Øyvind Nordsletten

„Úřady tedy chtěly Jiřímu Hájkovi a jeho synovi znepříjemnit život. A tak vyvstala otázka příjezdu Jana Hájka do Norska. Kvůli tomu norskému spojení ještě v době války. Takže se objevila otázka pozvání Jana Hájka do Norska na školu architektury. Pracovali jsme na tom dlouho, dlouho. Já jsem psal dopisy jménem našeho premiéra a ministra zahraničí a posílali jsme je jejich protějškům do Prahy nebo jsme je předávali, když jsme měli jednání na různých úrovních. A nakonec po mnoha měsících nebo vlastně několika letech, kdy jsme se pokoušeli přesvědčit úřady, aby Jana Hájka pustily, zapojili se do toho i další lidé, například Willy Brandt, tak nakonec ustoupily. A já si dodnes vzpomínám na den, kdy Jan Hájek a jeho matka přijeli do Osla, už jsem zapomněl, kdy přesně to bylo, ale přišli za mnou a na ministerstvo zahraničních věcí poděkovat. Měli jsme schůzku na ministerstvu zahraničí a bylo to velmi hezké."

„V roce 1968 jsem byl ještě na velvyslanectví v Moskvě. Byl jsem tam rok a půl. A vlastně si vzpomínám, že v srpnu 1968 jsme velmi sledovali, co se u vás děje. Pražské jaro a Alexandra Dubčeka a to všechno jsme sledovali s velkým zájmem. Byl jsem tehdy na velvyslanectví v Moskvě jako velmi mladý úředník. A 20. srpna jsem odcestoval do Varšavy na nějakou misi, na kterou si už nevzpomínám. Z Varšavy jsem se vracel 21. srpna 1968. Přijel jsem na hranici mezi Polskem a Sovětským svazem, do Brest-Litevsku. Kvůli rozdílu v rozchodu kolejí se tam muselo čekat tři, čtyři hodiny, než to všechno vyměnili a tak dále. A tam jsem si všiml, že na nádraží bylo hodně vojáků, sovětských vojáků. Na vojácích v té době nebylo nic zvláštního, ale tihle byli všichni v polních uniformách. Říkal jsem si - proč to? Pochopil jsem to, až když jsem přijel do Moskvy, protože jsem se neodvážil zeptat - proč jste v polní uniformě? To by byla směšná otázka. V Moskvě jsem pochopil, že byli pravděpodobně posláni do Prahy v rámci invaze ze zemí Varšavské smlouvy minus Rumunsko do Československa."