Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vladimír Novotný (* 1933)

• narodil se v Liberci 28. 1. 1933

• po Mnichovské dohodě patřila jeho rodina mezi uprchlíky z pohraničí

• během nacistické okupace vystudoval gymnázium

• vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou

• pracoval ve Státním výzkumném ústavu sklářském

• čelil nátlaku komunistického režimu kvůli víře

• během pražského jara byl členem KAN

• po roce 1989 byl členem OF a KDS

• V roce 2021 žil v Hradci Králové.

Vladimíru Novotnému byly pouhé dva dny, když Adolf Hitler uchvátil v Německu moc. V Liberci 28. ledna 1933. Nástup nacismu a hlavně jeho dlouhé vítězné tažení Evropou poznamenalo smutné osudy celé rodiny Novotných. Liberec se nachází nedaleko hranic a po podepsání Mnichovské dohody na konci září 1938 připadl Velkoněmecké říši.

Rodina se tedy musela stěhovat do vnitrozemí. Rodiče pocházeli z Velkého Meziříčí. Tam se k babičce uchýlil pamětník s maminkou. Otec, který pracoval jako nádražák, si našel práci v Turnově a snažil se najít pro rodinu bydlení, kde by mohli žít dohromady. „Trvalo rok, než tatínek dostal práci v Hradci Králové, kde získal i byt,“ upozrňuje pamětník.

Lidé vyhnaní z pohraničí naráželi často na nepochopení starousedlíků. Setkávali se s chladným přijetím. Málokde bylo volné bydlení a lidé, kteří neměli ve vnitrozemí příbuzné, stáli před velkým problémem. Rodina se nakonec odstěhovala do Hradce Králové, kde našel Vladimír Novotný domov na celý život.

Nutili mě studovat jejich politiku

V roce 1948 se chopil moci v Československu komunistický režim. Začátkem padesátých let dokončoval pamětník střední školu a chystal se k maturitě. „Paradoxně jsem měl dobrý třídní původ, když tatínek byl topič na dráze. Tak mě nutili, abych šel na vysokou školu politickou. Mě politika hrozně zajímala, ale odmítl. Tak mi řekli, že mě nepustí na žádnou vysokou školu.“ 

Vladimír Novotný tedy neměl žádnou jistotu, že se po maturitě na vysokou školu dostane . „Měl jsem z toho i zdravotní problémy, dodává.“ Nakonec se mu podařilo dostat na technickou školu v Pardubicích.

Po studiu si našel práci ve sklářském ústavu, kde pracoval i v roce 1968, kdy se zapojil do obrodného hnutí. Dokonce se stal členem Klubu angažovaných nestraníků (KAN), což byl první zárodek další politické strany vedle jediné Komunistické strany Československa (KSČ). Snahy o obnovu svobody a demokracie však přervala 21. srpna 1968 okupace Československa Vojsky Varšavské smlouvy

„Když potom přišla normalizace, tak moji generaci velmi postihla. Moje kamarády vyhodili z práce,“ tvrdí. pamětník, Na začátku normalizace ho však potkalo  štěstí, protože zrovna pracoval na zpevňování skla, které se používalo do protiplynových masek. Ochrana obyvatel před zbraněmi hromadného ničení byla pro komunistický režim režim důležité, Jiřího Novotného potřebovali a neexistoval nikdo,  kdo by ho v práci nahradil, Takže ho za členství v KAN v roce 1968 z práce nepropustili. „Když potřebovali odbornou věc, tak najednou nemohli koukat na minulost,“ tvrdí.

Jako když uvážeš dítěti kámen ke krku

Vladimír Novotný mohl tedy zůstat v práci, ale nesměl získat žádné funkce ani publikovat pod svým jménem. Další potíže měl proto, že jeho rodina byla křesťanská a spolu s manželkou vedli děti k víře. Tlak režimu pocítili například, když zapsali dceru ve škole na hodiny náboženství. „Ředitel nás od přihlášení dcery do náboženství zrazoval. Říkal, že je to, jako když uvážeš dítěti kámen ke krku,“ poznamenává. Když pamětník nedbal na varování, komunisté mu vyhrožovali, že ho vyhodí z práce nebo že dcera nebude moci dál studovat.

Novotní navíc chodili do kostela, kde jejich syn ministroval. Kvůli tomu někdo poslal udání do ústavu, kde Vladimír Novotný pracoval. Rodina se své víry držela, ale žila v neustálé obavě, kdo další je udá a s jakými následky. „Děti byly obě chytré a hrozilo, že je nevezmou na školu.“

V nejvyšší nouzi byl komunistům dobrý

Nadřízení pamětníka v jeho oboru hodně omezovali, jelikož nebyl členem komunistické strany. Přesto se mu podařilo jezdit na odborné cesty do Sovětského svazu, a jednou dokonce vycestoval na západ. 

Ústav totiž kupoval drahý přístroj ze Švýcarska a u člověk, který tam měl vyjet, se stýkal s bratrem - emigrantem. Na poslední chvíli mu tedy výjezd zakázali a hledali rychle někoho, kdo umí německy. Jiří Novotný němčinu ovládal, tak poslali i přes kádrové problémy jeho.

Po sametové revoluci se Vladimír Novotný věnoval hodně politice. Působil jako mluvčí místní buňky Občanského fóra. Později byl členem strany KDU-ČSL a nakonec ODS. Stal se místopředsedou Československé obce legionářské, se kterou ho pojí otec bojující za první světové války na ruské frontě.