„To je La Fontaine v hebrejštině. Pracovala jsem na ilustracích pro tuto knížku zde v Praze. Ukážu vám inspiraci z Prahy. Například tato (bajka). To je o ševci. Švec je šťastný a stále zpívá, ale nemá ani vlastní boty. Obchodník kvůli tomu nemůže spát, a tak mu dá peníze, aby přestal zpívat. Obuvník je pak nešťastný, že nemůže zpívat. Nakonec mu peníze vrátí, protože chce být radši chudý a šťastný.“
„Já mám mnoho jmen (smích), dnes je moje jméno v Izraeli Hana Alisa Omer. Narodila jsem se na Slovensku jako Alžběta Loewyová. Moje rodiče vyšli z holocaustu, moje matka byla v Osvětimi, byla na pochodu smrti, vyšla z toho zázračně živá. Můj otec byl také v pracovních táborech, když vyšel, měl asi čtyřicet kilo, byl zázrak, že se vrátili.“
„Možná je to též moje povaha, že se neidentifikuji s místy. Žila jsem 46 let v Izraeli a teď jsem v takové situaci, že tam nemám domov, protože mi shořel dům. Polovina mé rodiny žije v Praze. (…) Táhne mne to zpět do Izraele. Stal se mým domovem. I proto, že ovládám lépe ten jazyk, určitě lépe než češtinu (nebo slovenštinu). Nyní jsem mezi dvěma světy. Ale začala jsem kreslit Prahu.“ (smích)
(U vás doma se mluvilo maďarsky?) „Chodila jsem však do slovenských škol. Můj mateřský jazyk je maďarština, ale doma se též mluvilo německy. Teď se tam maďarština znovu vrací. I když jsem neuměla slovensky, rodiče mne poslali do slovenských škol. Obecně se Židé přizpůsobují té zemi, ve které žijí. To dělali i moje rodiče. Předtím to bylo Rakousko-Uhersko, tak mluvili německy a maďarsky. Pak to bylo Československo. Během války to bylo šílené, jednou to bylo Maďarsko, pak Slovensko a měnilo se to.“
„Se svým židovstvím (tj. antisemitismem – pozn. autora) jsem neměla žádné problémy. Můj bratr ovšem zažil víc, chlapci si více nadávají. Jako židovská rodina jsme drželi židovské svátky a věděla jsem, že jsem jiná. Vyrostla jsem s pocitem, že jsem jiná, že jsem outsider. Ten pocit mi zůstal dlouho, ještě i v Izraeli.“
The Israeli painter and graphic artist Hana Alisa Omer was born Alžběta Loewyová in 1947 in Dunajská Streda in southern Slovakia in a Jewish family.Both of her parents were lucky enough to survive the Holocaust of WWII. Her native language is Hungarian but since her early childhood, she attended Slovak schools. She graduated in Bratislava from the high school of art and industry (ŠUP).In 1967, she went with her mother to visit her aunt in Israel and decided to stay there. In Israel, she was awarded a scholarship to the Bezalel Art Academy in Jerusalem, where she studied graphic design.Later she worked as a graphic designer in a publishing house and at the same time she was also active as a freelance artist. In recent years, she regularly spends several months a year in the Czech Republic, where her brother, nephew and son live and work. Hana Alisa Omer is interested in yoga, Kabbalah, mysticism and Eastern religions.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
