Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

rotmistr v. v. Ota Nový (* 1921  †︎ 2008)

• narozen 21. 4. 1921 v Praze

• židovského původu, emigrace

• roku 1940 vstoupil do armády

• severní Afrika

• bitva v Tobruku

• bitva u Dunkerque

• zemřel roku 2008

Ota Nový se narodil 21. dubna 1921 v Praze. Je Žid. Kvůli své víře musela celá rodina emigrovat. Vydali se přes Slovensko podél Dunaje k Černému moři.

„Na útěku nás Angličani internovali. Hned ten den, co mě pustili, jsem vstoupil do armády. To bylo v roce 1940. Prodělal jsme vlastně celé tažení čs. jednotky v severní Africe.“

Zúčastnil se boje u Tobruku. Zážitky, které zde zažil, popisuje jako „nejdrsnější. ... V Tobruku jsme plavali do jedné potopené lodi, já hlavně pro konzervy. Ta loď vezla zásoby, ale Němci ji cestou torpédovali. Povedlo se jí doplout až do Tobruku, ale tam klesla na dno.

V Tobruku nás považovali za dobrou jednotku. Snad to bylo proto, že jsme všichni byli dobrovolníci. Nikdy jsem nelitoval, že jsem se dobrovolně přihlásil.“

V roce 1944 se účastnil bitvy u Dunkerque. „V Dunkerque, které jsme obléhali, byli Němci velmi dobře opevnění, měli velké zásoby a vysokou bojovou morálku. Zajatců bylo hodně, ale všechny jsme je museli zajmout v boji.“

I přes špatné životní podmínky a tehdejší situaci vůbec se snažil udržovat společenský život. Se svými kolegy-vojáky navštěvovali hospody a seznamovali se s místními. „Ačkoliv jsem Žid, tak se mi líbily všechny – Židovky i Arabky.“ Podobně se seznámil se svou budoucí ženou. „Pořádali jsme u naší jednotky českou tancovačku a mezi jinými přišla i ona. Na rozdíl od mnoha jiných příslušnic pomocných sborů znala naše tance. Byla totiž z Podkarpatské Rusi. Ale sloužila u britských pomocných sborů, protože my jsme žádnou československou ženskou jednotku neměli. Pokud jsem byl na frontě, tak jsme se vídali málo. Ale v zázemí jsme se vídali často a trávili jsme spolu i dovolené.“