988, po 10 letech strávených za mřížemi, byl na základě intervencí Komise Organizace spojených národů za lidská práva na Kubě propuštěn na svobodu

• v roce 1993 byl obviněn z nelegálního držení zahraniční měny a následně z atentátu na kubánský stát

• po propuštění z vězení vstoupil do protivládní organizace „Kubánské hnutí mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia] a poté do „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba]

• je ženatý, má dvě děti a jednu vnučku

• žije v Guantánamu, ale kvůli své protirežimní činnosti byl vystěhován ze svého domu a nyní se nachází v těžké životní situaci bez střechy nad hlavou a bez stálého zaměstnání

I když komunistický režim uvěznil Agustína Palma Masu na více než 20 let, vystěhoval ho z vlastního domu a odloučil od jeho nejbližších, jediné, za co Agustín bojuje a po čem touží, je smět na Kubě říct svobodně svůj názor.

Máma byla policistkou, táta kriminálníkem

Agustín Palma Masa se narodil 5. května 1961 v Guantánamu v Kubánské republice. Vyrůstal v rodině rozdělené politickými názory, což není v kubánské společnosti nic neobvyklého – jeho matka byla policistkou komunistického systému a otec politickým oponentem vězněným tímto režimem. Agustín se rozhodl pro stejnou životní cestu jako jeho otec – bojovat proti castrismu na Kubě. Od matky se odstěhoval během středoškolských studií, když byl přijat na sportovní školu na Ostrově borovic [dnes Ostrov mládeže]. Tam se přidal ke studentskému gangu, což bylo důvodem jeho prvního zadržení policií v roce 1978. Byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody v nápravném zařízení „Picolito“, ovšem jeho otec Emilio Palma, politický vězeň, který si v té době odpykával trest ve vězení „Chafarinas“ v Guantánamu, dokázal vyjednat přesun svého syna k němu do věznice. V „Chafarinas“ Agustín jako nezletilý čelil šikaně a opakovaným násilným střetům s vězeňskou stráží, a když se jednoho dne bránil útoku na svou osobu, byl odsouzen k trestu v délce 79 let a devět měsíců za vyvolávání nepokojů ve věznici.

Život za mřížemi

„Život ve vězení byl drsný, jako mladého kluka mě šikanovali, útočili na mě, jak mohli,“ vzpomíná na první pobyt za mřížemi v pouhých 17 letech. Pro nezletilé vězně existoval speciální systém převýchovy: „Ten jejich program pro mládež bylo vlastně jen mlácení pořád dokola, když tě hlídači nechali celého napuchlého a zkrvaveného, vypadal jsem jako nějaká zrůda,“ dodává. Agustín uvádí, že uvnitř věznice bylo běžné užívání drog, sodomie nebo sexuální zneužívání. „Obecně byla 80. léta plná násilí, hlídači bili vězně kabely, zavírali do podzemní kobky, mlátili kovovými trubkami, pouštěli na ně psy, aby je pokousali nebo je nechali spoutané, aby po nich lezly krysy,“ popisuje tehdejší běžné způsoby mučení. Ve věznici „Chafarinas“ se nacházelo několik oddělení pro nezletilé, nemocné a jedno také pro homosexuály. „Dříve se jim neříkalo homosexuálové, měli je schválně oddělené od ostatních vězňů, dost je týrali a mučili,“ popisuje. Agustín zažil hromadné stěhování vězňů z „Chafarinas“ do již neexistujícího vězení „Sibiř“, odkud byli všichni přemístěni do vězni postavené „Kombinované věznice“ v Guantánamu [Combinado de Guantánamo]. Přesto, že byl odsouzen na téměř 80 let, v roce 1988 byl díky oficiální návštěvě Komise Organizace spojených národů za lidská práva[1] propuštěn na svobodu: „Přišli za námi zástupci za lidská práva, za námi politickými vězni, a mohl jsem na svobodu, jen tak,“ vypráví s vděkem.

Mizerové z Kombinované věznice v Guantánamu

V roce 1993 byl Agustín znovu odveden policií k výslechu, tentokrát za držení amerického dolaru, což na Kubě bylo a stále je nezákonné. Agustín se tak opět ocitl v „Kombinované věznici v Guantánamu“. V té době měla chod věznice pod kontrolou vyhlášená skupina dozorců a vězňů, kterým se přezdívalo „mizerové“ [los chicos malos]. „Patřili k nim hlídači, vedoucí Krajského úřadu pro vzdělávání, někteří vězni a ředitel věznice. Dnes už jsou v důchodu, ale tehdy měli všechno pod palcem, mlátili všechny kolem hlava nehlava, bez přestání, proto se jim říkalo mizerové,“ zmiňuje. Krátce po propuštění z Kombinované věznice byl během incidentu v jedné samoobsluze, o kterém nezmiňuje více detailů, obviněn z atentátu na kubánský stát a odsouzen k osmi letům ve vězení „Guayabo“ na Ostrově mládeže. „V Guayabu se k nám stráže chovali mnohem lépe než v Guantánamu, mohli jsme se i něco se učit, číst, byl tam docela klid, žádné střety vězeňských skupinek a boje mezi nimi,“ srovnává zmíněné věznice. Agustín si s přesností nevybavuje roky, kdy byl vězněn, v paměti mu ale utkvěly vzpomínky na násilí, šikanování, mučení a nespravedlnost ve všech nápravných zařízeních, ve kterých byl držen. Po odpykání trestů se vrátil ke svému původnímu zaměstnání pekaře, ačkoliv i jako pekař se setkával s korupcí a nespravedlivým zacházením: „Policie údajně dohlížející na pořádek v ulicích Guantánama byla zkorumpovaná, obyčejní zloději, kteří kradli mouku a pečivo. Ředitel policie o tom všem věděl, ale měl na těch krádežích také svůj podíl, takže proti nim nic nepodnikl,“ popisuje.

Být disidentem ti změní život

Během svého pobytu za mřížemi se Agustín spřátelil s dalšími politickými vězni, mezi nimi i s Leonciem Ponce Rodríguezem,[2] se kterým společně vyhlásili několik demonstrací uvnitř vězení. Sblížení s opozicí bylo důvodem během jeho zatčení, proč se ihned po propuštění na svobodu přidal k protirežimní organizaci „Kubánské hnutí mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano Jóvenes por la Democracia],[3] v čele s disidentem Rolandem Rodríguezem Lobainou.[4] „Chtěl bych, aby na Kubě zavládla demokracie, když tě policie bezdůvodně mlátí, abys mohl říct, že se jedná o potlačování lidských práv,“ vysvětluje. Následně se stal členem jedné z nejvýznamnější kubánské protivládní skupiny „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba].[5] Agustín se účastní veřejných demonstrací, průvodů, diskusí v parcích nebo také cestuje mimo Guantánamo, což je bez příslušného povolení Vlády zakázané, s cílem podpořit disidenty, kteří jsou zadrženi Státní bezpečností nebo jsou uvězněni bez řádného soudu. „Během demonstrací je na nás policie už dopředu nachystaná, s obušky, se vším možným. Nadávají nám do ‚gusanos‘ [český překlad červi]. Odpovídáme jim, že my nejsme gusanos, že gusanos jsou ti, co mlátí a utlačují, ti, co podporují Castrovu diktaturu. Tak nás pak většinou všechny zavřou do podzemních kobek,“ vypráví. Přidáním se k vládní opozici se Agustínův život razantně změnil – nemohl vyjít na ulici, aniž by nebyl fyzicky napaden. Kromě přetrvávajících útoků musí čelit ještě dalšímu typu útisku: „Bez udání důvodu mi v pekárně, kde jsem pracoval, zrušili pracovní smlouvu. Neměl jsme žádné peníze, ani na jídlo pro svou rodinu, natož na zaplacení „pracovního místa“, jak to nazývá systém, protože jsem politickým vězněm, je to typ kauce v hodnotě tisíc dva tisíce kubánských pesos, kterou musím složit, aby mě vůbec zaměstnali“ popisuje jednu z běžných praktik šikany vůči oponentům komunistického režimu.

Na Kubě žije mnoho obyvatel bez střechy nad hlavou

Komunistický režim zavřel Agustína na více než 20 let do různých kubánských věznic a nápravných zařízení. Jeho otec byl donucen opustit zemi s tím, že už nikdy neuvidí svou rodinu, což je dodnes Agustínovi velmi líto. Od roku 2016 režim neumožňuje Agustínovi vstoupit do svého vlastního domu v Guantánamu, z tohoto důvodu přebývá většinu času na ulici. Podle jeho slov je pro Kubu typická nadměrná byrokracie a korupce. Proto, když zemřela jeho matka, zrovna když si odpykával trest ve vězení, a jedna z matčin sester si dům přivlastnila a začala v něm žít, Agustín ztratil na dům nárok a žádný úřad neoznačil jednání jeho tety za neoprávněné. „Nejsem ale jediným bezdomovcem kvůli nesmyslné administrativě. Navíc, ke mně se nikdo nechová přívětivě, protože jsem oponentem režimu, mému případu nevěnují žádnou pozornost. Stejné je to s mou prací, chci pracovat, ale nenechají mě,“ dodává. Ke všem nepříjemnostem, které Agustína pronásledují, je třeba dodat ještě špatný zdravotní stav jeho 11letého syna a jeho samotného: „Nemáme peníze na různé testy a vyšetření, prý je zdravotní systém na Kubě bezplatný, ale není to pravda, všechno něco stojí,“ zdůrazňuje. Navzdory svízelné životní situaci se ale Agustín nevzdává a dodává: „Dokud budu stát na nohou, budu bojovat, ať to stojí, co to stojí, abychom jednoho dne na Kubě mohli mluvit svobodně.“

 

[1] V září 1988 navštívila Komise Organizace spojených národů za lidská práva Kubánskou republiku, s cílem sledovat situaci politických vězňů a lidských práv, na závěr návštěvy se setkali osobně s prezidentem Fidelem Castrem v Havaně, který svolil k propuštění některých vězňů. Více informací ve španělském jazyce zde: https://elpais.com/diario/1988/09/27/internacional/591318015_850215.html

[2] Leoncio Ponce Rodríguez je politickým vězněm odsouzeným ke 42 letům za mřížemi, ze kterých mu v roce 2020 chybělo ještě deset. Zprávy Leoncia z „Kombinované věznice v Guantánamu“ ve španělském jazyce zde: https://www.youtube.com/watch?v=O5zM4p_IS0k nebo výpovědi jeho rodiny ve španělském jazyce zde: https://www.youtube.com/watch?v=nWoqrnMNuJQ

[3] Více informací o „Kubánském hnutí mládeže pro demokracii“ [Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia] zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-actividades-movimiento-cubano-jovenes-por-la-democracia/32131.html

[4] V archivu Paměti národa můžete nalézt rozhovor s Rolandem Rodríguezem Lobainou: https://www.memoryofnations.eu/es/lobaina-rolando-rodriguez-1969

[5] Více informací o jednom z nejvýznamnějších aktivních opozičních hnutí na Kubě o „Vlastenecké unii Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/