Jiří Novák

„Před generální stávkou jsme měli nachystané plakáty, ale měli jsme strach, že nám je milicionáři strhnou. Až do tří ráno jsme v klubu probírali nějaké detaily a teprve cestou domů jsme je vylepovali. Každý jsme si pokryli nějakou oblast města. Přišel jsem domů, jen jsem se převlékl a umyl a na šest jsem šel do práce. Cestou jsem ještě rozdával zbytek plakátů vyzývajících ke stávce lidem, které jsem potkal. Kouzelné bylo, že v práci na vrátnici stáli milicionáři v civilu a rozdávali úplně jiné plakátky, které od stávky zrazovaly. Bylo na nich něco jako: ‚Dneska stávkujete, zítra budete trpět bídou.‘“

„Setkání ve Wroclawi bylo fantastické. Člověk viděl naživo Kryla, Tygrida a další osobnosti. Ale nejvíc mě dostalo to, jak se k nám chovali Poláci. Neměli jsme nic připraveno, měli jsme jen v trabantu deky, mysleli jsme, že přespíme někde v parku. Po prvním koncertu přišli na pódium pořadatelé a řekli: ‚Bratři Češi, kdo nemáte kde spát, pojďte do fronty, lidi si vás rozeberou.‘ Předtím řekli obyvatelům, aby nás, pokud chtějí, ubytovali. Šli jsme spát k nějakým manželům, kteří dělali předpověď počasí. Starali se o nás neskutečně. Přístup Poláků k nám pro mě byl tenkrát jedním z největších zážitků. Dodnes nerad slyším, když někdo říká o Polácích, že jsou kšeftaři. Poznal jsem je z úplně jiné stránky. Nevím, jestli by u nás byli lidé schopni nabídnout pomoc tak, jak to udělali oni.“