Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Václav Nosek (* 1943)

• narodil se 31. května 1943

• jeho otec založil v roce 1919 skautský oddíl v Polici nad Metují

• jeho o dvanáct let starší bratr byl od roku 1949 vězněn v Jáchymově

• od dětství sbíral nálepky z krabiček od sirek, známky a další předměty

• od roku 1972 odebíral z USA časopis pro sběratele skautských známek

• od roku 1973 vydával vlastní časopis pro sběratele – ZIPS, který dodnes vychází

• v druhé polovině devadesátých let inicioval umístění pamětní desky A. B. Svojsíka na gymnázium na Sladkovského náměstí v Praze

• pracoval jako redaktor TDC (Tiskového a distribučního centra Junáka)

• při vyklízení Svojsíkovy pozůstalosti našel a posléze vydal jeho deník

• v roce 2000 založil Klub skautských sběratelů

„Jako dítě školou povinné jsem chodil ze školy pěšky asi dva kilometry domů a prošel jsem každou škarpou, kde jsem hledal krabičky od sirek. Ty byly zaprášený, špinavý, doma jsem to pak odlepoval a tak jsem začal s filumenií.

I když existují i skautské nálepky, nemohl jsem je tam v tu dobu objevit, to totiž byly padesátý léta a objevovaly se tam naprosto jiný témata.“

Poté Václav Nosek, skautskou přezdívkou Windy, přešel na sbírání známek, ale nejprve nevěděl, na jaké téma se vrhnout, a tak sbíral od každého něco – Afriku, kosmonautiku („Ta v té době frčela.“) nebo přetisky. Po čase začal sbírat i obaly od žiletek…

„Pak ale přišel na střed ten skauting. Měl jsem smůlu – byl jsem ještě pachole, bylo mi pět let, když skauting zakázali, takže jsem ten správnej skautskej věk prožil v totalitě padesátých let. Ale můj táta skaut byl, v roce 1919 zakládal v Polici nad Metují skautský oddíl a před válkou i po válce byl činovníkem v Praze.“

O skautingu se u nich doma ale moc nemluvilo.

Pamětník měl o dvanáct let staršího bratra, kterého v roce 1949 poslali do Jáchymova.

„On se po roce naštěstí vrátil, ale protože probíhaly skautský procesy a řada lidí si ‚skautování odseděla‘, o skautingu jsme nemluvili. Ale zbyly nám na půdě legendární časopisy Vpřed! a Junák. Do světa skautingu jsem tedy pronikl přes časopisy.“

A pak se pamětník seznámil s Akimem (ještě dnes působícím jako šéf Pražské lesní školy), který mu ukázal svoji sbírku skautských známek a tím ho přivedl k filatelii.

„Vypravil jsem se na burzu k Novákům, celou noc jsem předtím nespal, jak jsem se těšil. Přinesl jsem si odtamtud známky, kde byl skautský klobouk, skautský pozdrav… dneska vím, že nemají velkou cenu, ale jakou jsem měl radost!“

Roku 1972 se Václav Nosek spojil s USA, nechal si odtamtud posílat časopis pro sběratele skautských známek a dvacet let ho odebíral.

„Nebylo to jednoduchý, ale časopis mi chodil a nikdy se mi žádné číslo neztratilo. Platil jsem to všelijak – měl jsem kontakt s Belgičanem, posílal jsem mu československý známky, neskautský, a on mi za to zaplatil odebírání toho americkýho časopisu.“

Nakonec začal roku 1973 vydávat takový časopis-zpravodaj sám. Nazval ho ZIPS – Zprávy a informace pro sběratele skautských známek – a od té doby vychází nepřetržitě.

Teorie a historie sběratelství

Již v pravěku si lovci mamutů v jeskyních hráli s kamínky tvarově či barevně zajímavými a měli je pro potěchu. Staří Římané, Čína a Egypt přispěli ke vzniku slovíčka filó – milý přítel. V těchto zemích také vznikaly první sbírky.

Také se sbíraly knihy – v dobách, kdy se ještě netiskly a musely se ručně psát, to byla velmi drahá záležitost, ale začaly vznikat knihovny. A ti, kteří neměli tolik peněz, aby si mohli knihu koupit, začali sbírat autogramy. Sami neuměli psát, ale nechali si podepsat ty, kteří měli slavnější jméno…

V roce 1822 se objevil na scéně první katalog autogramů, kolem roku 1850 vyšla Penny Black – první známka na světě – a za dvacet třicet let už bylo známek tolik, že se mohly začít sbírat.

Jedním z největších sběratelů známek 19. století byl Václav Hanka, autor falešných rukopisů.

„V roce 1997 jsme se rozhodli, že by bylo dobře, kdyby na ‚žižkovské reálce‘ (přestože je to gymnázium na Sladkovského náměstí) byl pomník A. B. Svojsíka, protože tam působil čtrnáct let jako učitel. Vydali jsme tenkrát dva odznaky, jeden s patinou a jeden zelený, výrobní cena byla kolem dvaceti korun, bronzový jsme prodávali za stovku, zelený za dvě, a kdo si ten odznak koupil, přispěl na ten pomník. Odezva byla veliká, vybrali jsme přes osmdesát tisíc, a tak jsme u zvonaře nechali odlít pamětní desku na tu školu. A to byla Svojsíkova první pamětní deska. Krátce nato byla odhalena pamětní deska na Orlovské myslivně.“

A. B. Svojsík byl také sběratelem autogramů.

„Po odhalení desky na ‚žižkovské reálce‘ jsem se seznámil s vnučkou A. B. Svojsíka a přislíbil jí pomoc, až bude potřebovat. Pak přišla zpráva, že potřebují vyklidit sklep smíchovského domu, paní Stáňová (tehdy už byla po smrti), Svojsíkova dcera, měla ve sklepě spoustu věcí po A. B. Svojsíkovi. Celý den jsme pak s tou vnučkou jezdili a vyváželi ten sklep do jednoho prostoru, kde vznikal Ústřední skautský archiv. Mimo jiné jsem tam narazil na takovou škatuli a v ní bylo sto dvacet autogramů…“

Václav Nosek se touto cestou také zasloužil o záchranu Svojsíkova deníku – cestopisu z poutě, kterou v šestnácti letech podnikl s kamarády v Krkonoších. V té době pamětník pracoval jako redaktor na TDC a založil edici skautských deníků – jako první vydal tento rukopis nazvaný Vzpomínky z cest.

„Text je přepsaný, ale doslova, neopravovalo se to jazykově, takže je z toho vidět, jak češtinu velice dobře ovládal, co všechno viděl a dokázal literárně podchytit.“

Díky tomu se originál zachoval a byl k vidění i na výstavě.

Skautské známky

„Za první skautské známky se považují známky z obléhání Mafekingu, B.-P. byl velitelem, který oblast bránil a nechal tehdy natisknout tři známky. Na dvou známkách je on sám, na třetí cyklista, který tu poštu rozvážel.

Někteří říkají: ‚Ano, má to spojitost se skautingem, ale na těch známkách není žádný skautský symbol, známky jsou z roku 1900 a to skauting ještě nefungoval.“

Prvními opravdu skautskými známkami jsou proto známky české – modrá desetihaléřová a červená dvacetihaléřová – které nechal natisknout Josef Rössler Ořovský, tehdejší starosta Junáka. Používaly se při vzniku republiky – byly to tedy i první československé známky. Běžné známky pro normální poštu, tzv. Muchovy Hradčany, byly vydány až 18. prosince 1918.  

„Svojsík tehdy prošel se skauty Prahou, tenkrát jich ještě nebylo tolik – asi tři sta. Druhý den se dostavili na Starou rychtu, kde měli tehdy ústředí, odtamtud se vydali do Obecního domu a na další místa a začala skautská služba. Ta měla několik částí – někteří chodili vykládat vagony potom, co se vrátili vojáci z fronty, nebo střežili sklady, protože Rakušané v tu dobu kradli plné vagony třeba obilí, a to se muselo řešit.

Nejslavnější byla ale skautská pošta – bylo třeba, aby existoval rychlý styk institucí s vládou a skauti nosili zprávu jako kurýři. Trvala pět šest neděl. Pak se obnovila na 21. prosince, kdy se vracel z exilu již zvolený prezident T. G. Masaryk. Ten den byly známky přetištěny přetiskem, na kterém bylo napsáno: Příjezd prezidenta Masaryka. Tyhle známky mají dnes cenu 300 000 Kč.“

Skaut jako takový se poprvé objevil na maďarských známkách v roce 1925, skautka pak na rumunských o několik let později.

Dnes je skautských známek něco přes 4000.

„V roce 2007, ke století světového skautingu, vydalo skautskou známku 140 zemí světa, což znamená, že naprostá většina zemí, kde skauting je, vydala skautskou známku.“

Václav Nosek se účastnil křtu známky s Rychlými šípy, který proběhl v roce 2007 u příležitosti celosvětového výročí skautingu.

„A před týdnem se na tomhle místě křtila známka, úplně čerstvá, ke stému výročí skautingu českého.“  

„Každá země, v níž se koná skautské jamboree, vydává k té příležitosti skautskou známku, ale Švédsko to minulý rok neudělalo, což je zklamání.“

Sběratelé skautských známek v ČR jsou organizovaní až od roku 1990, i když už od roku 1968 existovala skupina pro sběr skautských známek. Ta se zasloužila o to, že tenkrát bylo vydané razítko, a starala se o skautskou filatelii.

„V roce 2000 jsme založili zvláštní organizační jednotku Klub skautských sběratelů Junáka. Jednou za čtvrt roku vydáváme zpravodaj – pokračujeme v tom mém Zipsu.“

„Konáme sami některé výstavy na národních jamboree nebo přispějeme zapůjčením nějakých materiálů.“

Skautské odznaky

Sběratelé tomu říkají „plecháče“; pokud je to předválečný odznak, cena se pohybuje od 100 Kč.

„Je to dominanta Český republiky, víme, že kovový odznak vydrží… Ve světě ale vůbec odznaky nepoužívají, spousta zemí používá pouze nášivky. I na jamboree jsem se s tím setkal, kovové odznaky na dračku nešly.“

A co všechno se dá sbírat?

„Citáty a hesla, anekdoty, kreslené vtipy, autogramy, blahopřání, novoročenky, časopisy, příručky, beletrie, zpěvníky, kalendáře, pohlednice, krojové součásti, obaly od čokolád, sýrů, cukrovinek, nálepky, etikety, známky, obálky prvního dne, dopisnice, poštovní razítka, přívěsky, odznaky, štítky domů,  papírové odznaky, opaskové přezky, vyznamenání, propisky a tužky, vlaječky, organizační razítka, legitimace, gramodesky, CD, videokazety, magnetofonové pásky, hry, hrnečky, keramika, reklamní prospekty, pozvánky, programy, telefonní karty, navštívenky, mince, bankovky, plakety, plakáty…“

Václav Nosek o sobě říká, že je jedním z těch potřeštěných sběratelů, který sbírá od každého něco.

„Naštěstí jsou rozumnější lidi, kteří sbírají jen něco a soustředí se na jedno.“

Předměty

„Mám tady knížku po bráchovi – Jeden den se skauty v táboře. Jako tříletý jsem ji počmáral, ale pořád ji uchovávám…“

„Tatínek zakládal v Polici nad Metují první skautský oddíl, o tom mi vyprávěl až v roce 1968, když jsem se dostal z vojny domů, a říkal, že měl legitimaci, ale nemůže ji najít. Nakonec týden po tátově smrti – zemřel roku 1971 – jsme s maminkou vyklízeli, přebírali různý věci a v obálce nadepsaný úplně něčím jiným jsem objevil tuhle legitimaci.“

„Táta vedl skauting asi dva tři roky a pak se vypravil s kamarádem do světa. V roce 1923 až 1925 se tam živil, jak se dalo, a když se vrátil, bydlel v Dejvicích a potom v Ďáblicích.

V polovině osmdesátých let začaly bleší trhy, burzy, já jsem tam chodíval týden co týden a sháněl jsem staré skautské odznaky, příručky, časopisy… A v jednom štosu starých pohlednic jsem objevil jméno Jaroslav Nosek – což bylo jméno tátova bratra, a tak jsem se dostal k adrese, kde táta bydlel… Byla to taková rodinná korespondence, dopisy, které chodily mému strejdovi, ale taky takový, který dostávala moje babička… Našel jsem tam i pohled, který posílal táta z Paříže.“

„Náš bývalý střediskový, Ruda, který už asi patnáct let nežije, nosil tenhle odznak – kříž a meč… Říká se tomu Řád svatého Václava, který má čtyři stupně. To nejnižší je bronzové a je to páže, stříbrný je panoš, pak je rytíř – smaltovaný kříž ve stříbře, a pak Řád zlatého kříže – nejvyšší vyznamenání katolických skautů.“

„Pak je tady celá řada plaket – existovala dvojice vodních skautů z 3. oddílu – Felix Brzák a Syrovátka-Rus, vyhráli několikrát mistrovství Evropy.

Rus pak založil na Střeleckém ostrově výrobnu kajaků a napsal příručku o jejich výrobě. A na sjezdech kajakářů se dostávaly takové plakety.“

Redakční poznámka: jedná se o částečný přepis přednášky k vernisáži výstavy Trochu lepší svět, pronesené v Praze roku 2012