Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Markéta (Margit) Nováková (* 1922  †︎ 2020)

• narozena 5. prosince 1922 v Bratislavě jako Markéta Drexlerová

• otec byl německy píšící novinář, rodina se často stěhovala

• od deseti let vyrůstala v Brně, studovala gymnázium

• v březnu 1942 s rodinou transportována do ghetta Terezín

• práce v zemědělství a zahradnictví, církevní sňatek s Egonem Forscherem

• na podzim 1944 transport do Osvětimi-Birkenau

• spolu se sestřenicí Ilsou Maier zachycena na dobové fotografii pořízené v Osvětimi strážci SS

• prošla selekcí, po 6 týdnech transport do Bad Kudowa ve Slezsku – otrocké práce ve zbrojovce

• po válce se s manželem rozešla, znovu se provdala, vychovala dvě děti

• zemřela 23. června 2020

Markéta (Margit) Nováková se narodila 5. prosince 1922 v Bratislavě kalp Markéta Drexlerová. Její otec byl novinářem, rodina se často kvůli jeho zaměstnání stěhovala. Od dvou let vyrůstala v Praze, v deseti letech se s matkou (která se mezitím rozvedla) vrátila k příbuzným do Brna. Spokojené dětství a mládí Markéty skončilo s nacistickou okupací – její rodiče byli Židé a tak se jí týkala veškerá protižidovská opatření. Musela v polovině šestého ročníku opustit brněnské reálné gymnazium.. Následující dvě sezony  pracovala jako zemědělská dělnice, pracovala také pro židovskou obec – roznášela obsílky k transportům  Ona sama s matkou a prarodiči musela nastoupit do transportu z brna do Terezína v březnu 1942.

V Terezínském ghettu díky kontaktům z dřívějška mohla nastoupit na zemědělské práce, což sebou neslo určité výhody (pobyt mimo přelidněné ghetto, možnost krádeže potravin a pašování zboží do ghetta). V Terezíně  uzavřela církevní sňatek se svým přítelem Egonem Forscherem. Když byl Egon přikázan v roce 1944 do transportu na východ, Markéta se do něj přihlásila též.  Ihned po příjezdu do Osvětimi – Birkenau byla od manžela oddělena, v transportu se však setkala se svou sestřenicí Ilsou (později Maierovou) se kterou sdílely společný osud až do konce války.

Přestože Markéta přijela do Osvětimi se zlomenou rukou, podařilo se jí shodou šťastných okolností projít Mengeleho selekcí a byla určena na práci. Po šesti týdnech byla na podzim roku 1944 deportována do Slezska do městečka Bad Kudowa (dnes Kudowa Zdroj v Polsku) jen pár kilometrů od českého Náchoda. Zde byly ženy z transportu internovány v lágru  spadajícím pod koncentrační tábor Gross Rosen. Markéta pracovala v místní zbrojovce u frézy. Díky kontaktu s válečnými zajatci a nuceně nasazenými dělníky měla informace o blížící se frontě. V noci z 8. na 9. května velitelky SS jejich tábor opustily a Markéta spolu s dalšími vězenkyněmi byla díky akci českých povstalců z Náchoda osvobozena.

Po válce se Markéta shledala se svým manželem a přestěhovala se za ním do Prahy. V „normálních“ podmínkách však jejich vztah nevydržel. Markéta vystudovala obchodní školu a  provdala se za bývalého politického vězně, se kterým se seznámila na ozdravném pobytu v Karlových varech. Po únoru 1948 rodina přišla o manželův obchod s lahůdkami, Markéta pracovala jako účetní v textilním velkoobchodu, vychovala dvě děti.